3DS trojrecenze: Street Fighter, Pilotwings, Asphalt 3D

Po velké recenzi samotného přístroje Nintendo 3DS a rozhovoru o uvedení na trh s distributorem pokračuje Eurogamer ve speciálním obsahovém pokrytí startu nového handheldu s recenzemi tří her z úvodní vlny.

Super Street Fighter 4 3D Edition

Port posledního dílu bojovky od Capcomu z Xboxu 360/PS3 je z programátorského hlediska úspěchem. Verze pro Nintendo 3DS je totiž obsahově totožná s těmi na dospělé konzole, což je u handheldu malý zázrak. Jsou v ní všichni bojovníci, jejich oblečky, komba, herní (i online) módy a příběhové animace. Mohlo by se zdát, že jde o dokonalou hru, jenže je to trochu složitější.

Čtvrtému a vylepšenému pokračování pouličního bojovníka v přenosné verzi sice obsahově nic nechybí, ale základní problém je s ovládáním. Místo pohodlného velkého ovladače máte v ruce mnohem těžší kvádr, který ani není příliš ergonomický. Zvláště pro hraní bojovky, která vyžaduje co nejrychlejší a nejpřesnější reakce. Sice to není tak, že by byl Street Fighter 4 nehratelný, jen od něj nemůžete čekat podobně pohodlný zážitek, jako od verze pro velké konzole.

Ačkoliv jsem se Street Fighter 4 na Xboxu 360 něco nahrál, měl jsem s exekucí složitějších chvatů a speciálních komb nyní problém. Naštěstí si toho byl Capcom vědom a kromě možnosti ovládat hru stejně jako s joypadem, nabízí i zjednodušený Light mód. V praxi to znamená, že se spodní dotykový displej rozdělí na čtyři části a každá z nich aktivuje nějaký složitější úder. Na pravé straně jsou to pouze chvaty, na levé můžete aktivovat i Super a Ultra komba. Tím se veškeré výše popsané problémy v podstatě nulují, jen pak nemám z odmáčknutých úderů takovou radost, jako dříve.

1 of 8

Caption

Attribution

I s touto pomocí je ale Super Street Fighter 4 velmi náročnou hrou a rozhodně si nemyslete, že stačí mačkat políčka na dotykovém displeji. Pořád se musíte bránit a je nutné aktivovat protiúdery v ten správný moment. Jen je toho dosaženo tentokrát trochu jiným způsobem. V Pro módu se na dotykový displej nedají nakonfigurovat komba, ale stále si tam můžete navolit dle libosti kterékoliv další kombinace tlačítek.

Super Street Fighter 4 3D Edition je z vizuálního hlediska skutečný zážitek. 3D efekt je znatelný a moc pěkně se na něj dívá. Jen některé arény jsou povedenější než jiné. Například asijská ulice nemá žádnou hloubku a za očumujícími lidmi je jen pouhá plochá textura, přestože by i tento prostor šel vymodelovat. Naopak třeba takové vlakové nádraží má hloubku velmi výraznou.

.

.

Pilotwings Resort

Pilotwings Resort je postavený na jediné disciplíně z Wii Sports Resort nazvané Air Sports. Úvodní menu nabízí dvě herní možnosti – Mission Mode a Free Flight Mode. Prvně jmenovaný obsahuje pět tříd, rozdělených podle obtížnosti. V každé se nachází dva nebo tři úkoly pro létání s dvouplošníkem, jetpackem, nebo rogalem. Fyzikální model funguje bezvadně a ovládání jednotlivých strojů se diametrálně liší. Nejvíce jsem si oblíbil rogalo při západu slunce, což je po náročném dni bezvadný relax a balzám pro duši.

První úkoly vás naučí, jak startovat, kterým tlačítkem přidáváte, a co znamenají jednotlivé symboly. Další disciplíny mají složitější zadání. Stále se však jedná o létání skrz sérii kruhů, střílení héliových balónků, nebo focení dominant ostrova Wuhu. Zadání plynule nabírají na obtížnosti, zejména tím, že musíte kombinovat více prvků dohromady. Na konci mise je spočítáno skóre za prolétávání vymezeným prostorem, rychlost, přesnost přistání, nebo kvalitu pořízených fotografií. Když splníte všechny úkoly alespoň na dvě ze tří hvězdiček, otevírá se série dalších.

1 of 11

Caption

Attribution

Ačkoliv to zní docela jednoduše, je plnění cirka tříminutových úkolů skutečnou výzvou. Prvních šest zadání jsem v pohodě dokončil na maximální počet bodů, ale další už ne. Rozhodně se nedá říci, že je Pilotwings Resort jednoduchou hrou, ba právě naopak. Naštěstí obtížnost není nepřekonatelná, což vás nutí mise zkoušet stále dokola, dokud je nesplníte. Pilotwings Resort je jednoduchou hříčkou, ale zároveň hříčkou pořádně návykovou, od které jsem se nemohl odtrhnout. A to ani, když mi od distributora přišlo dalších pět serióznějších 3DS her.

Druhým módem z hlavního menu je volné létání. Nejde o nic jiného, než o objevování všech zákoutí ostrova. Free Flight není taková extáze, asi proto, že jsem totožnou hru dokončil už na Wii. Oproti starší verzi jsou ale přítomné bonusové úkoly, třeba provádění kaskadérských triků.

Pěkná je grafika. V podstatě se jedná o port Wuhu ostrova 1:1 z Wii. Dokonce bych řekl, že třeba textury skal jsou zblízka ještě detailnější. Krásné je nasvícení v jednotlivých denních dobách. Vynikající je hudba, která svými klidnými melodiemi dotváří tu pravou romantickou atmosféru pohodového létání. V recenzi Nintenda 3DS jsem ovšem zmínil menší problém s 3D zobrazením, které dostává na frak v tmavých tunelech, jež vedou skrz vulkán. V nich umístěné objekty mají viditelné duchy, což značně stěžuje ovládání stroje. Když si tohle odmyslím, je ale 3D efekt perfektní.