Recenze XCOM: Enemy Unknown
Vzkříšení legendární strategie se vší parádou.
Tvůrci slavné Civilizace si dali nelehký úkol - oživit jednu z nejpopulárnějších tahových strategií a přiblížit ji současným hráčům. Byla to jistě výzva, ale studio Firaxis se s tím vypořádalo po svém a se vší parádou.
Podařilo se tedy vzkřísit onu návykovou hratelnost série XCOM?
Odpověď na tuto otázku je kladná a poznáte to již v několika prvních minutách. Veškeré dění nyní zastřešuje zdařilá dějová linka, která vás neustále motivuje k dalšímu snažení. Prostřednictvím rozhovorů spouštěných v klíčové momenty se jí daří dávkovat napětí a vaši přirozenou zvědavost podporuje novými a novými záhadami. Navštívíte nepřátelskou základnu, půjdete po emzáckém veliteli a hledat budete nejen zdroj vetřelců, ale i důvod, proč se tu vůbec objevili. A nakonec se podíváte i na… ne, to prozrazovat nebudu. Ale pro znalce původního UFA mám dobrou zprávu - o překvapení rozhodně nepřijdete.
Pro postup v příběhu je nutné plnit tzv. priority questy. Hra vás však k ničemu nenutí a můžete klidně raději plnit ostatní mise. Nápor vetřelců se ale logicky postupně zvyšuje, a riskujete tak i to, že proti nim stanete nepřipravení. Limitujícím faktorem jsou ovšem i finance. Ty totiž získáváte především od států, které jsou členy vašeho obranného programu. Se vzrůstajícím ohrožením se ale postupně zvyšuje i jejich úroveň paniky a tu musíte mít chtě nechtě pod kontrolou, jinak ve vás členové Rady národů ztratí důvěru a platit přestanou. Nemusíte tedy sice vyloženě pospíchat, ale úplně děj ignorovat by asi také nebylo moudré.
Strategie i taktika v jednom
Hra má, stejně jako předchozí díly, dvě složky - strategickou, kde se staráte o mikromanagement své základny, a taktickou, v níž bojujete s vetřelci přímo v terénu. Zdroje jsou hlavně v počátku dosti omezené a je třeba s nimi nakládat velmi opatrně, jinak vám rychle dojdou. Finanční vyúčtování na konci měsíce budete vždycky vyhlížet s velkým očekáváním.
Hlavní základnu můžete mít jen jednu, není to ale na úkor strategických možností, dá se totiž využít k mnoha účelům. Do jejího nitra vidíte pěkně z boku a je na ní doslova radost pohledět - všechno to hemžení občas opravdu připomíná obrovské mraveniště. Další základny byly nahrazeny systémem satelitů, které je potřeba nakupovat pro pokrytí celé Země a hangáry na různých kontinentech zase umožňují vysílat vaše stíhačky přímo do akce. Při střetu letounů je nutné kombinovat obranné, útočné a vyhledávací systémy, a mírné taktizování při pronásledování zbloudilého ufa tak zůstalo zachováno.
Bez výzkumu ani ránu
Ve vědeckých laboratořích budete určovat požadovaný směr vašeho výzkumu, vylepšovat dostupné vybavení a zjišťovat nové informace o mimozemské technologii. Technologický strom poměrně věrně kopíruje původní UFO, v mnohém jej však rozšiřuje, mění a vylepšuje. Velkou změnou prošel hlavně bojový arzenál a zavedeno bylo například obrněné vozítko S.H.I.V., které může nahradit jednoho z vašich vojáků.
Vetřelce je stále možné pitvat a po vyzkoumání obloukového paprskometu i zajímat, což se hodí nejen pro urychlení výzkumu, ale i pro přístup k novým technologiím. Výsledná zpráva pak sice postrádá ony klasické anatomické obrázky, nahrazeny však byly samostatnými animacemi, které jsou také povedené. A stejně jako v Civilizaci musíte i tady vždycky dobře zvážit, co se vám v danou chvíli hodí víc a do čeho se naopak pustíte až později - počáteční špatné strategické rozhodnutí se vám totiž později může vymstít. Součástí komplexu je i řídící středisko, kde se nachází mapa světa a hledají vetřelci, a právě to bude vaší hlavní branou do povedeného taktického režimu.
Krátké i dlouhé mise
Na dokončení hry jsem potřeboval 30 misí, což se sice může zdát málo, ale i vzhledem k herní době (dle Steamu nějakých 40 hodin) mi to přišlo dostačující. Jejich délka se přitom pohybuje od 20 do 60 minut a zhruba čtvrtinu celkového času strávíte spravováním vaší základny. Původní záměr autorů byl takový, aby se mise během jednoho hraní neopakovaly, a to se jim celkem i povedlo. Plná hra jich má mít nějakých cca 80, a díky tomu se jednotlivá hraní mohou i dost lišit. Několikrát jsem se ale prošel stejnou krajinou, jen jinak nasvícenou či otočenou - a ve většině případů šlo o lokaci s havarovaným ufem stejného typu. Rozmístění vetřelců je ale pokaždé jiné, a i proto pro mě byla znalost terénu jen částečnou výhodou.
Náplň misí je různorodá, a díky tomu se daří bořit stereotyp, který by jinak nepochybně nastal. Jde v nich sice hlavně jen o vyvražďování emzáků, doplňují je ale nejrůznější úkoly a komentáře výzkumného týmu. Budete prozkoumávat sestřelená ufa, eliminovat přítomnost vetřelců v ulicích, zachraňovat civilisty a získávat nové technologie. Čas od času navíc dostanete i speciální vládní zakázky na eskortu důležitých osob či deaktivaci bomb, které se rozhodně vyplatí plnit. Samostatnou kapitolou jsou pak příběhové mise, které vás vždycky něčím překvapí.
Výborný systém krytí a férová AI
Bitvy jsou stále plně tahové a soupeři se mezi sebou pravidelně střídají. Každý voják má nově jen dvě akce, během nichž se může přesouvat, útočit a používat schopnosti či předměty. Velký důraz je kladen i na krytí v terénu, které je pro přežití vašich svěřenců klíčové a správné využívání tohoto systému je pro úspěch v misi rozhodující. Kromě zdí jde především o velké balvany, stromy, sloupy, barely, bedny, skříně a různé sutiny. Většina překážek se ale dá granátem či raketou zničit a třeba prostřílená auta v dalším kole vybuchnou, čehož se dá lehce využít. Často je také nutné hrát velmi defenzivně, a proto je tu i užitečný režim Overwatch, díky němuž váš voják vystřelí na prvního protivníka, který mu protne jeho zorné pole.
Základní herní principy jsou vám názorně vysvětleny již v počátku a XCOM se jich pak drží i nadále. Díky tomu máte pevný bod, z něhož pak při svém plánování můžete vycházet. Neměl jsem přitom pocit, že by mi AI házela klacky pod nohy, spíš právě naopak - ve chvíli, kdy zvládáte pokročilé postupy a znáte schopnosti nepřátel, máte i velkou šanci na úspěch. Pro maximální spokojenost mi tu ale chyběla nějaká přehledná mapa, díky níž bych mohl získat rychlý přehled o rozmístění mých i nepřátelských sil. Většina misí je ale přehledná a rozumně velká, takže se s trochou cviku obejdete i bez ní.
Nepřátelé jsou velmi zákeřní a mají spoustou speciálních schopností, které vám mnohdy pořádně zavaří. Najdete mezi nimi například mentálně nadané Sectoidy, rychle se přesouvající a létající Floatery, či velmi nebezpečné Chryssalidy, kteří do živých těl kladou vajíčka, jež je pak mění v zombie. Vetřelci mnohdy dokážou i účinně spolupracovat a nejednou se mi stalo, že si osamocená patrola vytáhlých Thin Manů přivolala skupinku nabušených Mutonů, kteří mě pak potají obešli a záludně napadli z druhé strany.
Sledujte také naše komentované videodojmy z hraní a čtěte dojmy z rozehrání zářijové preview-verze.
Vojáci rozdílných tříd a schopností
Vojáky můžete mít zpočátku jen čtyři a jejich maximální počet je na rozdíl od předchozích dílů šest. Musíte si tedy vystačit s málem a důležitý je doslova každý z nich. Omezená je i výstroj, kterou mohou tvořit dvě zbraně, zbroj a jeden podpůrný předmět. Zpočátku se mi to nezdálo, ale je to jen ku prospěchu věci - někdy tak musíte i dlouho přemýšlet, co si vezmete s sebou - chybějící granát či lékárnička vám totiž lehce mohou být osudné.
Novinkou jsou čtyři bojové třídy, které určují konkrétní zaměření vašeho vojáka (frontální útočník, expert na těžké zbraně, sniper a podpora). S každou získanou hodností si navíc volíte jeden ze dvou skillů, který ovlivní vaší následnou taktiku, takže to není dobré podcenit. Situace, kdy jedním vojákem střelbou zaměstnáváte protivníka, druhým pomocí kouřového granátu kryjete vlastní skupinu a třetím mu vpadnete do zad, je prostě k nezaplacení. Nemluvě o skrytém odstřelovači, který vše pohodlně sleduje z dálky a čeká na vhodnou chvíli pro smrtící výstřel. V pozdějších fázích se zpřístupní i psionický výcvik vašich jednotek a dojde i na takové libůstky, jako je telekinetický štít či ovládnutí protivníků.
Pro odvážné obtížnost Iron Man
K dispozici jsou čtyři stupně obtížnosti, od lehké až po sakra těžkou. Dá se ale mezi nimi volně přepínat a nutno říct, že i já jsem této možnosti hned dvakrát využil. Bylo to ve chvílích, kdy bych jinak kvůli několikanásobné přesile přišel o svého oblíbeného vojáka. V takové situaci může být řešením i načtení uložené pozice (ukládat se dá i během boje), ale počítejte s tím, že tu stejně jako v Civilizaci funguje generátor náhodných čísel, která jsou daná dopředu a opětovným načtením se nezmění. Takže když se váš voják nestrefí, mine pak i po nahrání pozice. Tu pravou výzvu ale stejně poznáte až v režimu Iron Man, kde se dřívější savy nedají načítat vůbec.
Od obtížnosti se pak odvíjí nejen počet nepřátel na bojišti, jejich uvažování či agresivita, ale i celková aktivita vetřelců na mapě světa. A mám za to, že ovlivňuje i poloměr, v němž protivníci reagují na přítomnost vašich vojáků. Chybí tu tak jen přímé nastavení počátečních parametrů v úvodu hry jako např. v Civilizaci - tj. množství vetřelců, jejich útočnost, četnost vládních misí, časové omezení, atd. - něco takového bych třeba já osobně uvítal.
Nenáročná grafika a povedený zvuk
Grafika je přesně taková, jakou byste od podobné hry očekávali - nepatří k absolutní špičce, ale na druhou stranu ani neurazí. Design nepřátel je osobitý a již na první pohled je poznat, že jde o pokračování slavného XCOMu. Neuškodila by snad jen trochu větší variabilita prostředí. Hardwarové nároky (více zde) přitom nejsou nijak krvavé, a už na dvoujádrovém procesoru se 2GB paměti a 512MB grafickou kartou si plynule zahrajete na plné detaily. Jak by také ne, když vše běží na osvědčeném Unreal Enginu. Hra se trhá jen občas, při několikasekundových animacích přeletu, kdy se načítají data. Staré Windows XP už ale podporovány nejsou a XCOM na nich nespustíte.
Zvuková složka je jednoduše perfektní - každý emzák vydává charakteristické zvuky, z nichž občas i zamrazí a ambientní kulisa podtrhuje tíživou atmosféru zničeného venkovního prostředí a nebezpečných interiérů mimozemských lodí. O hudbu se postaral známý skladatel Michael McCann, který stvořil úžasný soundtrack k Deus Ex: Human Revolution a i jeho zdejší melodie si po chvíli doslova oblíbíte.
Hru si můžete předem vyzkoušet v demu, které je dostupné na Steamu.
XCOM vychází na všech platformách a všechny verze jsou prakticky totožné. Zvlášť na PC je ale patrné, že byla všechna herní menu navržena primárně pro gamepad. Odráží se to například v těžkopádné navigaci po vaší základně a během misí je to poznat hlavně ve chvílích, kdy se snažíte cílit granáty a obrazovka vám přitom ujíždí tam, kam nechcete nebo při přemísťování do jiné výškové roviny. Je to ale spíš věc zvyku a po několika hodinách hraní si toho už ani nevšimnete. PC verze má zase oproti konzolím kvalitnější textury a nižší nahrávací časy a to mnozí přivítají s povděkem. Hra byla navíc po celou dobu velmi stabilní a za celou dobu jsem narazil jen na jeden menší bug, kdy mi k jednotce dočasně nešlo přidat pojízdné vozítko, takže po stránce testování odvedli v 2K dobrou práci.
XCOM: Enemy Unknown pro PC, PS3 a X360 v angličtině vyjde tento pátek 12. října, ale připravuje se neoficiální čeština.
rezervovat na Xzone.
Dobrou známkou kvalitní hry je to, že se k ní i po jejím dokončení stále vracíte. A u XCOMu to platí dvojnásob - hra vás neustále nutí objevovat nové technologie a při správě základny se její návykovost projevuje nejvíc - vždycky se totiž těšíte na další zdroje, které v bitvách získáte. Prostor pro nové mise, zbraně a další rozšíření tu tedy rozhodně je a zrovna Firaxis má s dodatečným obsahem velké zkušenosti, proto věřím, že se již brzy něčeho dočkáme. Mezitím nás ale tahle chytlavá strategie připoutá k monitorům na hodně dlouho.
VERDIKT: Moderní hra, která staví na osvědčených konceptech, které rozšiřuje a upravuje přesně tam, kde je to potřeba. Výsledkem je zábavný titul s návykovou hratelností, který má spád a zároveň přestavuje i výzvu. XCOM je zářným důkazem toho, že i tahové strategie mají mezi dnešními AAA hrami stále své místo.