Xbox One v redakci: EXKLUZIVNÍ DOJMY
Jak dnes funguje z České republiky nová konzole?
Jako poněkud „nemocný" hardcore hráč si nedokážu dost dobře představit, že bych se obešel bez některé již vydané herní platformy, obzvláště pokud jde o „velké" konzole. S ohledem na původní vizi „přísně online" Xboxu One (později změněné) a skutečnost, že oficiálně nemá v naší zemi být podporovaný do uvedení někdy v roce 2014, jsem měl nicméně docela strach investovat do nákupu téhle konzole hned po jejím evropském startu.
Co když se po detekci regionu konzole prostě zamkne a nepůjde používat? Co když nepůjdou spustit hry? Co když nebude fungovat Kinect? Nakonec jsem se ale neovládnul a Xbox One pořídil. Ta nejlepší zpráva přitom je, že většina funkcí funguje bez problému - navzdory skutečnosti, že na konzoli používám svůj tradiční český Gamertag/profil.
Fyzické dojmy
Balení s konzolí mi nepřipadalo o nic větší nebo těžší než to s původním Xboxem 360. Bohužel jsem ještě neměl možnost to porovnat s údajně neskutečně tenkou a lehkou krabicí Playstation 4. Nicméně po vybalení jsem musel uznat, že samotný stroj je skutečně macek. Nepřipadal mi sice tak těžký jako původní Playstation 3, nicméně oproti ní jde o téměř dokonalý kvádr, plný tvar bez „výřezů". Takže jsem musel řešit docela zapeklitý rébus jak jej vpasovat do skříňky pod televizi a zároveň mu také udělat dost místa na připojené kabely, nemluvě o napájecí „cihle".
Skoro jako kdyby Xbox One říkal: já jsem to hlavní, nic jiného se do obýváku nevleze. Nový Kinect se zdá být o kus těžší a díky tomu také stabilnější, než předchozí model. Bohužel si musím postěžovat, že ve tmě jsem chytal trochu tiky z toho, jak bíle svítí kontrolka/symbol Xboxu na konzoli, Kinectu, ovladači a také samotné napájecí cihle (nejde vypnout, jen překrýt).
Ovladač prošel několika změnami, ne všechny jsou k lepšímu, ale řekl bych, že ty pozitivní převažují: perfektní je nový povrch, který je jakoby hrubší a díky tomu má ovladač prakticky nulovou tendenci klouzat v dlani. Povedlo se také zrušit „propadliny" na zadní straně ovladače (mezi baterií a „madly"), takže tam prsty spočívají pohodlněji.
Nové kloboučky analogových páček, s propadlinou a vroubkovaným okrajem, jsou z hlediska povrchu skvělé. Bohužel jsou ale mnohem „volnější" než u Xboxu 360. Sice ne tolik, jako u DualShocku 3, nicméně i tak je to citelný rozdíl. Tahle volnost bohužel ztěžuje detailní naklánění páčky, protože má tendenci se naklonit příliš snadno a rychle. A ještě jedna drobná výtka k ovladači: ani po pár dnech jsem si nezvykl na dvojici nových tlačítek, nahrazujících Start a Back. Jejich koncept a využití pro mě prostě není tak intutivní.
Operační systém
Na rovinu se přiznám, že jsem nepodnikal žádné extra pokusy zprovoznit konzoli offline. S ohledem na masivní „Day One patch" pro firmware - který se podle všeho tuhle generaci konzolí týká všech, i Wii U a Playstation 4 - mi přišlo, že prostě nemám na výběr, pokud chci ze své konzole dostat maximum. Vyzbrojen dlouhými hodinami čtení rozhovorů se zástupci Microsoftu na dané téma i uniklých interních dokumentů na GAFu jsem byl přesvědčen, že konzole bude i v nepodporovaném teritoriu, jakým momentálně Česká republika je, fungovat. Ostatně, nejinak tomu bylo svého času s Xboxem 360. Mimochodem, konzole vám nedá v úvodním nastavení na výběr z jiné lokace a jazyka, než jsou ty oficiálně podporované. Podle všeho ale ničemu nevadí, když si jako obyvatel ČR zvolíte třebas Británii a angličtinu.
Po stažení 500 MB update a několikaminutovém restartu (chce to vybavit se trpělivostí, konzole si během té doby hraje na víceméně mrtvého brouka) jsem se konečně dostal do hlavního menu. Dashboard neboli hlavní uživatelská nabídka konzole samozřejmě vychází z „krabicového" designu Windows 8, který je zaměřený na dotekové a gestikulační ovládání. Není to design zas tak radikálně odlišný od současného X360. Celkově mi ale přišel tak nějak jednodušší a více intuitivní. Až mě napadlo srovnání s přechodem ze "starých" mobilních telefonů na rozhraní, které zavedl iPhone (svou roli v tom hraje také ovládání gesty či hlasem).
Základní tři panely se skládají z hlavní „Home" nabídky (tady vidíte váš profil, pár posledních věcí, co jste měli spuštěné, disk v mechanice, vstup do hlubších nabídek, snapovací funkci a snesitelnou hrstku reklam po straně), nalevo pak máte panel „Pins" (sem si můžete umístit libovolnou aplikaci) a napravo panel „Store", ve kterém najdete hry, aplikace a videa ke stahování. Řada věcí včetně Kinectových hříček je zadarmo a tak je můžete stáhnout i z ČR. Placené věci, což se týká zejména digitálních verzí plných her pro Xbox One, bohužel není možné nakoupit na platební kartu s českou adresou (mělo by jít vyřešit nákupem na kreditku vydanou v zahraničí, netestováno).
Rozkazujte své konzoli
Pokud jde o obsluhu konzole, tou nejvýraznější změnou oproti X360 je bez diskuze rychlost přepínání a skákání mezi nabídkami i aplikacemi. Desítky vteřin strávené čekáním například po návratu ze hry do hlavního menu konzole se už nekonají, vše je prakticky okamžité a plynulé. Staří během hraní zmáčknou bílé tlačítko uprostřed ovladače a okamžitě „odzoomujete" do „Home", kde hra nadále běží ve zmenšeném okně.
Můžete také hladce skákat mezi dvěma aplikacemi (například hra a prohlížeč internetu) nebo si některé z nich „připnout" pomocí Snap funkce na bok obrazovky během hraní (tohle asi využijí tu z vás, kdo mají ve zvyku hrát s návodem). Jen pozor na skákání ze hry do hry, podle všeho může běžet jen jedna hra zároveň - pokud ji přepnete na jinou, ta původní se vypne bez uložení.
Vrcholným zážitek pro mě je obsluha konzole hlasem a gesty. Jistě, tyto funkce byly už na X360, ale díky kvalitnějšímu senzoru a pokročilejšímu datovému propojení s televizí a zesilovačem na Xbox One získávají nový rozměr. Pokud tedy konzoli vypínáte do tzv. Standby režimu, stačí přijít do místnosti a říct „Xbox On" - konzole zapne nejen sama sebe, ale také televizi a zesilovač/domácí kino.
Díky mnohem širšímu záběru kamerky, vidící skvěle i potmě, vás následně najde v prostoru a přihlásí vás na váš profil. Potom můžete anglickými povely ovládat prakticky všechny funkce menu (dokonce i jednotlivé hry lze vyvolat klíčovým slovem, stejně jako vyhledávání na internetu) nebo jimi navigovat pomocí gestikulace rukama. Jako většina hardcore hráčů mám vůči Kinectu vrozený odpor, nicméně musím uznat, že v mnoha případech se k ovládání hlasem uchyluji, protože je to prostě nejrychlejší.
Začalo to
Tenhle článek si rozhodně nedělá ambice konkurovat hloubkovým recenzím a HW rozborům, se kterými přišly v posledních týdnech některé zahraniční weby. Šlo nám spíše o „lidštější" první dojmy a především poselství, že v případě zájmu se můžete bez obav nalodit na Xbox One již nyní i u nás. Sám jsem konzoli, hry i příslušenství koupil bez problémů v jednom nejmenovanném českém obchodě a několik dalších mi tvrdilo, že je také v prosinci čekají (těmto šedým dovozcům nicméně komplikují restrikce zahraničního prodeje jen 1 konzole na 1 osobu a také její vyprodání; větší obchody takové dovozy proti vůli českého Microsoftu nepodnikají - pozn.ed.).
Z her jsem byl příjemně překvapen grafikou a plynulostí Battlefieldu 4. V mém případě zážitek z této hry na Xbox One a domácím kině překonal ten z PC, ačkoliv mám nabušenou PC sestavu. Těším se samozřejmě především na exkluzivní tituly Ryse nebo Dead Rising 3, které jsem neměl možnost hrát jinde a neobsahují regionální zámek. Čtenáři Eurogameru se tak mohou spolehnout, že s recenzemi pro tuto platformu nebudeme oproti světu pozadu. Pokud ale nejste nedočkavci jako já, pravděpodobně můžete ještě hezkých pár měsíců strávit dohnáním všech těch restů a skvělých her pro Xbox 360, který je v současnosti cenově zvýhodněný a po kampani v televizi se prý před Vánocemi velmi dobře prodává.
