Recenze Wonderbook: Book of Spells

Wonderbook (zázračná kniha) je zbrusu nová periferie k PlayStation 3, která funguje ve spojení s kamerkou Playstation Eye a bambulkovým ovladačem Move. Vypadá na první pohled jako skutečná knížka. Má pevné desky a stránky,kterými se dá otáčet. Jednotlivé listy nejsou ovšem z měkkého papíru, ale z tvrdšího kartónu, podobně jako u dětských pohádkových knížek. Potisk desek a vnitřních stránek působí poněkud zvláštně. Vše je totiž pokryto speciálními znaky, které snímá PlayStation Eye a PS3 podle toho rozpoznává, jestli máte knihu zavřenou, otevřenou, nebo na které stránce se zrovna nacházíte. Dochází tak k interakci mezi hráčem listujícím knihou a děním na obrazovce televize.

Wonderbook je proto potřeba umístit nejlépe na podlahu před televizi a vaše PlayStation Eye kamerka má být namířena šikmo dolů, aby na knížku viděla. Zároveň musí být v záběru kamery i hráč, protože je spolu s knížkou snímán na obrazovku televize. Při nedostatku prostoru v obývacím pokoji si lze pomoci například tím, že Wonderbook umístíte na nižší stolek nebo přemístíte kamerku blíže k zemi.

Sony tuhle speciální periférii nevytvořila jen jako jednorázovku. Má v plánu vydat postupně celou řadu titulů, jejichž náplň a témata se budou odlišovat (v přípravě je Wonderbook: Walking with Dinosaurs od BBC a detektivní záležitost Wonderbook: Diggs Nightcrawler od Disney). Je vidět, že se tímto snaží cílit na segment dětí a rodin s dětmi.

Book of Spells (kniha kouzel) je tedy startovní hrou pro Wonderbook, přičemž v Sony nevsadili na nic menšího, než na svět Harryho Pottera od J. K. Rowlingové. Tato kniha je ovšem pojata spíše jako učebnice kouzel než nějaké strhující vyprávění. Tím je více méně vysvětleno, proč se zde nesetkáte se známými hrdiny z filmů či knižní ságy a vlastně zde není ani souvislý příběh či děj. Vaším úkolem je stát se pouze obyčejným žáčkem kouzelnické školy, učit se zábavnou formou různá zaklínadla a poté je při cvičeních či zkouškách používat v praxi.

Jako nový student si vyberete svojí kouzelnickou hůlku, zvolíte jednu z nabízených studentských kolejí a pak se už prokousáváte skrze hlavní kapitoly. Těch je v Book of Spells celkem pět. V každé se seznámíte se čtyřmi novými kouzly, která si nacvičíte, abyste na konci každého oddílu zvládli bodovanou zkoušku a odemkli si možnost dalšího postupu.

Teď si asi říkáte, že tohle celé nezní zrovna moc zábavně, ale nedělejte ukvapené závěry. Ono totiž velmi záleží na cílové skupině hráčů. Přiznám se, že mě samotného tato herní náplň také zrovna neoslovila, ale moje děti (6 a 8 let) to viděly od začátku úplně opačně. S radostí jsem jim tedy předal Move ovladač a sledoval, jak si s Book of Spells sami poradí.

Nutno dodat, že toto nebyla jejich první zkušenost s ovladači Move a kamerkou Playstation Eye. Pokud pominu sportovní hry, které hrají poměrně často, nejblíže k Book of Spells měla zatím hra EyePet. Ta je ovšem pobavila na jeden večer a další den se k ní už vracet nechtěly, takže velmi rychle upadla v zapomnění. Docela mě proto zajímalo, jestli se tento efekt bude opakovat, nebo nastane nějaká změna.

Hraní Kouzelné knížky se podobá skutečnému čtení s tím, že jde o velmi interaktivní formu (střídají se v rychlém sledu pasivní i aktivní pasáže). Obsah každé kapitoly je založen na zvukovém komentáři učitele respektive vypravěče, který je nadabován v českém jazyce, popřípadě k tomu máte i české titulky. To je naprosto zásadní informace, protože jinak by srozumitelnost pro děti byla zcela nedostatečná.

V jednotlivých kapitolách je každé kouzlo nejprve detailně představeno a poté jsou uváděny podrobnosti o jeho vzniku, schopnostech a nechybí ani důsledky nesprávného použití zaklínadla. Na další stránce pak ve většině případů čeká pohádkový příběh, který se k danému kouzlu váže. Ten je divákům předkládán ve formě animace ve stylu loutkového divadla. Ani tato část ovšem není zcela pasivní, protože vypravěč různými způsoby zkouší pozornost a požaduje po studentech spolupráci. Někdy je třeba uhodnout a doplnit pomocí Move ovladače vypadlé slovo z textu, jindy popostrčit děj dopředu zatažením záložky atd.

Když se dojde na konec prohlížené dvojstránky, je nutné doopravdy vzít do ruky list Wonderbooku a otočit ho na další stranu, čímž dojde k vykreslení nového obsahu na televizní obrazovce. Kapitola poté pokračuje aktivnější částí, kdy se hráč učí vyslovovat zaříkávadlo na mikrofon kamerky a hlavně nacvičuje pohyby hůlkou respektive Move ovladačem pro správné vytvoření kouzla. Je to velmi pěkná iluze, protože na televizní obrazovce, kde se při hraní vidíte, je Move ovladač ve vaší ruce překreslován na grafiku kouzelnické hůlky, a to velmi zdařilým způsobem.

Kouzelnická gesta představují buď jednoduché geometrické obrazce, nebo se podobají některým písmenkům jako je třeba J, V či D. Správným načrtnutím obrazce je kouzlo aktivováno a poté je ještě třeba zvládnout pohyby při aplikaci kouzla na předmět či osobu. Pokud se jedná například o Zvedací kouzlo, je nutné namířit světelným paprskem na předmět, kterým chcete pohnout a poté ho svým pohybem ruky skutečně vyzvednout do výšky. Z jiného soudku jsou pak kouzla útočná či obranná. Když třeba vykouzlíte Ohňovou kouli, Obranný štít či použijete Odzbrojovací kouzlo, musíte posléze rychle hůlkou švihnout správným směrem k zamýšlenému cíli. Tohle už chce trochu více šikovnosti a hlavně rychlosti.

Všechna naučená kouzla je možné si vyzkoušet při cvičeních, a to i opakovaně, nicméně ta pravá zkouška čeká na konci každé z kapitol. V tomto testu hráči musí prokázat znalost celého obsahu dané kapitoly a umět tak použít správné kouzlo ve správnou chvíli. Představte si například obří masožravou kytku, která na vás utočí chapadly s trny. Vy musíte její výpady odrážet sesíláním Štítového kouzla a ve správný okamžik použít jiné kouzlo a vyhrabávat její kořeny. Až ji pak dorazíte, musíte ještě použít opravovací a uklízecí zaklínadlo a uvést místo boje pěkně do pořádku (souboj se odehrává v obřím skleníku).

Dospělému člověku se to může zdát triviální, ale dětem to přeci jen zabrat dalo. Jde především o zábavu a nikoli o frustraci, na což hra bere ohled. Při nedodržení výběru správného kouzla proto učitel upozorní na chybu a po chvíli i přidá nápovědu. Se zručností při míření už si ale každý musí poradit sám. Mladšímu synovi jsem v této části musel poměrně hodně pomáhat. Má osmilétá dcera nicméně byla schopná z 90% zcela samostatné činnosti, jen občas jsem jí musel trochu popostrčit, když se jí třeba dlouho nedařilo něco trefit.

V pěti kapitolách je vyučováno celkem dvacet kouzel, přičemž každý oddíl se dá i při pomalejším tempu dohrát asi za jednu hodinu. I když to třebas dětem ze začátku moc nepůjde, stejně dohrání Book of Spells nezabere více jak 5-6 hodin, což není žádná sláva. I přes repetivní činnost (výuka i cvičení v každé kapitole má skoro vždy velmi podobné schéma i průběh) ale byly moje děti nadmíru spokojené a věřte mi, že kdyby se jim něco nezdálo, rozhodně by si přede mnou nebraly žádné servítky.

Dali jsme si limit pustit jednu kapitolu denně a pokaždé se následující večer řešilo, kdy už se začne zase hrát. Z pohledu dětí tedy není co řešit, hra má u nich úspěch! Navíc už teď čelím dotazům, kdy se bude hrát znovu od začátku, takže prvním dohráním jsme evidentně neskončili.

Očima dospělého člověka ale musím druhým dechem dodat, že jsou zde určité rezervy jednak v herním obsahu, tak i v délce. Také je potřeba si uvědomit, že mladší než šestileté dítě si toto jen stěží samo zahraje bez značné pomoci rodičů. A naopak u většiny dětí starších dvanácti let nebude mít Book of Spells dle mého valnou šanci, protože se jim to bude zdát už moc primitivní a nejspíše i nudné. Můžu tedy mluvit o štěstí, že zrovna mé děti spadají do poměrně úzkého věkového rozpětí mezi šesti až deseti lety, u kterého Wonderbook: Book of Spells prostě zabodovalo.

Ještě jednou musím vyzdvihnout kompletní českou lokalizaci, což není v případě Playstation 3 běžné. Všechny texty jsou tedy v češtině včetně veškerého mluveného slova. Troufám si říci, že bez českého audia by tato hra byla zcela o ničem, protože by se úplně míjela s cílovou skupinou (malé děti si s titulky bez dabingu prostě neporadí). Úroveň dabingu je naprosto profesionální a skvěle se poslouchá, zvláště to vyniká při vyprávění pohádkových příběhů. Počeštěná je navíc i všechna grafika při zobrazování stránek knihy na obrazovce. Z toho je vidět, že lokalizaci bylo věnováno velké úsilí a bylo pamatováno i na ty nejmenší detaily.

Co se týká technické stránky věci, kalibrace Move ovladače je v tomto případě opravdu jednoduchá. Trvá jen pár vteřin a zvládne jí bez problémů i můj šestiletý syn. Pokud dodržíte již zmíněné základní pravidlo, že kamera musí vidět knížku, Move ovladač a hráče, pak vás žádná komplikace nečeká. Otáčení listů ve Wonderbooku fungovalo v našem případě téměř na 100%. Pouze jednou nám výuka nějak vytuhla. Vyřešili jsme to zavřením knihy a opětovným spuštěním dané kapitoly. Pro návrat na požadovanou stránku stačilo jen otočit stránkami a jelo se dál.

Wonderbook: Book of Spells pro PS3 vyšlo 14. listopadu a vyžaduje PlayStation Move.

koupit na Xzone.

Než to celé zakončím, rád bych se vrátil k samotné podstatě Wonderbooku. Po svém představení se internet zaplnil poměrně negativními ohlasy včetně takových, že se jedná o naprostý "FAIL" apod. Wonderbook je ale podle mého dalším hodně originálním a unikátním kouskem od Sony, který především přináší úplně jiný styl hraní, než jakému jsme uvykli u klasických her s gamepadem. Wonderbook je totiž o poznávání, objevování a vizuálním zážitku. Ač mě samotného startovní hra Book of Spells zrovna nenadchla (ani nepatřím k fandům Harryho Pottera), na naše děti zapůsobila přesně tak, jak si tvůrci představovali. Pokud se Sony rozhodne pro náš trh plně počeštit i další díly, bude to jen dobře. Osobně jsem velmi zvědav, jak bude s Wonderbookem vypadat například to chystané Putování s dinosaury od BBC.