DOJMY z Wolfenstein: The New Order
Ocelová pěst vražená mezi Třetí říši a Dishonored s hláškami.
Průvodcem po novinářské demoverzi mi byl Jens Matthies, kreativní ředitel Machine Games. Toto nově vytvořené studio je plné veteránů ze Starbreeze Studios, kde pracovali například na Chronicles of Riddick, The Darkness nebo Enclave. Prezentace The New Order probíhala na Xbox One.
William "B.J." Blazkowicz je vyobrazen stejně jako v původním Wolfenstein 3D. Tedy neohrožený svalovec s vůlí upřenou k masakrování nacistů na jakýkoli způsob. Má i smysl pro humor, což mi během prezentace několikrát dokázal. Autoři jej prý budou zasazovat i do situací, které mu nejsou pohodlné. Jednou z nich je třeba lechtivá epizodka s jeho brunet partnerkou.
První scéna, kterou tvůrce ukazuje, je příběhová. Potkáváme v ní jednu z hlavním záporných postav Frau Engel a jejího sexuálního otroka a přisluhovače Bubiho v úrovni nazvané Train to Berlin. Vlak je hodně rozlehlý a přesně demonstruje grafický styl, do kterého je nový Wolfenstein zasazen. Přijde mi jako kombinace velkolepé architektury Třetí říše a steampunku Dishonored. Vagóny jsou rozlehlé, dokonce až natolik, že se po jejich chodbách může pohybovat Panzer Hund - ikonické kovové třímetrové štěňátko.
Scéna ve vlaku začíná tím, že B. J. zvedne tácek kávy a s jeho pomocí se snaží vyklouznout z jídelního vagónu. Nicméně je zastaven právě paní Engel, se kterou je nucen hrát podivnou psychologickou hru, při které vám starší blonďatá nacistka ukazuje postupně karty s různými výjevy. Tahle scéna skvěle vykresluje oba charaktery, jak vyloženě zlou Frau Engel, tak jejího oplzlého poskoka s blonďatým mikádem Bubi. Ten mi přijde trochu přihřátý a své sexuální služby poskytuje starší ženě asi jen kvůli osobnímu prospěchu.
Veškerá konverzace s nacisty probíhala v němčině, což je parádně autentické. Žádná angličtina s germánským přízvukem. Po rozhovoru s Frau Engels nese B. J. dva šálky kávy dále do vlaku, kde se setkává se svým kontaktem. Jens konec této pasáže komentuje slovy, že se konečně dočkáme zabíjení nácků.
B. J. se objevuje na mostě, který předtím zřejmě vyhodil do vzduchu a vykolejil nacistický transport. Nejprve se pomocí laserové zbraně musí prořezávat pletivem. Prvním nepřítelem, kterého B. J. odpravil na věčnost, byl kovový pejsek, miniaturní verze Panzer Hund, který umřel po jedné ráně z brokovnice.
William skoro nezavře klapačku. Jeho hlášky si berou příklad z Duke Nukem, jsou pěkně namyšlené a peprné. Naštěstí ne trapné. Jedna z pěti předváděných zbraní má různé módy, kromě prořezávání pletiva slouží i jako odstřelovačka.
B. J. sbírá brnění i lékárničky. Ačkoliv je ukazatel zdravíčka, jak je této série zvykem, zobrazen v číslicích, od určité hodnoty se automaticky regeneruje. Je zvláštní, že zdraví se neobnovuje vždy na tu samou hodnotu. Zřejmě to souvisí s tím, kolik máte brnění. Minimálně se vždy dostane na 20 procent. Přitom nižší kondici se z obrazu vytrácí barvy a dostává rudý nádech. Zdravíčka se ukrývají například v bednách, do kterých je potřeba nejprve vystřílet díru, aby je bylo možné sebrat.
Hratelnost je klasická, id Software pozitivní. Nabušené přestřelky s pár jedinci, kterými je toto studio pověstné. Ačkoliv na hře nepracují, buď na ní mají velký vliv nebo se chlapci z Machine Games obratně drží svého vzoru. Prostředí je částečně zničitelné, například se nedá dlouho schovávat za zdmi, které se po pár zásazích nepřátel rozpadají v prach.
Výstřely ze všech zbraní jsou vesele barevné. Celkově je Wolfenstein až pastelově zářivý, žádných padesát odstínů šedi. A to se mi libí! Nepřátelé se dělí na klasické vojáky s různým typem zbraní a velké ocelové roboty.
Nakonec jsem dostal možnost si Wolfensteina vyzkoušet v úrovni, která začala ve vstupní hale, kde jsem si musel poradit se spoustou nepřátel, pár kulometnými věžemi (dají se odmontovat a nést) a jedním Panzer Hundem. Z chodby jsem se pak přesunul do muzea kosmonautiky, kde jsem bojoval s létajícími potvorami střílejícími lasery a vojáky. Uprostřed místnosti je maketa Měsíce, na kterém prý nacisté přistáli. Po bitce vypadal jako ementál.
Byl jsem nadšen, že ačkoliv se Wolfenstein: The New Order drží tradice série, přidává i spoustu nového. Hodně oceňuji grafický styl i zasazení do alternativní současnosti. Mám radost, že B. J. mluví a že si kromě střílení užijeme i zajímavé příběhové sekvence. Je vidět, že Bethesda se nesnaží za každou cenu držet jednou dané linie a zkouší novinky, i kdyby to nakonec nedopadlo nejlépe.
Musím se zmínit o poměrně vysoké obtížnosti: v testované úrovni jsem umíral na každém kroku. Naštěstí jsou všude ukládací body a nikdy jednu pasáž neprobíháte několikrát. Na druhou stranu se toho dá zneužít, sprintovat vpřed a doufat, že proběhnete checkpointem. Když potom zemřete, nepřátelé před touto pozicí se už neobjeví, ačkoliv jste je předtím nezabili.
Wolfenstein přiletí na monitory PC a nové i staré konzole jako OCELOVÁ PĚST vražená MEZI OČI asi na konci tohoto roku. A já se na něj moc těším (sledujte také sestřih z hraní a kompletní zpravodajství).