Wings of Prey

Největším trumfem IL-2 Sturmovik a tím pádem i Wings of Prey je realističnost celého zpracování. Nejde pouze o odlišné chování strojů při různých obtížnostech, ale i o rozlišování zásahových zón na vašem nebo na nepřátelském letadle. Pokud dostanete zásah do motoru, můžete si být jistí, že pomaleji dosáhnete potřebného výkonu při pronásledování, motor ztratí potřebný tah, čímž se ztíží stoupání na vyšší hladinu nebo se vám zčista jasna přestane točit vrtule. Obdobně dopadnete, jestliže se vaše křídla budou podobat spíše ementálu a přesnost zaměřování při střílení z kulometu a manévrovací schopnosti se výrazně zhorší.

Ještě více se mi však líbily různé efekty po sestřelení nepřátelského stíhače a vlastně i fungování zásahových zón. Nepřátelské letadlo za sebou kupříkladu zpočátku zanechávalo pouze kouřovou stopu a následně se proměnilo v ohnivou kouli. Naopak přesně mířený zásah doslova přepůlil jedno z křídel a stroj šel neovladatelně k zemi. V případě bombardéru mohlo dojít i k výskoku části posádky a rozevření padáků o několik desítek metrů níže. Výjimkou nebyli ani nebožáci, kteří již neměli příležitost padák rozevřít a padali volným pádem vstříc nelítostné gravitaci.

Ruku v ruce s výše zmiňovanými efekty jde i realistické grafické zpracování, které je minimálně o stupínek lepší než současné letecké simulátory. Téměř do detailů je vykreslena krajina, na níž vás ohromí realisticky vykreslená pole, lesy či silnice spojující jednotlivá města. Zkrátka pohled na zem není žádným utrpením. Úchvatné jsou rovněž noční mise, kdy oblohu křižují kužele reflektorů a posléze ji začnou rozsvěcovat výbuchy projektilů vystřelených z protiletadlových děl. Body si Wings of Prey rovněž odnáší za úžasné průlety skrze mraky či souboje vysoko nad těmito bílými peřinami, kdy se nepřítel může vynořit takříkajíc odnikud.

Oproti konkurentům nabízí Wings of Prey výrazné stopy za prolétávajícími projektily a akční kameru v pravém dolním rohu obrazovky, která sleduje cestu shozených bomb až k jejich cíli. O vynikajícím zpracování všech čtyřiceti letadel včetně detailního modelu poškození a jejich různých leteckých vlastnostech myslím není potřeba se ani bavit. To vše jsem si vychutnával na střední detaily při zhruba 40 FPS na sestavě Core2 Duo E6300, 4GB RAM, Radeon X1950 a Windows 7, což je podle mého soudu dobrým důkazem slušné optimalizace.

O hudební doprovod se postaral Jeremy Soul, který je podepsán za tituly jako je Oblivion, Icewind Dale, Guild Wars, Company of Heroes či Neverwinter Nights a o jeho kvalitách nemůže být vůbec pochyb. Hudba nenápadně dokresluje každou akci a v případě nějakého zvratu ještě více přitvrdí. Trochu však v mých očích zklamaly zvuky a dlouhou dobu jsem strávil nad vybalancováním hlasitosti, abych neohluchnul od střelby z kulometů a naopak slyšel hlášení z rádia. Jak jsem posléze zjistil, hlášky se často opakují a prakticky o nic bych stejně nepřišel.

Zastávku si zaslouží čtveřice multiplayerových režimů. Dogfight je v letecké hantýrce název pro tradiční Free for All a Team Battle je označením týmové hry předchozího. V režimu Strike jde o ničení pozemních cílů soupeře a bránění svých vlastních. Nejzajímavějším módem je Capture Airfields, v němž jsou po mapě rozeseta letiště, na kterých musíte přistát a tak je zabrat pro sebe. Bohužel během hraní na systému yuPlay jsem se setkal s problémy během instalace a při hraní jsem navíc bojoval s nepříjemnými lagy. Po pročtení několika diskuzí jsem zjistil, že v tom rozhodně nejsem sám.

Bonusový obsah zahrnuje hangár s modely a informace o všech dostupných letadlech, encyklopedii s údaji o různých leteckých manévrech, kaskadérských kouscích, historických událostech nebo si můžete přečíst příběhy skutečných pilotů druhé války. Třešničkou na dortu je možnost ukládat a přehrávat záznamy z jednotlivých letů.