Wii U

Osahání si nové konzole od Nintenda trvalo pouze půl hodiny a obsahovalo jen pár hratelných verzí. Osobně jsem si vyzkoušel pouze čtyři z nich, ale zejména pro test nového ovladače a jeho schopností to bylo dostatečné. Začnu proto právě s ním.

Na konferenci Nintenda jsem měl trochu strach a ostatní přítomní většinou sdíleli mé obavy, že mini tablet bude nepohodlný a poměrně těžký. Těžko soudit dlouhodobě, ale do rukou mi sedl hned.

S váhou je to trochu horší, ale dovedu si představit, že sedím před televizí, mám tablet opřený o stehna a nijak mě to neruší. Velmi cenná se zdá být dotyková obrazovka, jako dělaná pro vybírání zbraní nebo předmětů z inventáře. Velmi dobře fungují gyroskopy a přenos obrazu na displej.

Odezva je naprosto nepostřehnutelná a zpoždění obrazu na ovladači nulové, tedy alespoň tak jsem to zaznamenal.

Jakou technologii Nintendo pro přenos obrazu používá ještě nevíme, ale tipuji to na wi-fi, takže bych řekl, že na krátkou vzdálenost opravdu žádný lag nezaznamenáme. Jestli se bude dát hrát z vedlejšího pokoje, visí ve vzduchu.

Jestliže Wii mělo rozměr asi tří DVD obalů, Wii U bych tipoval na čtyři. Je to pro mě velmi sympatická vlastnost, protože když jsem si jako první ze tří konzolí předchozí generace pořídil Wii a pak se mi do obýváku přistěhovaly ty ostatní, nějak jsem nedokázal překousnout jejich rozměry a hlavně hluk. Jak hlasitý bude větrák sice nevím, ale už dle rozměrů to tipuji na podobnou hladinu jako u staršího brášky.

Než začnu popisovat jednotlivé interaktivní aspekty, zkusím popsat svůj dojem z grafických demoverzí; ty byly na stánku dvě. Obě se objevily už na konferenci, ale zblízka na velké LCD televizi jsem mohl prozkoumat detaily.

Legend of Zelda pro Wii U vypadá opravdu dobře, ale dojem je hodně podmíněn tím, že jsme zatím - kromě emulátoru běžícím na PC - neměli s HD verzemi u Nintenda žádnou zkušenost. Ukázka se celá odehrávala uvnitř místnosti, takže scéna byla velmi detailní; textury ve vysokém rozlišení, detailní modely a krásné efekty.

Druhou technologickou prezentací byla Japan Garden s poletujícím ptáčkem. Při téhle ukázce jsem na konferenci slintal, ale z jednoho metru už tak úžasně nevypadala. Rozhodně ne o moc lépe než třeba Crysis 2 nebo hry běžící na Unreal Enginu na Xboxu 360. Při rychlém přeletu nízko nad vodou se navíc obraz viditelně trhal, nicméně je pořád vidět, že jde o velmi rané pokusy.

Podstatně hůře dopadl z grafického hlediska jediný hratelný zástupce hardcore titulů – Ghost Recon Online. Také mě hned na začátku zástupce UbiSoftu upozornil, že jde o velmi ranou verzi, ale grafika tu vypadá jako první hry pro Xbox 360: prázdné prostředí, ne moc detailní modely postav a navíc se to všechno docela trhá. Ukázka ale předvedla skvělé možnosti, jaké ovladač dává vývojářům, třeba na displeji můžete navolit spoustu věcí.

Hlavní slovo má mapa a protože je Ghost Recon Online týmová hra, jediným dotykem prstu kdekoliv na mapě upozorníte svůj tým, kde ho potřebujete.

Zároveň se dá vysílat minivrtulník s kamerou, která aktivně vyhledává nepřátele. Těmi ale byly v tomto případě pouze kulometné věže a jelikož jsem to nevěděl, vybral jsem si ze tří nabízených tříd specialistu, který měl brokovnici.

Proti věžím by více slušelo mít nějakou automatickou pušku, alespoň jsem si na pomoc proto vzal svou speciální vlastnost – energetický štít. Ten se musí nejdříve nabít, ale pak jste v podstatě nezranitelní, pokud se tedy nepřítel nedostane dovnitř vaší magnetické bariéry. Střelám se dalo úspěšně vyhýbat také díky krycímu systému, kdy jsem se mezi překážkami pohyboval v podstatě jen ve skluzu.