Wii Sports Resort

Herní analytikové dlouhou dobu dumali, proč Nintendo po obrovském úspěchu Wii Sports (nedávno oznámeno prolomení hranice padesáti miliónu prodaných kopií), nevytvořilo druhý díl. Jenže Big N pro to mělo svůj důvod. Tím bylo vydání periferie WiiMotionPlus, která podstatně vylepšuje přesnost pohybového ovladače. A i když se ozývají hlasy, že takhle přesné už mělo být ovládání hned při vydání Wii, nic to nemění na tom, že jde o bezva udělátko a že Wii Sports Resort má našlápnuto stát se opět bestsellerem mezi videohrami.

Wii Sports Resort je stejně jako jeho předchůdce pouze sbírkou miniher se sportovní tématikou. Až se mi nechce věřit, že Nintendo opět neumožnilo pospojovat jednotlivé disciplíny do jakýchsi vícebojů, tak jak to ve své době uměl třeba Rayman: Raving Rabbits. Na druhou stranu je hra o to přístupnější široké veřejnosti a to bylo asi důležitější. V úvodním menu si zkrátka vyberete jednu z dvanácti disciplín, maximálně ještě nějakou z jejích variant a hurá do hry.

I když pár nadstavbových prvků tu je. Předně je to systém Achievmentů, tedy ocenění za dosažené úspěchy. Ten ovšem selhává, protože se s nimi nemůžete nikde pochlubit, tak jako je to běžné na PS3 a Xbox360. Druhý způsob je už mnohem účinnější. Jde o to, že se zapisují celkové rekordy a po každé disciplíně se ukáže jak aktuální výsledek, tak rekord a jméno toho, kdo ho dosáhl. To pomáhá motivovat k hraní i bez ostatních členů domácnosti. Nicméně z obezliček je to vše a dále už nastupuje čirá hratelnost. Pojďme si tedy představit dvanáct disciplín z Wii Sports Resort.

První a dle hlášení konzole mou nejhranější je šermování, tedy spíše kendo. To je jeden ze sportů, který dostává z nového ovládání maximum. Pohyby dřevěného meče jsou naprosto přesně přenášeny z WiiMote na obrazovku. Na výběr je ze tří módů. První je duel, což je prostě souboj dvou bojovníků o to, kdo toho druhého přesnými údery tyčí shodí s kruhového hřiště do vody. Lze se bít jak s živým protivníkem, tak proti umělé inteligenci. Druhá možnost je takzvaný Speed slice. Opět soupeří dva hráči, ale tentokrát v co nejrychlejším přesekávání předmětů ve správném směru. No a třetí variantou je váš boj s desítkami soupeřů, kdy se přes ně snažíte dostat z bodu A do bodu B. Postupně se objevují silnější protivníci, kteří se brání a k jejich eliminaci je potřeba více než jeden zásah. V tomto případě už je potřeba nejen bezhlavě sekat, ale i účinně vykrývat protivníkovi údery.

Druhým sportem je vodní lyžování. WiiMote držíte jako madlo na laně za člunem a dle jeho naklánění zatáčíte a skáčete přes vlny. Hraje se na body, které získáváte za skoky, případně salta, která se ale provádějí naprosto automaticky, na základě počtu úspěšně zvládnutých figur.

Třetí disciplínou je frisbee. V první variantě se snažíte co nejpřesněji hodit disk vašemu psíkovy. Dle toho, jak daleko od cíle se trefíte, přičte se vám na konto 10, 50 nebo 100 bodů. V dalším kole se ještě snažíte hodit disk tak, aby cestou k cíli praskl balónek. Druhá možnost je golf, kdy místo míčku a hole používáte disk. Házení s frisbee mám docela rád, ale je na něm vidět jedna zajímavá věc. Když jsem hru testoval v hospodě s naprosto neznámými lidmi, dostával jsem od nich lidově řečeno „na prdel“. A to proto, že oni frisbee dle svých slov hrají pravidelně už dlouhou dobu, kdežto já si jen občas zaháži.

Čtvrté zastavení je u lukostřelby. To je jedna z nejlepších her celého Wii Sports Resort. Opět se ovládá tak jako ve skutečnosti. Do levé ruky vezmete WiiMote, namíříte ho na obrazovku a nunchukem natáhnete tětivu. Pak už stačí jen pečlivě zamířit a pustit tlačítkem na nuchucku tětivu. Celou dobu musíte mít na paměti jak sílu větru, tak vzdálenost od terče. Opět tu vůbec nejde o zkušenost s hraním her, ale o zručnost, klidnou paži a rozvážnou mysl. Lukostřelba má jen jeden mód, ale tři stupně obtížnosti. V tom prvním terč vysí na jednom místě a pouze se mění vzdálenost. V druhém se terč pohybuje a ve třetím se před ním ještě objevují překážky.

Pátý na řadě je basketball. Prvním ze dvou typů her je soutěž v trojkách. Máte pět stanovišť a na každém z nich je připraveno pět míčů, přičemž ten poslední je bonusový za dva body. WiiMote vždy ukážete doprava, čímž balón vezmete a následně musíte provést velmi plynulý pohyb, tak jako byste házeli na koš. Z mé zkušenosti vyplývá, že je velmi dobré si ještě povyskočit. Druhá možnost je potom hra 3na3. Při ní i velmi jednoduše přihráváte a následně házíte na koš. Ale moc mě nezaujala, zvláště proto, že více než hrajete, tak sledujete opakovačky a odpočítávání do začátku další hry. Když totiž soupeřovi vezmete míč, nemůžete ho prostě hodit do koše, ale začínáte úplně od začátku. Vždy tedy jeden tým brání a druhý útočí.