WET

Dalšími kapitolami v řadě herních eventualit mohou být pravidelné pasáže, zobrazené ve třech základních barvách (zejména tedy červenou), kdy se z Rubi stane běsnící nástroj smrti. A se svými oponenty naloží v nebývale kvapíkovém rytmu á la Kill Bill.

Nadějete se rovněž úrovně na dálnici s častým přeskakováním z auta na auto, což nebude zdaleka jediný moment, kdy se o slovo přihlásí tlačítková minihra. Za zmínku stojí i poněkud frustrující pád z letadla, během čehož se systémem pokus omyl vyhýbáte troskám.

Od čehož je jenom kousek k resumé, že ne všechny herní vsuvky jsou stejně zajímavé a zábavné. Uvedené se dá po pár hodinách vztáhnout i na ústřední herní náplň, ono časté střílení se s nepřáteli, které začne být s postupujícím časem únavně stereotypní.

Kámen úrazu spočívá v momentě, že se sice lehce obměňují kulisy, ale rámec hraní zůstává stále shodný. Jeho středobodem je vždy aréna se stále se generujícími nepřáteli, kterým musíte zamezit v přístupu a zavčasu je všechny oddělat. Čemuž se děje v na první pohled nesmírně stylové akci, kde je v hlavní roli časté zpomalení běhu času, aktivované automaticky během manévrů jako je výskok, skluz, či běh po zdi, kdy tak lze začít cizelérsky odstřelovat nepřátele. Automatické je přitom i zacílení nejbližší hrozby, ovšem v kombinaci s manuálním hledáním potíží dokážete eliminovat více protivníků naráz.

Ano, pravidelný, resp. pravidelně aktivovaný slo-mo režim je velice vstřícnou alternativou, kterak velmi elegantně udolat ukrutnou přesilu v obraze. Problém však tkví ve skutečnosti, že všeho moc škodí. Opakovaná likvidace stále stejných oponentů stále stejným způsobem začne být po pár hodinách hodně únavná. A třebaže se tvůrci snaží vaše počínání ztížit třeba tím, že se z dřívějších bossů s rotačním kulometem stává téměř standardní člen nepřátelského týmu, neubráníte se nakonec rozčarování při pohledu na další herní úsek, který jako by z oka vypadl tomu předcházejícímu.

Z Wet se navíc s postupujícím herním časem stává regulérní zpomalený film - pouze ve slo-mo režimu totiž dokážete adekvátně čelit každé další hrozbě. A jelikož zpomalení běhu času nemá žádné omezení, dostanete se záhy do fáze, ve které pouze honíte malý zaměřovací terčík po obraze. Jakákoliv další strategie je mrháním času a zdravím, odhlédnu-li tedy ještě od eventuálně ultimátního výpadu mečem nablízko, který je nota bene nutné použít pro doražení výše anoncovaných chlapíků s rotačákem.

Wet je hodně drsné, až by se dalo říci brutální herní představení. Představení, které si zakládá na stylové filmové akci, na kterou se příjemně dívá a po nějakou dobu se i vcelku příjemně hraje. Bohužel až bublinky z tohoto herního šampaňského vyprchají a nápoj zteplá, přejde vás chuť. Pokud však Wet uložíte k ledu a časem se k němu vrátíte, můžete, byť opět jenom na krátký čas, podlehnout jeho chuti. Wet rozhodně není špatná hra, pokud akceptujeme pravidlo, že přesně taková je ve finále průměrnost.