Dawn of War II: Retribution

Jak je dobrým zvykem, datadisk z rodiny Dawn of War přináší kromě povinných náležitostí jako je nová kampaň i osvěžení herních mechanismů. Retribution se rozhodně nechce nechat zahanbit a zmenšuje důraz na hrdiny, resp. jim na roveň klade možnost využívat standardní jednotky. Trochu mi připadá, jakoby se Relic snažili probít zpět ke kořenům série (populační limit, rekrutovací budky, suroviny,...). Oproti klasickým RTS hrám už chybí snad jen výstavba vlastních základen.

Hrdinů je na výběr méně a jejich vývoj byl zjednodušen. Namísto čtyř kategorií schopností jsou k dispozici pouze tři po pěti schopnostech a maximální dosažitelná úroveň nastavena na desítku, díky čemuž si lze vybrat rovných deset schopností. Zásadní novinkou je, že před započetím mise můžete namísto hrdiny poslat do boje jeho čestnou stráž, o něco silnější verzi standardní jednotky. To se sice na první pohled nejeví jako kulervoucí výhra, nicméně velká část speciálních schopností hrdinů má nově sekundární bonusy pro řadové jednotky, které vejdou v platnost právě v případě, že se hrdina mise nezúčastní. Stejně tak si lze po dokončení každé mise vybrat mezi odměnou v podobě předmětu pro hrdiny nebo upgradu pro standardní jednotky.

RYCHLÁ SOUTĚŽ S COMGADEM

Kolik datadisků vyšlo pro první díl Dawn of War? Třicátá správná odpověď obdržená na adresu redakce@eurogamer.cz vyhraje přístupový kód k plné verzi Dawn of War II: Retribution na Steamu plus klíč k bonusům za Eldary!

Díky perfektně vybalancovanému systému proto můžete kampaň stejně dobře odehrát jak s hrdiny, tak třeba i hejnem řadových jednotek, a o potěšení z levelování hrdinů nepřijdete tak jako tak. Jistě nemusím dodávat, že to katapultuje už tak vysokou herní dobu a znovuhratelnost když ne přímo do nekonečna, tak na datadisk do nevídaných hodnot. Troufám si tvrdit, že pouhé dohrání všech kampaní na normální obtížnost vám ukradne čistých 40 až 50 hodin života. Když uvážíme zběsilé tempo hry, je takové číslo neskutečné.

Retribution je přídavkem, který toho hodně vsadil na singleplayer a musím říct, že se mi to oproti zavedené rutině zatraceně zamlouvá. Nedá se říct, že by novinky v multiplayeru byly zanedbatelné, ale oproti výše zmíněnému působí trochu zakřiknutě. Nade všechno ční především staronová frakce Imperiální gardy, která zároveň supluje Inkvizici. Garda dle předpokladu ctí hlavně poziční boj s velkým důrazem na těžkou techniku (zničující Tier 3 tanky Leman Russ a Baneblade) a dělostřelectvo (Mantikory).

Po technické stránce hra nedoznala žádné vážnější újmy ani vylepšení. Otázkou je, jestli jsou nějaké změny vůbec potřeba, protože ačkoliv běží na dva roky starém enginu, pořád je to to stejné pokoukáníčko. Dawn of War 2 je dokonalý generátor momentek. Často jsem během hraní hru jednoduše zapauzoval, rotoval kamerou a slintajíc studoval atmosférické výjevy z univerza Warhammeru. Nepochybuju vůbec o tom, že to udělám i za roků pět.