Venetica

Venetica je zajímavá rovněž v rovině rozhovorů a příběhu. Samotné dialogy nejsou zbytečně košaté, a pokud nechcete, můžete rozhovor utnout, čímž se někdy možná připravíte o nějakou zajímavou informaci nebo vedlejší úkol. Častokrát před vámi bude stát určitý morální problém, který sice zásadně neovlivní běh celého příběhu, ale jeho „správné“ řešení může přinést nějaký benefit nebo naopak zhoršení vaší reputace. Vrátíte nalezený kouzelný náhrdelník starci, zabijete dva vesničany, kteří se vás marně snažili zabít, či pomůžete horníkovi s vyčištěním dolů od přerostlých krtků?

Mým nejhorším úkolem však bylo rozhodnout spor mezi dvěma bratranci, kteří si nárokovali dědictví po svém strýci. V závěti, kterou jsem získal, bylo napsáno jméno pouze jediného bratrance, druhý bratranec však chtěl ve zděděném domě postavit sirotčinec a zvažoval jsem i možnost rovnoměrně rozdělit celý majetek hezky napůl, což by bylo samozřejmě proti vůli strýce. Zkrátka jednoduchá odpověď asi neexistuje.

Se zmiňovanými bratranci se vydáte do Benátek, ale ještě před branami města je postihne smrtelné neštěstí. Bohužel není již ve vaší moci, abyste je vrátili zpět k životu, ale naopak můžete v průběhu hry používat jejich kasařské schopnosti. Než však opravdu dorazíte do samotných Benátek, uběhne moře času a tajemný nekromant vám pod nohy naháže ještě spoustu klacků.

Již však samotná cesta stojí zato alespoň pokud jde o nádherné scenérie pobřeží či samotné město. Hodně povedeně vypadají rovněž podzemí nebo ruiny starých chrámů. Je sice pravda, že Venetice k dokonalosti „pár polygonů“ navíc rozhodně chybí a stálo by rozhodně zapracovat i na ostřejších texturách, přesto však grafická stránka působí velmi příjemným dojmem. Ta navíc nešetří ostřejšími barvami či lehce komiksovým nádechem.

Co se však odpouští pouze těžko, je celková linearita herního světa, kde většinou upalujete po notně ohraničených cestách nebo sem tam narazíte do neviditelné zdi. Navíc velmi dobře nepůsobí nahrávání při vstupu do budov, které však nejsou nijak honosně vybaveny. Raději bych dal přednost častějšímu nahrávání v rámci průchodu krajinou.

Vnímal jsem i další technické chybky, mezi které patří třeba odlišná hlasitost dialogů různých postav nebo krkolomná práce kamery v interiérech, kdy můžete hodně snadno ztratit přehled o situaci. Naštěstí takových okamžiků bylo minimum. Zamrzela mě rovněž absence výraznějšího hudebního motivu, který je tak málo vtíravý, až se postupem času ztratil úplně.

Venetica lehce ztrácí dech v druhé polovině herní doby, která se odehrává ve zmiňovaných Benátkách, Africe a nespočetném množství dalších dungeonů. Budete se moci přidat do některého z cechů, notně se rozrostou vaše schopnosti a potkáte se s množstvím nejrůznějších příšer, na které platí vždy jiná strategie či zbraň. Bohužel však trochu klesne počet vedlejších úkolů. O dlouhou herní dobu v řádu pár desítek hodin je ale postaráno.