RECENZE Uncharted 4: A Thief's End
Důstojné rozloučení s Nathanem Drakem.
Tohle je opravdová vzácnost: tvůrci populární série ukládají svou značku a milovanou postavu k odpočinku s elegancí a co možná nejlepším způsobem. Ve hrách stejně jako v ostatních médiích je důstojných konců jako šafránu, ale Naughty Dog se tentokrát překonali. Sami říkají (a já jim věřím), že tohle je poslední hra ze série Uncharted a také poslední výstup jejího hrdiny Nathana Drakea. Je to to nejlepší z nejlepšího.
Samozřejmě nikdo nepočítal s tím, že by to byl průšvih. Naughty Dog si svou kvalitu nesmírně hlídají - jejich odhodlání vybrousit svůj klenot a postarat se o skvělou podívanou a přístupnou zábavu jim vyneslo uznání napříč celým průmyslem. A přesto nešel vývoj Uncharted 4 ani zdaleka jako po másle. Něco málo před dvěma lety, jen pár měsíců před odhalením hry, odešla z Naughty Dog kreativní ředitelka Amy Hennigová a vzápětí ji následoval šéf vývoje Uncharted 4 Justin Richmond. Nahradili je Neil Druckmann a Bruce Straley z vedení projektu The Last of Us a podle hvězdy Nolana Northa se škrtly obrovské kusy příběhu Nennigové i celé měsíce práce.
Straley a Druckmann očividně chtěli, aby byl na sérii znát jejich rukopis, ale dokázali najít tón, který si její hráči tolik oblíbili - hollywoodské dobrodružství a hrdinský epos prokládané přízemním humorem a kouskem okouzlujícího sentimentu - anebo podlehli pokušení nasměrovat hru do temnějších vod? Změnili původní recept značky příliš, anebo ne dost? Obavy nejsou na místě. Uncharted 4: A Thief's End je naprosto skvostné pokračování, které nejenže dokonale souzní s předchozími třemi díly, ale také řeší některé jejich rozpory a napravuje pár jejich chyb.
Tento odstavec může znít jako spoiler, ale je to opravdu jen úplný začaátek hry: Příběh začíná od prostředka - napínavou honičkou na lodích, načež se vrátí do Drakeova dětství, kde představí jeho staršího bratra Sama, a pak zase skočí dopředu ke šťáře v panamské věznici, kdy je Nathan nucen Sama opustit. Domnívá se, že jeho bratr je mrtvý, a vydává se na dobrodružství, která známe a milujeme. Pak - velmi vkusným a důvtipným způsobem - ho najdeme v důchodu, kterak si užívá štěstí v domácnosti se svou novinářskou sparring partnerkou a nyní manželkou Elenou Fisherovou. Když se Sam nečekaně objeví, hodlá Nathana zatáhnout zpět na cestu po stopách pokladu, který patřil notoricky proslulému pirátu Henrymu Averymu. Nathan už svůj dobrodružný život pověsil na hřebík, ale v sázce je Samův život - dluží to panamskému drogovému bossovi. Takže Nathan nemá na výběr a přidá se k jeho eskapádě, která vede od vloupačky na italské dražbě přes trosky skotské katedrály až k sopečným pláním, rušným přístavům a skalistým ostrovům na Madagaskaru.
Zažíváme tedy další závod kolem světa proti dalšímu nemilosrdnému rivalovi: Rafeovi Adlerovi, bohatému americkému dobrodruhovi a vojínu z jihoafrické armády. Ale už teď je jasné, o kolik čistěji byla tato zápletka vystavěna. Drake má pro jednou jasnou motivaci zůstat ve hře i poté, co se všechno nevyhnutelně zvrtne, a konflikt je také jasně definován - bratrská láska versus slib manželce, jeho žízeň po dobrodružství versus jeho neodbytný zdravý rozum. Uncharted 3 postavu nemoudře hnalo vstříc skličující posedlosti, ale Thief's End se od toho odvrací - stejně jako od obecných sklonů této série směřovat k přehnaným přešlapům v posledním aktu, které jsou dotažené ad absurdum. Kdybych vám prozradil, jak se věci vyvinou, jakmile se osazenstvo hry ocitne v nevyhnutelném ztraceném městě, byl by to spoiler. Ale řekněme, že Straley a Druckmann se více zajímají o moralitu než o mysticismus.
Vlastně stejně jako v případě The Last of Us hra nejvíce zaujme tím, jak se drží zpátky. Obsahuje pasáže a scenérie, které vám vyrazí dech, ale svou vlastní dramatičnost nijak nepřehání a drží se hezky lidsky nohama na zemi. Druckmann a jeho tým scenáristů dokonce dokážou z jejich romantického vztahu, který je jako na houpačce a představuje jeden z těch dojemnějších milostných příběhů ve hrách, udělat přesvědčivě pojatý pokus o záchranu manželství. Příběh je vyprávěn velmi dospěle a věrohodně, čemuž napomáhají působivé výkony a animace obličejů, které hercům umožňují ten přepych nemuset říkat úplně všechno.
Od Naughty Dog očekáváte špičkovou technologii a v prvním plnohodnotném titulu tohoto studia pro PlayStation 4 se jí určitě dočkáte. Thief's End vypadá neuvěřitelně dobře a na každé lokaci je znát bohatý rozpočet na grafiku a rendering - od větrem ošlehaných útesů přes tropická obchodní města po domácké interiéry. Takhle se mají hry dělat a Naughty Dog svůj silný smysl pro filmovou estetiku posouvají na novou úroveň. Kamera opět poslouchá vaše rozmary, a přesto ji tak nějak vždy přitahuje ten nejpodmanivější a nejsvůdnější úhel, ten nejpůsobivější výhled. Ve hrách od tohoto studia najdete krásu všude. Tento ráz nejlépe zachycuje překrásné mlhavé nasvícení, které by každého filmaře pracujícího se skutečnými fotony dohnalo k slzám, když obaluje každý povrch okrem, azurem či zlatem.
Hrám ze série Uncharted se často vytýká, že pouze kloužou po povrchu. Pokud jde o hratelnost, jedná se o spravedlivou výtku. Uncharted 4 je stejně tak nekomplikovaný, jako je plynule lineární a snadno stravitelný. Kombinuje obstojnou střílečku s krytím, bezstarostné šplhání a průzkum s hádankami, ve kterých jde spíš o pocit bystrosti, když se vám podaří dešifrovat indicie a manipulovat s rachotícím soustrojím, než o to, abyste doopravdy namáhali mozek. Je to poslední slovo nenáročné série na masovém trhu, a pokud to není zrovna váš šálek kávy, můžete se poohlédnout jinde.
Vzhledem k tomu vývojáři z Naughty Dog vynaložili jisté úsilí, aby hře tentokrát vdechli život. Očividně se chtěli vyhnout nešikovnému psaní scénáře, které přidusilo zejména Uncharted 3, což vedlo k těm okamžikům, kdy se zdálo, že se hra a její filmové ambice nikam neposouvají, a také neohrabanému tempu akce, které hodilo klacek pod nohy posledním scénám prvních dvou dílů. A povedlo se jim to.
Mnoho oblastí nyní obsahuje vícero cest; některé z nich jsou pečlivě vyznačené šplhací cestičky, které nikam nevedou, a vy skutečně budete muset skálu prozkoumat a zamyslet se nad tím, kam zamíříte dál. (Jedním z nejuspokojivějších prvků hry jsou jemné pohyby páčky, díky kterým můžete Drakeovu napřaženou ruku nasměrovat přesně na to záchytné místo, které zrovna chcete použít.) Není to moc, ale připadáte si díky tomu o něco víc jako na dobrodružné výpravě než jako na pouťové atrakci.
Jedním z nejlepších okamžiků Uncharted 4 je projížďka v džípu drsnou madagarskou krajinou, která vám dává určitou svobodu vystoupit a prozkoumat zajímavá místa, užít si off-road a hrát si se vzrušujícím rumpálovým doplňkem svého 4x4. Je to umělá hratelnost v otevřeném světě - či lépe řečeno hratelnost v otevřeném světě bez vší té nevýrazné výplně - a je to velmi zábavné. Pokud někdo potřebuje mít všechno na 100 %, kromě obvyklých, dobře ukrytých pokladů zde může hledat i dodatečné deníkové zápisy a příležitosti pro rozhovory.
Největší změnu prodělaly souboje. Mnohé střety s nepřáteli se nyní odehrávají na otevřeném prostranství plném komplexní architektury, která umožňuje kradmý přístup. Drake může ztenčit řady najatých ranařů, když se bude schovávat ve vysoké trávě, plížit se a využívat svých šplhacích schopností, díky kterým se nepřátelům dostane na kobylku a tiše je odpraví - anebo je nechá být bez úhony. Sice to není žádný Metal Gear Solid, ale díky svobodě přístupu je stealth mnohem uspokojivější než tupé přestřelky.
Zbraně jsou sice zábavné, ale design nepřátel je tupý a nezajímavý jako vždy, a když se plížení nezdaří, střety se okamžitě stočí k postupné likvidaci jednoho těžce ozbrojeného a obrněného nepřítele za druhým bez jakékoliv taktiky. S blížícím se vyvrcholením hry je to čím dál častější, ačkoliv přesto v umírněnější podobě než nekonečné potyčky, na které trpěly předchozí díly Uncharted.
A ten konec? Coby vyvrcholení série proslulé svou bujarou a přehnanou akcí je to možná trochu antiklimatické. Ale mně osobně je to milejší než náhlý a hysterický odklon k bláznivým a nevěrohodným nesmyslům jako v případě Uncharted 3 nebo Uncharted 2. A Naughty Dog prostě musíte obdivovat za to, jak si nenechali otevřená žádná zadní vrátka. Sony si sice možná v budoucnu najde cestičku, jak udělat další hry s názvem Uncharted - a vlastně jsem si tím jistý - ale vývojáři z Naughty Dog mají rozhodně hotovo a také vynaložili značné úsilí na to, aby se postarali, že Drakeův návrat bude téměř nemožný. I když se studio určitě nemůže dočkat, až se začne věnovat jiným projektům, zabouchnout dveře takhle pevně pro ně určitě nemohlo být snadné.
Jakkoliv je Uncharted 4: A Thief's End výborný - stejně hrdinský jako jeho předchůdci v tom nejlepším slova smyslu a zároveň se ladně vyhýbá jejich nešvarům - není možné, aby tato hra měla stejně významný dopad a dalekosáhlý vliv jako Uncharted 2. Ani nedokáže redefinovat vypravěčský um strhujících akčních her jako The Last of Us. I tak jí ovšem podařilo něco pozoruhodného: nepřehání svůj odchod ze scény. Neobléká háv slávy ani nevykopává dveře. Prostě vypráví příběh o lidech a nalézá klid při konečném rozřešení. Zkrátka končí. Finito.
