Two Worlds II

Naopak zde nečekejte žádnou lekci na téma originálních povolání RPG postav. Při úvodní bohaté tvorbě alter-ega si ještě zaměření nevybíráte, to až přímo za chodu formou rozdělování zkušenostních bodů do trojice profláknutých kategorií – síla (cítíte-li se na bojovníka), přesnost (na lučištníka) a síla vůle (na mága). Možnost kombinovat všechna tři povolání potěší, ale se zlou se potážete, jen co si nastavíte obtížnost jinou, než lehkou. V opačném případě je samozřejmě nutné zaměřit se na jednu profesi, kdy dopad na hratelnost to bude mít markantní – spoustě soubojů se třeba dá i předejít stealth postupem.

Já osobně jsem se vydal cestou vyššího učení magického, která však ze všech povolání nejvýstižněji poukázala na jeden z největších problémů hry: nevyváženost. Byla kouzla (jako třeba předimenzované vodní či zemní), která udělovala neúměrně vysoká zranění, zatímco jiná, za stejnou cenu many nebo i vyšší, působila řádově slaběji. Navíc se v TW2 stává, že v jedné oblasti máte celou řadu víceméně rozumně silných oponentů, ale pak najednou jeden typ, který je několikanásobně mocnější, což trochu rozhazuje. Minimálně v případě čaroděje, se kterým jsem se ke konci určitým potvorám zcela vyhýbal, protože jejich udolání mi trvalo minuty a zkušenosti z boje mi za to nestály; plnění questů je v TW2 x krát štědřejší.

U mága se navíc potenciálně nabízí problém s tvorbou kouzel, kterýžto proces je zbytečně překombinovaný a komplikovaný. Systém, kde můžete míchat různé typy magie, ty následně všelijak modifikovat a tvořit i kouzla podpůrná, je sám o sobě teoreticky super, ale protože je neintuitivní, stalo se, že jsem za celou dobu hraní pravidelně využíval pouze trojici čáryfuků. Pár experimentů, z nichž vzešla zcela zbytečná magie, mne odradilo a na zkoušení něčeho jiného jsem prostě už neměl chuť. Třebaže variací by se tu nabízely stovky.

1 of 23

Caption

Attribution

Interface v TW2 je bohužel nepřátelský na všech frontách a místy se mi zdálo, že jsem trávil více času v inventáři než v samotné hře (náhodně generovaného lootu je zde spousty). Nefunguje zde řazení předmětů dle síly či ceny, ikony jsou obří (to už naštěstí řeší mód, který ulehčí nekonečnému scrollování), lišta pro hot keys je "zkamenělá" a co mi asi vadilo nejvíce, že nelze operovat s více předměty najednou. Takže když jsem chtěl prodat / koupit deset lektvarů nebo rozložit na součástky deset mečů (díly slouží k vylepšování předmětů - změna oproti jedničce, kde jste věci skládali na sebe), musel jsem to všechno neohrabaně „odklikat" jedno po druhém. A to zbytečně brzdilo.

Naopak souboje na blízko působily nečekaně přívětivě a celkově lépe, než v drtivé většině obdobných RPG. Už základní pohyby jsou plynulé a nabízí slušný soubojový potenciál, ale jak si za nabyté skill body „nakoupíte" klidně deset dodatečných bojových technik, bude vám i Chuck Norris závidět. Jinými slovy, možnosti evoluce postavy jsou v TW2 bohaté, uspokojující a místy i originální (to platí i pro mága a lučištníka). Jediné, co opět kazí dojem, je ona nevyváženost – čistokrevný válečník se hrou proseká jako nůž máslem (na rozdíl od mága) a nemusí tudíž řešit, že každý nepřítel je vůči některým útokům přirozeně odolný, a že by podle toho měl vybírat zbraně (resp. kouzla). Tak aspoň že na hrdinu nepřátelé nejdou přihlouple po jednom jako v Assassin's Creed 2, a že už neumí onen vše řešící úskok z jedničky.

Ale i tak to řezání stálo za to. Pod čepel se vám dostane nespočet zajímavých potvor, jejichž výčtem bych mohl zaplácnout celý text. Půjdete od paviánů, nosorožců či pštrosů, přes obří pavouky, hmyz všeho druhu a kostlivce, až po dinosaury, pantery, kyklopy, nebo gargoyly. Jen škoda, že nepřátelstvo čas od času zasáhne jakási AI mrtvice a ono se pak chová vysloveně stupidně, ať už mám na mysli zamrznutí, útěk, nebo totální ignoraci jejich doutnajícího zadku.

Spíše ze slušnosti nemůžu nezmínit multiplayer, který v TW2 je..., ale určitě nejde o nosný pilíř hry. V mnoha ohledech působí nedodělaně a nesmíte od něj čekat víc, než bonus po dohrání výborného singleplayeru. V rámci Adventure módu se připravte na klasické lineární bitkování v instancích (deathmatch), které ale docela brzy skončí, ještě dříve omrzí a ani nedovolí moc svobody. Mnohem zajímavěji znějící Village mód skýtá možnost vybudovat si vlastní vesnici s farmou, ale zatím je to takové mdlé, nijaké a zmatečné. Uvidíme, co přinesou autoři v budoucnu, ale MMO od toho rozhodně neočekávejte.

Nu což. Celkově je však Two Worlds II velmi povedeným titulem, který i přes jeho rozsáhlost trápí překvapivě malé množství bugů, vyjma tedy haprující AI. Samozřejmě se čas od času někde kousnete, nějaká interakce nebude fungovat zcela korektně, ale to je u podobně rozsáhlé hry normální a jinak vše šlape velmi dobře. Hra krásně plyne vpřed, nehází klacky pod nohy a ani hardware se vám z ní nezapotí. A co je hlavní – nebude vás prudit a nudit, jako se to stalo jedničce, které po čase vysloveně docházel dech. Nemluvě o tom, že pokud vám, stejně jako mně zůstala na jazyku pachuť po Arcania: Gothic IV, Two Worlds II jí dozajista příjemně spláchne. Kouzelný Antaloor v nouzi si vás prostě získá.