Recenze Tropico 4
Karibská strategie u nás vyšla v češtině teprve nedávno.
Když to vezmu kolem a kolem, výsledek více než roční práce bulharských Haemimont Games mě ani tak nepřekvapil - ostatně to samé už před lety předvedli po vydání Glory of the Roman Empire. Tým je to kvalitní, jejich budovatelské strategie se hrají super a bez přehánění se vypracovali na současnou žánrovou jedničku. To všechno ano. Nicméně jak jednou zavětří úspěch, začnou s oblibou chudáka dojnou krávu dojit tak, až jí oči lezou z ďůlků.
Tropico 3 (i s navazujícím addonem Absolute Power) bylo sice "pouhou" předělávkou staré dobré klasiky do modernějšího kabátu, ale taky přineslo svěží vítr svým humorným pojetím a inovativním zapojením příběhu do celkem standardní budovatelské strategie. Ještě teď mám v živé paměti, jak jsem u té hry nadšeně seděl dlouho do noci, uchechtával se a byl z ní úplně paf.
Oproti tomu Tropico 4 v útrobách skrývá obsahově zatuchlý datadisk a tendenční přečíslování na obalu na tom mění opravdu jen málo. Singleplayer čítá tutoriál, volnou hru a především kampaň o rovné dvacítce misí. Z prvních několika scénářů jsem byl úpřímně řečeno poněkud zděšen, protože mi jejich zoufalá neoriginalita způsobovala panické pocity čirého déjà vu. Na ostrově máme dost nerostných surovin, postav doly a začni exportovat. Na ostrově máme málo nerostných surovin, postav hotely a přilákej turisty. Panečku.
Situace se po prvotním šoku naštěstí rychle stabilizovala a začaly se na mě valit o dost nápaditější scénáře a s nimi i zajímavější příběhové pozadí a úkoly. Tou dobou jsem mimochodem začínal brát hru na milost, protože mise jsou dlouhatánské a celá kampaň slibovala zábavu na pěkných pár nocí proseděných u počítače. Ve které jiné strategii se dostanete k budování sítě sdělovacích prostředků za účelem nalezení ztraceného tukana maskota anebo se budete snažit procpat tropický ostrůvek před ostatní země v žebříčku kandidátů na hostitele příštích olympijských her? Zase tolik jich nejspíš nebude.
Při dostatečném přiblížení si můžete přečíst i značku čistidel používaných personálem hotelu. Puntičkářství autorů hraničí s posedlostí.
Humor a mraky questů jsou ještě pořád jasnou a dost možná nejsilnější devizou Tropica. Nešťastným faktem bohužel je, že si Haemimont Games lišácky ušetřili tunu práce a v polovině kampaně začínají recyklovat mapy. A když píšu recyklovat, tak to opravdu myslím tak, že jednoduše vezmou mapu z třetí mise a šup s ní do třináctky, mapu z čtvrté mise do čtrnáctky a tak dále. Dvacet misí, deset map.
Samozřejmě je vše zalité jinou příběhovou omáčkou a povídáním kolem, ale i tak to má na rozparáděného hráče brutálně umrtvující účinek. Jde o to, že Tropico obecně už tak trpí v pozdních etapách stereotypem. Spousta hratelnostních elementů se opakuje - postavit domky, kostel, kliniku, farmy, továrny a pořád dokola. Není to vyloženě výčitka, těžko se tomu lze v budovatelské strategii vyhnout, ale rozhodně věci nepřidá, když se začne opakovat i prostředí, kde se tenhle cyklus děje.
Dalším vedlejším efektem takového postupu je, že se do značné míry resetuje i obtížnost. Nevadí mi, když mám v první misi za palácem dvě naleziště železné rudy a pro sichr ještě kolosální zlatou žílu k rozpumpování ekonomiky. Koncem hry bych ale přece jen už určitou výzvu předpokládal a Tropico 4 ji nepředkládá. Dohrával jsem ho rutinně s rychlostí na maximu (pořád to bylo málo) a i když jsem od přírody trpělivý jedinec, zuby mi při té příležitosti občas zakřípaly tak, že se rozvibroval starožitný porcelán sousedům odnaproti.
Prakticky cokoli, co Tropico 4 přináší nového, je zároveň pahýlem, významově podobným masážnímu křeslu v datadisku k The Sims. Haemimont Games se totiž experimentů a hlubšího říznutí do herních mechanismů střeží jako čert kříže. Vezměme si nové budovy, kupříkladu požární stanici. Super, člověk má na chvíli radost a je na větvi z toho, jak dvakrát za misi vybouchne sopka a paňácové pak vyjedou uhasit požáry a tak vůbec. Na druhou stranu - co z toho?
Musím se ptát, vážně se nedal najít skutečný prostor k inovacím, aby tahle hra mohla alespoň předstírat, že jde o plnohodnotné pokračování? Vážně nešlo přepracovat tolik kritizovaný systém armády, kdy ještě pořád potyčky probíhají tak, že hra oznámí útok rebelů na budovu XYZ, následkem čehož ze všech strážních budek po ostrově vyběhnou zelení mužíčci a děj se vůle boží?
Jednou z novinek jsou požáry a hrdinové s nimi bojující. Přírodní pohromy vypadají jak se patří hrozivě.
A co třeba ekonomika a průmysl, fungující tím nejtriviálnějším možným způsobem jako výrobní linka důl - zbrojovka - doky - peníze do kasy? Nedalo se přijít s něčím bohatším a propracovanějším? To jsou věci, které si zasluhují pozornost, protože skrze ně vede cesta k reálnému obohacení hratelnosti, nikoliv samoúčelnému nabobtnávání nabídky budov. Naboptnávání o nákupní centrum alias macatější tržiště nebo horskou dráhu alias další turistickou atrakci k těm asi deseti dalším.
Mimochodem i takhle jednoduché principy se otřásly v základech zavedením naprosto šílené možnosti neomezeného importu čehokoliv. Úplně celá kampaň je bez problému dohratelná jednoduše tím, že postavím tři doky, vedle nich lajnu továren, nastavím import tabáku a prachy se točí. Jestli tohle není designérská bota jako blázen, tak už vážně nevím co.
Vyzkoušejte si demo.
Ale nejsou to jen budovy, prakticky všechny novinky působí zvláštním, vyděděným dojmem. Tropico 4 přináší do hry kromě USSR a US další tři velmoci, a sice EU, Blízký východ a Čínu. Zní to hezky? Bohužel stejně tak dobře tam být nemusely, protože jejich vliv na cokoliv je mizivý, když nepočítám generování stále stejných vedlejších úkolů na exportování nejrůznějších druhů artiklů. Dále vývojáři tolik opěvovaný sbor ministrů má na hru největší efekt v tom, že je jeho přítomností podmíněné vyhlašování ediktů. Jinak by mě těžko co donutilo ministerstvo vůbec postavit.
Nemyslím si, že bych toho chtěl moc. Jednoduše mě ale zaráží, že se autoři postavili k zásadním problémům zády a namísto toho rok a půl vymýšleli deset map, pár budov a hlouposti typu posílání screenshotů na Facebook.
Tropico 4 je přitom skvělou hrou, z jistého úhlu pohledu jde o úplně stejnou pecku jako minule. Když si to zrekapitulujeme, poskytuje vtipný příběh plný více či méně skrytých narážek, spousty úkolů, až na zmiňovaný import fungující a zábavné herní principy, parádní grafiku s dechberoucím smyslem pro detail, vynikající soundtrack, který vám roztancuje pozadí jinak nehnutě uvelebené v křesle.
Tropico 4 pro PC u nás vyšlo teprve před Vánocemi v české verzi od Comgadu za 499 Kč.
Koupit z Xzone
Jediná potíž vězí v tom použitém slovním spojení "úplně stejná", protože když si teď sednete k recenzi trojky, nenajdete v ní jedinou věc, která by se nedala zkopírovat právě tady na tohle místo. Řádek po řádku, všechno. A to je v kostce asi tak všechno, čím mě v pořadí čtvrtý přírůstek do rodiny hýbe žlučí a jen se modlím, aby příště kluci bulharští konečně přitlačili na pilu.
VERDIKT: Tropico 4 je typickou hrou, na kterou je už z principu nesmysl snažit se navléct jednoznačné číselné hodnocení. Sérií nepolíbené jedince odrovná pohlcující hratelností, majitele předchozího dílu dost možná podobně jako mě umoří kritický nedostatek oživujících novinek a pouhých deset map. Rozhodněte se sami, do které kategorie patříte. A hlavně... Nebuďte asociální a pošlete pak přátelům na Facebooku pár screenshotů ze hry. Určitě je to potěší. He he.