Tropico 3

Jedinou vrzající součástí jinak skvěle fungujícího celku je armáda. Tedy nikoliv z hlediska správy, kde se opět musíte postarat o zbrojnice, ubytování na základnách, vysoké platy, dostatečně kvalifikované generály atd. Tato část je bezproblémová a divně jsou zpracovány až ozbrojené konflikty, připomínající spíše sportovní utkání. Ty zpravidla probíhají následujícím způsobem. V oznamovací oblasti vyskočí hlášení, že se rebelové chystají zaútočit na některou konkrétní budovu, většinou odlehlý důl nebo něco podobného. Následně vyskočí úplně všichni vojáci ze svých stanovišť a rozběhnou se nekoordinovaně na toto žhavé místo.

Ve stejnou chvíli se kdesi na mapě vygeneruje skupinka rebelů, která učiní to samé. Pokud to mají kluci zlobiví trochu z ruky, nezapomenou se v garáži v centru města stavit pro pár džípů. Ano, tomu se říká partyzánský útok jak z učebnice! :-) Následuje něco velmi podobného loterii, kdy hodně záleží na rozestavení vašich sil při výstřelu ze startovací pistole a samozřejmě také místě, kde na mapě se rebelové vyloupli. V horším případě se na místo určení přiženou první a popraví po jednom přibíhající borce v zeleném, v tom (pro hráče) lepším případě právě naopak. Jasně, máme tu budovatelskou strategii a ne vojenský simulátor, ale takovou komedii jsme si snad nezasloužili :-)

Zanechme rýpání a věnujme se něčemu příjemnějšímu, jako třeba ovládání, které je naprosto DOKONALÉ. Nejedná se přitom o nic geniálního či dokonce revolučního. „Pouze“ je vše navrženo někým, kdo skutečně ví, co dělá a hlavně pro koho to dělá. Líbí se mi minimalistické uživatelské rozhraní, kde v levém dolním rohu jen smyslně pomrkává minimapa a další kontextové nabídky se objevují, jakmile na ně přijde řada. Vše je úžasně intuitivním způsobem po ruce na jedno dvě kliknutí myši a vy se tak můžete naplno věnovat samotné hře.

Autoři se navíc neukájejí nad komplexními, přehnaně složitými tabulkami a grafy, jak tomu dnes bývá nešťastným zvykem u podobného typu her. Poradce vás automaticky informuje jen o těch věcech, které vás skutečně zajímají. Když už potřebujete nějakou konkrétní informaci dohledat, prosím, opět platí to samé co o uživatelském rozhraní. Intuitivní, jednoduchý a do nejmenšího detailu promyšlený přístup. Otevřete nabídku statistik, kde se interaktivně proklikáte skrz logické celky ke stále konkrétnějším a konkrétnějším informacím. Po zkušenostech s extra těžkopádným Hearts of Iron III je hraní Tropica 3 příjemná relaxace oproti nekonečnému bádání, jak dosáhnout toho či onoho.

Tropico 3 není žádným striktně hardcore simulátorem a dokáže oslovit jak hráče sváteční, tak zkušené stratégy. Dosažení cílů v kampani je poměrně jednoduché, jakmile se vám podaří probít prvotní bídou a nastartovat ekonomiku (třeba těžbou, turismem nebo tradiční výrobou doutníků. :-) Pokud ale toužíte po vysbírání všech achievementů, splnění bonusových úkolů a navrch toho ještě získání nějakého přijatelného skóre, pravděpodobně se zapotíte solidně. Osobně to považuji za vhodný kompromis.

Potěšila mě i obrovská porce nadsázky, v čemž se tvůrci hry doslova vyžívali. Jako by křičeli do světa, že jejich práce pro ně není jenom práce, ale taky ohromná zábava. Všechny mise v kampani jsou prošpikovány různými minipříběhy, o jejichž průběhu se rozhodujete vy sami vždy výběrem z několika připravených odpovědí. V jednom ze scénářů se například vtělíte do kůže muže se ztrátou paměti, kterého vyvrhlo moře a který náhodou z oka vypadl právě zmizelému diktátorovi. Postupně se pak roztočí konspirační kolotoč tajných agentů, KGB, klonovací továrny, čipů ve vaší zadnici a dalších nechutností. Osobně mě pokaždé kromě osobitého humoru zaujal i způsob, jakým se všechna rozhodnutí vyčíslují v umělých mechanismech hry.

Graficky je Tropico 3 špičkovou záležitostí. Ohromující je především míra detailů a ostrost textur. Na jedné straně si můžete pomalu přečíst jídelní lístek v restauraci, na straně druhé si kameru oddálit natolik, že máte ostrov doslova na dlani. Překrásně je vyvedená panenská příroda. Ani po dnech hraní jsem nepřestával nacházet stále nové a nové maličkosti, které jsem předtím přehlédl. Hra se navíc hýbe poměrně svižně. Na 5000+, GF 8800GT a 4GB RAM se i na maximální detaily a v rozlišení 1650x1080 statečně držela na 20 snímcích za vteřinu, což je pro účely budovatelské strategie naprosto vyhovující. Snad jen na těch největších ostrovech s řadově dvěmi až třemi stovkami obyvatel se moje obstarožní HW konfigurace začínala lehce potit. Stále to bylo ovšem hratelné.