Tron: Evolution
Staronový virtuální svět neláká jen do kina.
Ačkoliv byl soupis všech komb, čítající několik desítek položek, vždy k dispozici přes menu hry, nikdy jsem se nenaučil více jak pět či možná deset kombinací. Naštěstí tento počet mi stačil k pohodlnému zdolávání hry na střední obtížnost. Kdybych se více snažil, dočkal bych se možná pár efektních triků s diskem, otoček, či salt ve vzduchu navíc, což mi ale bohatě vynahrazovalo překonávání běžných překážek po cestě herním světem.
V Tron: Evolution je obsažen jednoduchý levelovací systém, za který nakupujete nejrůznější vybavení, sloužící ke zvýšení rychlosti, zdraví, či samodobíjení energie apod. Megabajtů paměti obdržených za postup na vyšší úroveň je však velmi málo a každou investici si dobře rozmyslete. Ve stejném menu můžete zlepšovat vlastnosti jednotlivých disků a sestavovat jakési sady vybavení, které použijete pro multiplayer. Bohužel v době recenzování nebyl na herních serverech ani živáček.
Velkým zklamáním se pro mě stala umělá inteligence. Nepřátelé se totiž zmůžou pouze na pár základních akcí. Už je ale nenapadne, že pokud stojím za nějakou překážkou, tak házet disk mým směrem opravdu nemá cenu a lepší by bylo mě obejít. Podobně na tom byli nepřátelé, kteří vlastním diskem nedisponovali a během zmatečného běhu ke mně měli tendenci se zasekávat.
Aby autoři mohli stupňovat obtížnost, buďto přidávali více takových nepřátel, nebo ještě lépe, mě s nimi zavřeli do jediné miniaturní místnosti, kde jsem mohl tak maximálně běhat v kruhu. Navíc se v některých pasážích objevovali stále dokolečka noví a noví protivníci a já netušil, jestli jich opravdu mám tolik zlikvidovat nebo naopak musím v dané místnosti splnit nějaký úkol, abych mohl postoupit dál.
Několik pasáží hry si užijete v sedle skutečně rychlé motorky, kdy se budete projíždět po jakési „informační dálnici", likvidovat ostatní motorkáře a vyhýbat se dopadajícím bombám či dírám do prázdna. Kromě motorky můžete ovládat dokonce i tank, kde se druh projektilů mění v závislosti na vybraném režimu disku. U řízení tanku vám však může vadit, že kurzor se používá neprakticky rovněž pro nastavení směru jízdy a tradiční směrové šipky zůstanou prakticky nevyužity.
Dalším drobným problémem byla skutečnost, že nebyla vždy k dispozici navigace či nápověda podobná té z Dead Space, ačkoliv mi ji hra hned při první misi nabídla. Občas jsem tak musel pátrat, co se po mně vůbec v daném levelu chce. Sem tam zazlobila rovněž kamera a občas jsem místo na postavu koukal do zdi. Naopak při náročnějších akrobatických kouscích se kamera vtipně přenesla do úplně jiného úhlu, abych měl perfektní přehled nad celou situací.
Pár chybek jsem našel i v českém překladu, které měly většinou formu různých překlepů či několika neotitulkovaných dialogů. Textů naštěstí není ve hře moc a češtinu tak kromě menu oceníte snad pouze během pár krátkých rozhovorů při videích.
Geniální je naopak hudební doprovod, který se řadí k tomu nejlepšímu, co jsem měl za tento rok možnost slyšet. O drobný kousek možná překonává i soundtrack k Halo: Reach, který se již dlouhodobě drží na vrcholu mého osobního žebříku. Nijak přehnané nejsou ani hardwarové nároky a hru spustíte na pár let starém železe. Osobně jsem ji testoval na plné detaily na sestavě Core i5 750, 4GB RAM, Radeon 5850 a Windows 7 64bit naprosto bez nejmenších náznaků zpomalení.
Kapitolou samu pro sebe je celkové vizuální ztvárnění celého virtuálního světa. Nešetří se totiž na velkoleposti, hravosti a především na nejrůznějších tvarech a architektonických prvcích, které se nacházely v původním filmu a stále mohou nosit přízvisko moderní či nevšední. Samotné prostředí se tak okouká až za velmi dlouho. Spíše se dříve obehrají herní principy a již zmiňované zamykání herní postavy do jediné místnosti, která sice vypadá trochu jinak než ta předchozí, ale souboj to je vždy prakticky stejný.
A právě toto může být hlavní kámen úrazu celé hry, když nové herní postupy v pozdějších fázích hry prakticky nepřicházejí. Pomalý je rovněž postup mezi jednotlivými úrovněmi a od toho se odvíjející vývoj postavy. Po pár odehraných hodinách si tak můžete připadat jako pták ve zlaté kleci a postupně se utápět ve stereotypu. Naštěstí vás však celková svižnost hry nenechá klesnout až úplně na dno.
VERDIKT: Dlouho jsem rozmýšlel a vzpomínal na chvíle strávené s poletujícím diskem, šplháním po všem možném, jízdě na ultra rychlé motorce a především na zajímavou sci-fi atmosféru a prostředí doplněné o vynikající hudební doprovod. Tohle však trochu přebila pachuť stereotypu, tupé umělé inteligence, pomalého vývoje postavy a opakujících se herních lokací se stále stejnými prvky a úkoly. Tron: Evolution je rozhodně důstojným doprovodným titulem k filmu a lehce nadprůměrnou hru, na víc jak šest bodů to stačit ovšem nebude, ale to nechápejte jako zápor, protože i šestka je solidní známka.