Trine

Staré dobré dvourozměrné plošinovky kdysi pomalu vymřely, ale poslední dobou zažívá tento žánr nevšední obrození. A to nejen v předělávkách klasik (Prince of Persia, Bionic Commando) nebo nezávislých hrách (Braid), ale i ve větších komerčních projektech (např. chystaný Shadow Complex). Trine bývá často zbrkle přirovnáván ke konkurenci LittleBigPlanet z důvodu zapracování fyziky ve formě, která přímo ovlivňuje hratelnost. Druhá skupinka ji považuje za vzkříšení starých Lost Vikings, protože ve hře také vystupují tři různé postavy, které si musí vzájemně pomáhat. Ve skutečnosti ani jedno z přirovnání není úplně pravda.

S fyzikálními hrátkami v LittleBigPlanet nemá Trine téměř nic společného. K přímé interakci s předměty zde dochází minimálně. Většina akcí jako přesunování krabic, postrkování vozítek a zastavování kyvadel je řešena bezkontaktní magií pouze za pomoci kurzoru. A i když ovládáte trojici postav, k Lost Vikings má hratelnost daleko.

Hlavní rozdíl je totiž v tom, že všechny postavy chodí společně, hráč ale vidí pouze jednu a přepínání mezi postavami mění jejich vzhled a schopnosti. Při hře jednoho hráče se nikdy nestane, že byste mohli mít dvě postavy v různých částech mapy. Což byl základ většiny puzzlů v Lost Vikings. Pokud některá z postav zemře, můžete pokračovat dále, ale je nutno se obejít bez jejích schopností. U každého checkpointu dochází k oživení všech padlých hrdinů.

Ve hře se zmocníte tří charakterů. Nejdůležitější roli hraje kouzelník. V boji téměř bezmocný, ale jeho schopnost vykouzlení krabice, rovné desky a později plošiny visící ve vzduchu je k nezaplacení. Stejně tak jako vzdálená manipulace se všemi předměty. Jako druhého nejužitečnějšího člena skupinky jsem shledal statného bojovníka. Neumí sice nic originálního a zajímavého. Ale jeho schopnost rychle zatočit s nemrtvou sebranou a možnost krytí štítem přijdou vhod velice často.

Na posledním místě stojí zlodějka. Ač nejatraktivnější z celé trojice, využil jsem ji pouze sporadicky. Mezi její specialitky patří střelba běžných a hořících šípů. A na druhém místě vystřelování lana, které se může uchytit na dřevěném povrchu a posloužit k přehoupnutí nepříjemné propasti. Soubojový systém je dobře vyvážen. Nejde o nic překombinovaného, ale zároveň není založen na jednom tlačítku.

Příběh je v Trine spíše do počtu. Jedná se o povrchní klišé, které nepřekvapí ani neurazí. Král je mrtev, zemi začaly obtěžovat armády nemrtvých kostlivců, je třeba nalézt pár artefaktů, vyřídit zlého anonymního bosse a žít šťastně až do smrti. Vše je naštěstí podáno příjemným vypravěčem a okořeněno občasnou nadsázkou a humorem, takže výsledné dojmy nejsou vyloženě záporné.

Po dohrání dema jsem se bál, že Trine rychle sklouzne ke stereotypu. Plná verze ukázala, že jsem se naštěstí lehce přepočítal. Na jednu stranu se jednotlivá řešení problémů začala po čase opakovat. Ale až do konce hry, která zabere zhruba 12 hodin, jsem neměl pocit nudy nebo časté recyklace nápadů. Každý z patnácti levelů se alespoň drobně odlišoval od předchozích.

Jako silný hnací motor funguje zakomponování jednoduchých RPG prvků. V průběhu hry lze sbírat zkušenostní body. Některé za zabité nepřátele. Jiné z lahviček, jejichž dosažení bývá mnohdy pořádně záludné. S rostoucí úrovní je možno vylepšovat jednotlivé schopnosti postaviček. Zlodějka tak může střílet více šípů najednou, bojovník získá nové typy útoku a kouzelník navýší maximální počet současně vyčarovaných předmětů. Navíc lze v levelech nalézt poschovávané truhly s bonusovými předměty, které ještě více rozvinou jednotlivé schopnosti.