Recenze datadisku Trine 2: Goblin Menace
Tolik změn, že by klidně mohlo jít o další díl pohádky.
Na Vánoce roku 2011 jsme si zahráli pokračování nádherné severské pohádky Trine. Nešlo o špatnou hru, vždyť jsem jí dal osmičku, ale přeci jen jsem nebyl bezmezně nadšen. Tento měsíc Frozenbyte vypustili do světa přídavek s podtitulem Goblin Menace a já s menšími obavami přijal možnost ho v PC verzi otestovat.
Ačkoliv samotný Frozenbyte popisuje Goblin Menace za "pouhé" rozšíření, já bych se jej nebál označit za datadisk. Já vím, v dnešní době už se to nenosí, ale nová dobrodružství trojice fantasy hrdinů jsou tak rozsáhlá a přináší tolik změn, že by se ho jiní výrobci nebáli označit dokonce za třetí díl. Sice autoři připravili jen šest úrovní, ale ty jsou tak obrovské a obtížné, že doba potřebná k dokončení se v podstatě rovná původní hře.
Schválně jsem původní Trine 2 před Goblin Menace znovu dokončil a každá pohádková cesta mi zabrala plus mínus šest hodin, při poctivém hledání tajných místností. Délka datadisku mě překvapila. Každá nová úroveň zabere něco málo přes hodinu, tedy až na tu závěrečnou, která je kratší.
Příběh začíná přesně tam, kde skončilo Trine 2 - Zoya, Amadeus a Pontius se vrací domů, ale vezmou to oklikou přes putyku, aby oslavili úspěchy posledních pár dnů. Jenže hospoda je po chvíli přepadena gobliny. Tři hrdinové se útoku ubrání, ale vzápětí zjistí, že je v plamenech celé město. Aby navrátili své zemi klid a zbavili ji goblinů, vyráží trojice okamžitě na další cestu.
Zápletka datadisku je velmi primitivní - zničit armádu goblinů a zachránit jednu osobu uvězněnou v pytli. Ani dříve opěvované vyprávění příběhu při nahrávacích obrazovkách už moc netáhne. Ale to je jediná stránka, která si oproti Trine 2 pohoršila. Všechno ostatní je totiž mnohem lepší.
Předně, hratelnost i prostředí jsou úžasně variabilní. Zapomenuto budiž primitivní levitování na dvou vykouzlených plošinkách, tentokrát už se musíte do všech tajných skrýší dostat důvtipem, nikoliv podvodem. Pravdou je, že tuhle vlastnost dostalo Trine 2 v patchi už v březnu. Nicméně jde o natolik podstatné ovlivnění hratelnosti, že ho nemohu nezmínit.
Právě díky zákazu vlastní levitace jsem si užil původní Trine 2 podruhé mnohem více než poprvé. Nicméně pokud by vám absence létání vadila, není nic jednoduššího, než si ji zapnout v menu. Přibyl hardcore mód, v němž se hrdinům zdraví doplní jen u nově objevených checkpointů, nikoliv u všech, což Trine 2 hrozně zjednodušovalo.
Právě proto, že už nelze na všechno používat kouzelníka Amadeuse a jeho létající plošinky, je hraní zábavnější a konečně jsem byl nucen spravedlivě zaměstnávat všechny tři charaktery. Každý navíc dostal novou vlastnost, která je naprosto unikátní. Kouzelník teď může svoje krabice a plošinky zmagnetizovat. Díky tomu drží při sobě a navíc je lze připevnit na jakýkoliv kovový povrch. Zoya umí vystřelit speciální šíp, který při dopadu vytvoří velkou bublinu s nízkou gravitací. S ní jsem si užil z novinek asi nejvíce legrace.
Jeden příklad za všechny. Zoya vytvoří bublinu, do které Amadeus může vyčarovat svoje kostky. Ty zůstávají v prostoru vyset, dokud na ně nestoupnete. Lze si tak vytvořit fajnové schody. Jenže pozor, jakmile visící kostku zatížíte, okamžitě se řítí k zemi. Vyběhnout takové schodiště není vůbec jednoduché a musíte být hodně zruční, aby se vám to povedlo na první pokus. Stejně tak všechny charaktery v bublině pouze vyskočí výš. V důsledku toho nehrozí, že by se opakovala situace s levitujícím kouzelníkem z minulého dílu. Asi nejzbytečnější vylepšení dostal Pontius, který dokáže pomocí svého štítu klouzat vzduchem, takže doskočí dál.
Úžasné jsou hádanky. Dříve šlo z naprosté většiny pouze o gravitační puzzle, ale tentokrát se zapojují všechny živly. Podstatnou roli hraje voda, vzduch, oheň, ale ke slovu přijde i elektrická energie nebo zmíněný magnetismus. Postup vpřed stále není příliš náročný, i když oproti Trine 2 je obtížnost nesrovnatelně vyšší, ale lámat hlavu si budete zejména s tím, jak se dostat do tajných místností. A opět existuje spousta variant řešení, které se odvíjejí zejména z dostupných vlastností jednotlivých charakterů.
Trine 2: Goblin Menace pro PC vyšlo jen ve stáhnutelné podobě začátkem září (Comgad nepřeložil/nevydal jako původní hru), v listopadu přijde Director's Cut edice i na Wii U.
Různorodější je konečně prostředí. Kouzelný les a temné jeskyně sice vždy vypadali skvěle, ale potřetí už by byly trochu nudné. Ale nechci vám kazit požitek z objevování, proto zmíním jen druhou úroveň, která se odehrává na rozpálené poušti. Skvělé je, že nejde jen o vizuální stránku, ale jednotlivá prostředí ovlivňují i druhy hádanek. Třeba právě v poušti si budete hrát se světlem a zrcadly. Hned následující úroveň je naprosto jiná (a značně bizarní) a v podobném duchu se mění i další levely. Grafika byla v Trine vždy skvělá a díky různorodosti bych řekl, že je ještě lepší. Ze stejného důvodu mě zaujala i hudba.
VERDIKT: Trine 2: Goblin Menace je pouhým rozšířením, ale skvělé hodnocení by si zasloužilo, i kdyby šlo o třetí díl. Hrací doba atakuje šest hodin, společně s původní hrou dvanáct, podporuje kooperativní multiplayer a nedávnými opravami byly vychytány všechny podstatnější problémy. Samotný datadisk vyjde na sedm eur, i s původní hrou je za dvacet. Za tu cenu jde o skvělý nákup. Navíc nové vlastnosti postav lze využít i v původním dobrodružství.