Total War: Shogun 2

Příděl zkušenostních bodů lze aplikovat i na agenty (ninjové, mniši, tajná policie), kteří ale disponují jiným stromem. Dokonce i členy družiny, jež vaše postavy obklopují, si můžete vybírat osobně a i oni dokážou ovlivnit schopnosti svých pánů. Například odborník na převleky, coby člen družiny vašeho ninji, zvýší procento úspěšnosti při infiltraci do nepřátelských armád či měst apod.

Technologický strom byl pro potřeby Shoguna 2 rozdělen do dvou hlavních oblastí - vojenské a civilní. V pavoukovi "Cesty meče" tak naleznete všemožná vojenská vylepšení a v "Cestě Či" zase vše, co souvisí s rozvojem vašich provincií.

Hráčem ovládané námořní bitvy do série Total War přineslo až Empire. Napoleon v tomto směru nic zásadního nepřinesl, ale se Shogunem 2 je to jiné. Takže tu máme jiné časové období a naprosto odlišný styl námořních bitev. Jak už jsem zmínil, střelný prach je zde spíše do počtu, takže hlavní slovo má i v námořních bitvách meč a luk.

Japonské válečné lodě vynikají opravdu zvláštní konstrukcí. Skoro výhradně se jedná o veslice, které mají na horních palubách různé typy opevnění. Některá plavidla se specializují na lukostřelbu a dokážou buď decimovat protivníka střelbou normálními šípy, nebo se ho snažit podpálit zápalnými. Protiváhou jsou útočné lodě, disponující hlavně početnou posádkou a specializující se na přirážení k boku jiného plavidla a následnému boji muži proti muži.

1 of 4

Caption

Attribution

Dopracovat se lze i k lodím s děly, ale ty opět hrají spíše pomocnou roli, než, že byste jejich přičiněním ničili jednoho nepřítele za druhým na dlouhou vzdálenost. Příjemným zpestřením je novinka v podobě pokládání min na volném moři. Plovoucí nástrahy lze rozmístit ještě před zahájením bitvy v reálném čase (rozmísťovací fáze) za předpokladu, že máte ve své flotile loď schopnou miny pokládat.

Ovládání lodí na moři je o poznání jednodušší, což chápu jako změnu k horšímu. Díky veslům nijak nenastavujete plachty, lodě není třeba ani otáčet boky ve směru střelby, a pokud nepočítám přepínač mezi normálními a zápalnými šípy, vlastně ani neřešíte typ střeliva. Uznávám ale, že nyní není problém ovládat i velkou flotilu bez nutnosti zpomalovat čas. V každém případě se však připravte na to, že potopit někomu loď bez desítek děl, je dost náročné. Prakticky ve všech bitvách co jsem zkusil, byla většina plavidel buď násilím zajata, nebo se vzdala, ale zatím jsem nebyl svědkem toho, že by něco šlo vyloženě ke dnu. Pevně doufám, že jsem měl prostě jen smůlu a časem se taky dočkám.

Grafická stránka je jako vždy v sérii Total War velice důležitá. Shogun 2 v tomto směru prošel určitou evolucí jak ve strategické tak taktické části hry. Prolínání 2D a 3D grafiky v hlavní mapě jsem už naznačil. Dodám ještě, že hlavní mapa je detailnější a líbivější než kdykoli předtím. Uživatelské rozhraní, které je tvořeno ručně kreslenými ikonami budov a obrázků jednotek, je jedním slovem úchvatné. Sice jsem si na něj musel chvilku zvykat, ale nakonec jsem dospěl k názoru, že lépe to snad navrhnout ani nešlo. Snad jen 3D hlavy rádců z nápovědy mohly být buď lépe referované, nebo aspoň ručně kreslené.

Bitevní pole je na tom podobně. Rovněž prošlo vylepšeními, přičemž nejviditelnějšími změnami jsou nádherné efekty kouře a různé vlivy počasí. Zde jsem se poměrně hodně obával hardwarové náročnosti, která je bezpochyby vyšší než dříve. Předchozí Empire a Napoleona jsem si mohl dovolit hrát na ultra detaily. U nového Shoguna ale narážím na problémy už na vyšších detailech, takže o maximálním nastavení při 1680x1050 si mohu nechat jen zdát. Pro ilustraci jsem hrál na sestavě C2D 3 GHz, 4 GB RAM, GeForce GTX 285. O podpoře DX11 se nikterak rozepisovat nebudu, jednak bude nakonec implementována dodatečně (až s několika týdenním zpožděním) a za druhé DX11 grafickou kartu ani nemám k dispozici. I přesto vypadá Shogun 2 parádně a jeho hardwarová náročnost se dá přežít.

Zatímco o posledním dílu Napoleon: Total War se dá bez skrupulí mluvit jako o obyčejném samostatném datadisku k Empire: Total War, Shogun 2 s přehledem překročil svůj vlastní stín. Tím byl splněn hlavní cíl, protože udělat suchý remake prvního dílu jen v novém kabátku, to by snad Creative Assembly ani nemohlo projít. I za sebe jsem tedy rád, že to takhle dopadlo a my všichni můžeme být na druhý díl Shoguna právem hrdí. Zbývá ještě doplnit, že českou verzi formou titulků zajistil domácí vydavatel Comgad (pro zájemce by měla jít aktivovat na Steamu i angličtina).