DOJMY z rozehrání Total War: Attila
Fungl nová hra nebo spíš jen větší datadisk?
Hned v hlavním menu hry na mě dýchnul příjemný pocit nostalgie, respektive díky krásnému a do ruda laděnému animovanému pozadí si člověk vzpomene na doby stařičkého Rome: Total War a jeho pozdějšího datadisku. Trochu záhada, že se tak málo o Total War: Attila mluví v souvislosti s původním rozšířením Barbarian Invasion. Je jasné, že se tvůrci snaží prezentovat svůj nejnovější výtvor jako samostatnou a hlavně fungl novou hru, ale s naprostým klidem by Attila mohl mít název Barbarian Invasion 2 a nikdo by proti tomu nemohl nic říct.
Poskytnutá preview-verze byla omezená 40 tahy a umožňovala hrát jen za některé národy, přesto se dalo docela odtušit, co nás ve finální verzi čeká po herní stránce. Hlavní kampaň začínala v roce 395 po Kristu a to výběrem frakcí z charakteristických skupin (Barbarské kmeny, kmeny zahrnuté do stěhování národů, Nomádské kmeny, Římská říše a Východní říše). Tato volba zároveň definuje i herní styl a odlišné cíle. Zatímco barbarské kmeny mají za úkol růst a rozvíjet se na úkor Římské říše, Hunové se nějakým osídlováním vůbec zabývat nemusejí. Místo pomyslných zářezů za ovládané provincie si Hunské hordy připisují plusové body za každou vypálenou nebo vypleněnou oblast. Velké říše se naopak musí hlavně ze začátku až zuřivě bránit nesčetným výpadům a bránit svojí vlastní integritu.
Hrát v tomto období za Římany je logicky nejobtížnější úkol. Hra sama udává, že za Západořímskou říši se jedná o legendární výzvu a u Východořímské už jde prý „jen" o velmi těžkou. V preview-verzi šlo z Římských říší vybrat jen tu východní, což mě trochu mrzelo, ale rozhodně jsem chtěl začít za Římany.
Prvotní rozkoukání chtělo trochu času, protože Východořímská říše startuje se skoro čtyřiceti provinciemi v Evropě, Asii i Africe. Peněz moc není a ze všech možných zákoutí na mě po chvilce vyrukovali nájezdníci a začali ohlodávat okrajové oblasti. Některé nepřátelské kmeny, zejména Vizigóti, se rovnou propašovali do hloubi mého území a tam prostě vegetili. Snažit se za každou cenu ubránit všechno, se ukázalo trochu bláhové, takže jsem pár provincií oželel a začal přebudovávat žalostnou armádu a formovat její jednotlivé části u měst položených dál od hranic říše.
Už při prvním rozkliku detailního přehledu provincie jsem se hodně zaradoval. V Creative Assembly se totiž umoudřili a poslali do háje ty protivné piktogramy, které zavedli v Rome 2 a vrátili ty krásně přehledné obrázky veškerých budov a stavebních objektů. Pro mě samotného už jen takhle drobnost znamená mnohem příjemnější uživatelské rozhraní. Navíc jsem v zápětí zjistil, že strategická mapa světa se dá mnohem více oddálit, než je tomu v Rome 2, což mi taky udělalo velkou radost. Ono je vůbec zajímavé vidět, jak se herní mapa proměnila. Textury sice v preview-verzi ještě nebyly úplně v pohodě (zdály se mi jakoby mázlé), ale povrch mapy byl zkrátka bohatší, ne tak jednotvárný.
Rozhodně tomu pomohl i návrat střídání ročních období. Jeden rok ve hře tedy nyní znamená čtyři tahy a střídá se klasicky jaro, léto, podzim a zima včetně náležitých grafických efektů. Akorát jsem nepochopil poletující sníh v Africe (naštěstí bez sněhové textury na povrchu mapy). V oblasti uživatelského rozhraní se do správy vlastní frakce také vrátil rodokmen vládnoucí rodiny, který vývojáři v Rome 2 úplně zazdili. Rodinné příslušníky ale i další významné postavy lze ustavovat do guvernérských pozic a rozvíjet jejich dovednosti skrze vývojový strom (podobně jako u výzkumu technologií).
Za Římany jsem prošel v úvodních tazích několika bitvami v zoufalé snaze ubránit napadená města. Bohužel proti několikanásobné přesile jen s řadovými jednotkami a bez dobrého opevnění se bojovalo velmi špatně. Nepřátelům nedělalo problém mě pěkně ze tří stran obklíčit, takže jsem musel už beztak žalostný počet svých vojáků ve městech rozdělit a následovaly pěkné kleště, ze kterých nebylo úniku.
Napoprvé mi nájezdníci osadu uzmuli a přijali za svou, zato v dalším případě mi město a celou provincii efektně vypálili, takže komplet lehlo popelem. Vlastně už pak nebylo ani co dobývat zpátky. Totálně vyhlazená města lze sice znovu osídlit, ale náklady jsou hodně vysoké. Na druhou stranu tuto novinku lze využít v roli obránce i ve svůj prospěch. Pokud je vidět, že je situace neudržitelná a v dalším tahu město stejně padne, můžu se rozhodnout město sám zničit (získání finanční kompenzace + postih pro vlastní frakci za likvidaci města) a provincii tak vypálit dřív než to udělá nepřítel. Prostě taktika spálené země při ústupu. Protivník posléze nemá žádnou kořist a tím pádem ani užitek z dané oblasti.
Zkoušel jsem i taktiku, že bych vybranému kmeni věnoval jednu provincii a uzavřel s nimi mír, čímž bych se aspoň na nějaký čas trochu ochránil, ale na tenhle fígl samozřejmě nikdo neskočil. V dalších tazích jsem už zformoval trochu slušnější armádu a ty nejdotěrnější hordy zastavil na hranici dalšího regionu. Kvůli správě velkého počtu provincií trvá odehrání jednoho tahu za Římany několikanásobně déle, než je tomu u kmenů, které standardně začínají s hrstkou území.
V dalším herním pokusu jsem zvolil kmen Sasů, abych si vyzkoušel, o kolik snadnější to budou mít. Pravdou je, že herní strategie je úplně jiná. Ačkoli jsou Sasové ze začátku relativně slabí, obrovskou výhodou je, že kmenů je na herním poli velký počet. Římané tak nepodnikají žádné útočné výpravy, protože ví, že by se na ně všichni z okolí sesypali, a když jde o to mydlit Římany, je najednou zapomenuta i vzájemná nevraživost mezi barbary.
S větší armádou jsem se přeplavil k dnešní Británii a vpadnul na území Západořímské říše. Na odpor se mi postavila jen malá posádka města Lindum, která dělala jen minimální problémy. Po likvidaci Římanů následovala volba, jak se k poraženému městu zachovat. Šlo ho obsadit s vydrancováním, mírumilovně obsadit, osvobodit, kompletně vypálit nebo jen okrást a jít dál. Přišlo mi fajn zkusit osvobození, takže se na scéně díky mně objevila nová frakce Britain, která se automaticky stala mým vojenským spojencem a jelo se dál.
Ono totiž zabrat římské město není žádná sranda. Sasové nedokážou využít žádnou z původních budov a vše se musí komplet přestavět na kompatibilní stavby, což spolyká hodně peněz. Než se Římané vzpamatovali (měli dost práce s dalšími barbarskými výletníky, kteří se v Británii zrovna vyskytovali), tak se mi povedlo zabrat i hlavní město Londinium, ale kupodivu, tohle „osvobodit" nešlo (byla jen možnost ho vydrancovat, zabrat nebo zapálit). Zajímavé ale bylo, že po vítězství v bitvě šlo zajaté římské vojáky i začlenit do vlastních řad, místo obvyklé popravy nebo propuštění na svobodu. Zklamalo mě ovšem, že válečná kořist z hlavního velkoměsta byla v přepočtu na peníze dokonce menší než z menšího města, které jsem vyplenil dříve. To mi nedávalo smysl.
Total War: Attila vyjde pro PC vydá Comgad 17. února v české verzi za 1249 Kč.
koupit na Xzone.
Když se ohlédnu za několika hodinami, které jsem s Total War: Attila zatím strávil, jsem potěšen, že řada věcí evidentně funguje lépe a je hezčí než v Rome 2. Ale je třeba si uvědomit, že vývojáři vlastně jen vrací zpátky ty prvky, které se v sérii už dříve osvědčily a minule zmizely nebo byly provedeny hůře. V mých očích ještě pokulhává ono původní tvrzení Creative Assembly o zcela nové hře ze série Total War. Pro mě je to zkrátka samostatně spustitelný datadisk k Rome 2 (za plnou cenu), který sice původní hru v ledasčem překonává, ale zároveň se od ní nemůže zcela osamostatnit. Je to podobné jako u Empire: Total War a Napoleon: Total War. Napoleona jsem také nikdy nepřijal za zcela plnohodnotný díl série.
