Top Spin 4

Zásadním problémem minulého dílu bylo překomplikované ovládání. Top Spin jsem měl vždy rád pro jednoduchost a zároveň širokou paletou možností při manévrování s tenistou a jeho raketou. Způsob určování kvalitních a lajdáckých úderů je teď oproti trojce benevolentnější a vrátila se i grafická odezva při odehrání míčku (lze vypnout). Po každém úderu se na obrazovce objeví, zda jste raketou máchli brzy, dobře, perfektně, nebo pozdě. Tím je proces učení a zlepšování herních schopností člověka sedícího před obrazovkou přirozenější a zábavnější.

Zpočátku jste rádi, když se vám povede jeden perfektní úder za výměnu. Později hudrujete, když se naopak jediný odpal nepovede. A to je skvělý pocit. Jak se zlepšujete, máte ze svého pokroku radost. Víte, že lze zahrát do autu nebo sítě a zároveň, že když se vám povedou dva až tři perfektní údery, soupeře zničíte. I v případě, že do ruky vezmou joypad úplní začátečníci, velmi rychle se zorientují. A to je oproti trojce skvělá zpráva!

Konkrétně jsou na tlačítka ovladače namapovány základní údery flat, slice, topspin a lob. Jako obvykle délkou podržení určujete sílu máchnutí. Ta tentokrát není tak důležitá, jako správné načasování. Kromě silných míčů lze odehrát i přesné. Ty se aktivují rychlým mačkáním daného tlačítka. Když se povedou perfektně, umístíte je blíže k čarám. To je výhodné zejména proti soupeřům honícím vás z jedné strany kurtu na druhý, protože zahrání přesné rány je časově méně náročné. Jako obvykle ovlivňujete směr letu míčku pomocí levého joysticku po aktivaci daného úderu. Zadní tlačítka slouží k hraní kraťasů nebo rychlému sprintu k síti.

Pozitivní změny se dočkalo zpracování, a to po všech stránkách. Asi nejpůsobivější je fyzikální model míčku. Podobně se sice choval už ve třetím díle, kde ale zapadl kvůli řadě problémů. Balónek skvěle reaguje na kvalitu úderu, takže protihráč stěží odehraje perfektní míček po vašem bezchybném. Vliv má i postavení na kurtu. Když jste moc blízko místa dopadu, můžete zahrát skvělou ránu a přesto trefíte síť. Pochvalu zasluhuje umělá inteligence, což je nejlépe vidět při čtyřhře. Dříve jsem se trápil se svým virtuálním spoluhráčem, když jsme oba snažili vybírat stejné míčky. Tentokrát si prostě rozumíme a čtyřhra je konečně zábavná.

Ubylo dále experimentů s modelováním co nejšílenějších kurtů a grafik se nesnažil ukázat, že i on si umí hrát se světlem. Arény jsou konzervativnější, což se projevuje pozitivně na přehlednosti kurtů. Perfektní jsou zvukové efekty, hekání hráčů, odskoky od různých povrchů, škrábání raketou o zem při snaze vybrat prudký servis a další. Už podle zvuku odrazu balónku poznáte, jestli se úder vejde do kurtu. Prostě nádhera! Jediným menším zlem jsou snad jen diváci, kteří se opět dělí na pár skupin, které se chovají naprosto stejně. To znamená, že polovina z nich tleská přesně ve stejnou chvíli a druhá si v tu samou dobu skrývá hlavu v dlaních. Zajímavá volba v menu je zapnutí stereoskopického zobrazení i na Xboxu 360, naneštěstí jsem to ale nemohl vyzkoušet.