RECENZE The Wonderful 101
Zábavná izometrická řežba po vzoru filmových superhrdinů.
Filmové adaptace superhrdinských skupinovek mají úspěch, vzpomeňme třeba loňské Avengers. Platinum Games se vezou na populární vlně a ačkoliv se ve Wonderful 101 nesetkáte s žádnou známou komiksovou postavou, užijete si i tak plejády úchylně vyobrazených postaviček bojujících proti megarobotům z hlubokého vesmíru.
Nikdo od nové rubačky z dílny studia, které stojí třeba za Bayonettou, asi nečekal srdcervoucí příběh. Zejména ne v kulisách daleké budoucnosti, v nichž učitel běžně chodí po ulici s obrovskou červenou pěstí vztyčenou k nebesům. O to příjemnější je překvapení, že se vedle invaze vetřelců táhnou hrou i další příběhové linky a dočkáme se několika menších zvratů. Shakespeara nečekejte, ale Ulice to také není.
Wonderful 101 kráčí ve šlépějích předešlých her svých tvůrců. Jasná je inspirace sérií Viewfull Joe, přidána byla lžíce hratelnosti Devil May Cry a ovládání má kořeny v Okami. Pro majitelé WiiU je skvělou zprávou parádní využití dotykového displeje ovladače. Údery, kopy a komba provádíte přímo tlačítky. Není jich tolik jako v předchozích hrách a to ani poté, co si další odemknete postupem úrovněmi. Displej slouží pro kreslení symbolů, čímž aktivujete unikátní zbraně, složené právě z oné až stovky hrdinů.
Namalujete-li na displeji rovnou čáru, obdarujete aktivní postavu mečem. Vlnka vykouzlí z kámošů bič, kruh vyčaruje pěst a třeba symbol písmene "z" se promění ve studené ocelové pařáty, které by vám záviděl i Wolwerine. Na velikosti symbolu závisí rozměry vražedných nástrojů - čím delší linka, tím větší meč. Nelze ovšem stále používat maximálně dimenzované zbraně, protože tím spotřebováváte energii. Ta se sice automaticky doplňuje, ale při útocích na nepřátele o ni ještě rychleji přicházíte.
Ovšem jakkoliv je způsob ovládání inovativní a zábavný, trpí tím, že kromě plochy pro kreslení symbolů jsou na dotykovém ovladači ještě další ikony - pro zobrazení hrdinů a přístup na MiiVerse. Mnohokrát se mi během hraní stalo, že jsem zajel příliš ke kraji obrazovky a nevěřícně pozoroval, jak jsou moje postavičky masakrovány. Až po chvíli jsem pochopil, že můj prst ukázal, kam neměl.
Čtěte také E3 dojmy.
Vaše schopnosti se odvíjejí i od počtu hrdinů, kteří vás právě následují. Noví členové se dočasně rekrutují z obyvatel města Blossom City nebo třeba domorodců z džungle v jedné z devíti úrovní. Mezi nimi se občas skrývá další superhrdina, který vaší partu doplní nastálo. Díky tomu později nezačínáte level s deseti, ale třeba šedesáti postavami a hned od začátku jste schopni se vypořádat s odolnějším vesmírným šrotem. A všichni permanentní členové party mimochodem postupně zlepšují své statistiky. Je zajímavé, že na svou stranu můžete dočasně zlákat i menší jedince z nepřátelského tábora.
Vetřelci jsou robotického původu. Od malých létajících UFO, přes opancéřované kanóny po létající monstrozity neurčitých tvarů. Velká potvora z konce prvního levelu se vzápětí stává pěšákem mimozemské armády a takhle to jde až do konce. V pozdějších fázích sice nepřátele vyznívají kvůli neustálé recyklaci trochu stereotypně, ale alespoň souboje s finálními bossy zůstávají svěží.
Standardní izometrická řežba je prokládána různými jinými žánry. Zalétáte si s vesmírnou lodí jako v R-Type nebo si zaboxujete v zápase na způsob PunchOut! Po devíti rozličných prostředích je poschováváno mraky tajných předmětů, z nichž některé nejdou ani na první průchod sebrat, protože ještě nemáte potřebné schopnosti. Kromě akce se dočkáte i logických hádanek, z nichž některé využívají přítomnosti dvou obrazovek Wii U a jiné speciálních zbraní. Nicméně gró hry jsou stále bitky s vetřelci.
Docela dlouho mi trvalo, než se mi dostal soubojový systém do krve. Nadával jsem hlavně na kreslení na displeji, které lze mimochodem nahradit manipulací s joysticky. Vadil mi zmatek na obrazovce, když se postava, kterou právě ovládáte, ztrácí mezi desítkami dalších jedinců. Ovšem jakmile jsem získal ten správný "grif", dostala hratelnost parádní "flow" a já jsem s ladností Vlasty Harapese proplouval úrovněmi jako princ Labutím jezerem. Ovšem je nutné podotknout, že na druhou ze tří obtížností, provokativně nazvanou Easy. Na nejtěžší Normal jsem se naopak hrou belhal jako Zeman ke korunovačním klenotům. Další dvě úrovně obtížnosti se dají otevřít dokončením příběhu.
Za herní měnu si v obchodě nakupujete vylepšení od jednorázového doplnění zdraví, přes rychlejší regeneraci energie až po nové chvaty. Vylepšování různých aspektů hry je poměrně komplexní a v menu mezi misemi můžete provádět spoustu činností, což je zpočátku trochu zmateční. Sám jsem veškeré náležitosti pochopil až cirka ve druhé půlce hry. Navíc orientace v nabídkách je mírně řečeno nekomfortní, protože některé volby jsou nesmyslně skryté před zraky hráčů. Přitom, kdyby se autoři trochu zamysleli, šlo menu vyřešit mnohem elegantněji, nejlépe s využitím dotykového displeje.
The Wonderful 101 pouze pro Wii U vydal ConQuest koncem srpna.
koupit z Xzone.
Technické zpracování je trochu jednodušší, jakoby ručně kresleném, ale samozřejmě zpracované ve 3D. Do očí bije přehnané využívání lesklých ploch, hlavně postavy vypadají, jako by byly od hlavy až k patě nasoukané v latexu. Naopak textury jsou v podivně nízkém rozlišení, ovšem celek působí, díky spoustě objektů létajících mezi nekonečnými explozemi, poměrně slušně. Zdařilá je hudba, která vás zběsile žene vpřed. Potěší i vtipné dialogy, které jsou dokonce nadabované! To u Nintenda nebývalo zvykem.
VERDIKT: Zábavný soubojový systém s originálním ovládáním, využívajícím kladů Wii U GamePadu, v roztomile vypadajícím sci-fi světě vás zabaví na dvě desítky hodin při prvním dohrání. Nicméně pár chybek, jako nesmyslně rozložené ikony na dotykové obrazovce nebo později stereotypní nepřátelé, zabraňují zrození legendy. Musím opakovat, co jsem napsal o Pikmin 3, tedy že Wonderful 101 není sám o sobě důvodem k nákupu Wii U, ale pokud konzoli máte, rozhodně si tuhle hru nenechte ujít.