Recenze 4. a 5. epizody The Walking Dead
Vyprávěním a vztahem k postavám brnká na emoce.
Hra The Walking Dead je opravdu zvláštní úkaz. Nevypadá moc dobře, animace jsou vlastně docela povrchní a každou epizodu dohrajete průměrně za něco málo přes dvě hodiny. Přesto jde o věc, která pravděpodobně navždy změní způsob, jakým se bude nahlížet na interaktivní příběh a žánr adventur. Nebo v to alespoň doufám. The Walking Dead totiž dokázalo něco, co u mě nedokázala žádná jiná hra v historii. Dokázala mě rozplakat.
Jasně, existuje spousta her, které brnkají na emocionální struny. Vždyť já byl vnitřně dojat i v momentě, kdy měl v prvním Mass Effectu komandér Shepard svůj heroický projev ke své posádce na lodi Normandy a zvláštním způsobem mě dojalo i několik momentů v Journey z tohoto roku. Ale neexistuje žádná hra, která by mě skutečně rozbrečela. Tím způsobem, že se mi valily po tvářích slzy jako hrachy.
A pak mi neříkejte, že je The Walking Dead „jen hra“. Tenhle mistrovský kousek ve vyprávění dokázal, že hry jako médium mohou být i umění, které dokáže člověka hluboce emocionálně zasáhnout. Možná nebudete po dohrání přemýšlet o lidském bytí a složitých filozofických otázkách, ale rozhodně jsem přemýšlel o životě. Když se na konci páté epizody spustily v tichosti závěrečné titulky, seděl jsem přikovaný u televize, ani jsem nemukal a cítil jsem se emocionálně vyšťavený jako nikdy.
Čím to je? Odpověď je jednoduchá. Jak už zaznělo v recenzi 1. - 3. epizody, hra The Walking Dead má skvěle napsaný příběh s hluboce propracovanými postavami a vztahy mezi nimi, takže by ta story fungovala i v případě, že byste ji sledovali pouze jako divák. Co vás ale tak silně zasáhne? Prostý fakt, že VY jste hlavním hrdinou. Podle VAŠICH rozhodnutí se odvíjí příběh. VY zběsile mačkáte tlačítka na gamepadu, když někoho škrtíte a vás z toho mačkání bolí ruka, jako byste OPRAVDU někoho škrtili. A Clementine, ta roztomilá malá holčička, je skutečně něco jako vaše dcera, pro kterou jste schopní položit život.
Tohle všechno ve vás dokáže The Walking Dead vyvolat. Hra, věc složená z jedniček a nul, digitální médium, kde postavy nemají zase tak moc propracovanou mimiku, ve vás dokáže vyvolat pocity strachu a dojetí. Když řeknu, že The Walking Dead je překvapení tohoto roku, nebude to tak úplně pravda. The Walking Dead je podle mě největší překvapení v tomto médiu.
Když se budeme snažit ohodnotit klasickou známkou poslední dvě epizody, asi bychom měli být přísnější. Čtvrtá epizoda je podstatně akčnější než předchozí tři, pátá se zdá zase nejkratší. Člověka pořád zlobí občas kamera, a když budeme hodně přísní, mohli bychom také zmínit to, že třeba v páté sérii se stalo až moc náhod za sebou, čímž člověk dokázal snadno prokouknout, co všechno stojí za těmi „rozhodnutími, které mění celou hru“. Respektive to, že vás hra nějakým způsobem vždy přivede tak nějak do výchozího bodu, ať se rozhodnete jakkoli.
Dá se to ale požadovat za zápor? Nedá, jednoduše proto, že všechno ve hře - v rámci té vaší hry s těmi vašimi rozhodnutími - dává prostě logiku. Postavy se chovají, jak by se asi chovali skuteční lidé v takto mezních situacích. Za celou dobu hraní u mě nenastalo nic, kdy bych si řekl: „Proč jsem se ocitl v téhle situaci?“ Buďto byli scénáristé opravdu mistři ve svém oboru, nebo měli štěstí, že jim všechno takhle dokonale zapadlo.
Stejně tak je složité hodnotit jednotlivé epizody, když je k dispozici celek, protože pořád přemýšlíte nad tím, jakým vývojem prošly postavy od začátku až na konec. Vezměme si třeba Kennyho. Každý si s ním projde svůj příběh. Může vás od úplného začátku nenávidět, může to být váš nejlepší kamarád. V průběhu epizod ještě dojde k několika situacím, které vaše vztahy mohou rozházet, nebo naopak ještě upevnit a utužit. Vždycky to ale nakonec dopadne stejně, což je úplně jedno, protože jak někdy řekl někdo chytrý: „Není důležitý konec, je důležitá cesta.“
The Walking Dead vycházelo digitální distribucí v průběhu celého letošního roku a poslední 5. epizoda vyšla minulý týden pro PC, PS3, X360 a iOS. Krabicová kompilace pro konzole u nás bude začátkem prosince stát 999 Kč.
koupit ze Steamu nyní se slevou na 18 eur.
A ta cesta, kterou si v The Walking Dead projdete, je něco, co vám ještě nikdy nebyla schopná žádná jiná hra nabídnout. Nikdy. Tvůrci si s vámi neustále pohrávají a vlastně k tomu používají klasickou psychologii - dokážou vás nenápadně s někým sblížit, vytvořit si k němu hlubší vztah, a pak vám dají facku, abyste si uvědomili, že mít přátele v tomhle světě není dobrý nápad. Vždycky vás to jenom raní. Ovšem i když víte, že tohle velice rádi dělají, vždycky jim na to skočíte ani nevíte jak. To je prostě dokonalá ukázka mistrovské práce.
Když se člověk ohlédne za všemi těmi epizodami, v každé z nich byla obrovská spousta silných momentů a pak se dojde až do finále. Čekáte toho hodně, přemýšlíte, jak to bude všechno uzavřeno. Ale to, co nakonec přijde, si opravdu nelze představit. Ta finální část sama o sobě by byla jen dobře odvedená práce. Když si ovšem k tomu finále přičtete celou tu cestu, těch několik hodin, co jste strávili v roli odsouzeného vraha Lee Everetta a s ostatními postavami, čeká vás něco, co zatím nebyla schopná žádná hra v takové podobě nabídnout. Vlastně, ani film vám něco takového nenabídne jednoduše proto, že s filmovou postavou nesouzníte tak silně jako s někým, za koho hrajete. Do koho se v průběhu těch několika hodin doslova vcítíte...
VERDIKT: Mluvit o The Walking Dead jako o hře roku je dost ošemetné. The Walking Dead totiž není tak úplně hra - je to takový divoký mix interaktivního filmu, prožitku, dokonalá ukázka psychologie a toho, jak se dá s člověkem mistrně manipulovat. Takže ne, asi to není hra roku. Možná je to ale ještě něco víc: dost možná jde o nejzajímavější digitální výtvor posledních několika dekád. Něco, co ve světě digitální zábavy vlastně ještě nikdy nevzniklo.