Recenze téměř finální verze onlinovky The Secret World
Hutná atmosféra a nadpřirozeno v neohraném prostředí.
Fantasy onlinovek je již na trhu tolik, že by je asi jen málokdo dokázal vyjmenovat všechny. Nemálo z nich je navíc free-to-play, jako například Aion, Lord of the Rings Online, Dungeons & Dragons Online, Age of Conan či mnohé další. Člověk tak skoro ani neví, kterou vyzkoušet dřív. V žánru sci-fi jich sice moc není, ale také by se nějaké našly, namátkou nedávno vydané Star Wars: The Old Repulic (recenze) či stále úspěšné EVE Online. Dobré MMORPG ze současnosti s důrazem na mystiku a tajemno byste ale hledali marně. I proto se k The Secret World upínají velké naděje, zvlášť, když Funcom podobnou tématiku umí. Jaké dojmy v nás tedy zanechalo 15-20 hodin strávených s téměř hotovou verzí těsně před zítřejším spuštěním?
Nečekejte ovšem žádnou obyčejnou současnost - v jádru je sice stejná, jak ta naše, pod povrchem je ale nadmíru zkažená a prolezlá temná bytostmi, které jsou její součástí. V Secret Worldu se z vás stane jeden z agentů s nadpřirozenými schopnostmi, jenž pak bude podobné paranormální situace řešit. Nepředstavujte si ovšem žádná Akta X, autoři se inspirovali spíše v Twin Peaks, u Stephena Kinga, H.P. Lovecrafta či ve World of Darkness. Zdejší svět pod pokličkou je skoro až krásně pokřivený, využívá mnohých známých či neznámých legend a svým laděním nemá daleko k hororu.
Výlet za sbírkou prapůvodních lidských obav
Zajímavě jsou zde řešeny třeba přesuny po kontinentech - ty probíhají prostřednictvím magických cest na úrovni skrytého mezisvěta, kterému se říká Agartha - je to něco jako centrální hub, odkud se dá pomocí portálů dostat naprosto kamkoliv. Magie je tu přitom chápána jako manifestace vaší animy neboli duše a její podstata se prolíná vším. S trochou nadsázky si můžete představit mnohem drsnější The Longest Journey. Celé je to tak trochu i výlet za sbírkou prapůvodních lidských strachů.
V závislosti na vaší volbě vás v úvodu navštíví zástupce jedné ze tří hlavních frakcí, pro kterou pak budete pracovat. Přidat se můžete buď k templářům, kteří jsou starobylým řádem, jenž vyznává tradici, víru a disciplínu, k tajemným iluminátům, jejichž organizace stojí hlavně na síle, nadvládě a informacích a v neposlední řadě k extrémistickým drakům, kteří upřednostňují léčky, manipulaci a řád v chaosu. Každá z těchto frakcí začíná v jiné startovní lokaci - templáři v Londýně, ilumináti v New Yorku a draci v korejském Soulu.
Přizpůsobení vaší postavy a systém rozhovorů
Děj samotný začíná vaším prozřením, tedy ve chvíli, kdy v sobě objevíte jisté nadpřirozené schopnosti, a kontaktuje vás jeden ze zástupců výše zmíněných frakcí. Zanedlouho jste během živého snu vystaveni nedávným událostem, které provázely masakr v tokijském metru a během této úvodní mise jsou vám vysvětleny i úplné základy ovládání. Příběh je vyprávěn prostřednictvím zdařilých cutscén a i během následné hry je právě on tím nejsilnějším hnacím prvkem, který vás neustále žene dál a dál.
Rozhovory s NPC tu probíhají volbou z několika různých témat a dlouhé debaty tu nejsou výjimkou. Vždy se však jedná o zajímavé informace, které vám v širším kontextu mnohdy přiblíží buď pozadí zdejšího světa, nebo alespoň danou osobu. Vaše postava však do těchto dialogů vůbec nezasahuje a je kompletně němá - což je zřejmě záměr autorů, ale místy působí to krapet divně.
Možností přizpůsobení vzhledu postavy zatím ve hře moc není, respektive je dost složité najít varianty, z nichž by pak vzešly pěkné charaktery. Sám jsem tím strávil zhruba půlhodinu a stejně jsem pak nakonec nebyl úplně spokojen. Autoři ale slibují, že nabídku obličejů a účesů ještě rozšíří, tak alespoň v tomto ohledu se ještě nápravy dočkáme. Slabší tvorbu postavy ale Funcom bohatě vynahrazuje variabilitou oblečení, kterého tu jsou na výběr desítky - jen málokdy tak potkáte někoho, kdo by vám byl stoprocentně podobný.
Hra nabízí několik různých druhů questů a rozhodně se neomezuje jen na standardní úkoly přines či zabij (naopak, s těmi se tu v základní formě ani moc nepotkáte). Každá mise je navíc představena pomocí úvodní animace a teprve poté se můžete rozhodnout, zdali ji přijmout, či ne. Velmi často budete něco hledat, zkoumat okolí daného místa či vyšetřovat nějaké záhadné úmrtí. Dočkáte se i několika stealth misí, v nichž na sebe nesmíte upozornit a během kterých je na pořadu dne i nějaká ta sabotáž. A narazíte i na spoustu questů, jež se všemožným škatulkám doslova vymykají - v hlavě mi utkvěl třeba úprk za skupinkou přemísťujících se havranů či sledování zpěvu sirény.
Všudypřítomné logické hádanky
Od hráče je tu vyžadováno logické myšlení a dedukce, což už se dnes tolik nevidí. Některé hádanky ke svému řešení vyžadují i internet a ne nadarmo je interní prohlížeč zabudován přímo do hry. Autoři šli dokonce až tak daleko, že pár fiktivních stránek odkazujících na herní města či organizace vytvořili i v reálu, například web města Kingsmouth. Různé puzzle a symboly chráněné dveře tu přitom nejsou žádnou výjimkou. Vrcholem pak pro mě byla náročná série úkolů, v níž jsem z útržků hádanek a indícií musel hledat konkrétní oblasti či místa přímo v rozsáhlém městě. Hodně mě potěšila i možnost hackovat nejrůznější počítače a to přímým psaním konkrétních příkazů do fiktivní konzole. Podobných vychytávek je ve hře konec konců spousta.
V jednu chvíli ale můžete plnit jen jednu hlavní, jednu příběhovou a jednu skupinovou misi a k tomu pouze tři vedlejší. Osobně v tom vidím jistou pojistku autorů, aby vám toho z příběhu kvůli přeskakování uniklo co nejméně. Jistým ulehčením a vítanou změnou oproti jiným MMO je pak i automatické odevzdávání dokončených questů, na ty po jejich splnění stačí jen kliknout a vybrat si kýženou odměnu. Již tak není nutné složitě hledat toho, kdo vám úkol zadával.
Prostředí jedním z taháků hry
Dokonale temný Londýn, který bude za templáře sloužit jako vaše hlavní základna, je pouhým začátkem a hned další místo, kam se vypravíte - zapadlá anglická vesnička Kingsmouth, vás přesvědčí o tom, že to autoři s tím hororem opravdu mysleli vážně. Místní lidé zde žijí ve strachu, venkov sužují potulující se zombie a každý druhý občan tu má nějaké duševní problémy. A ani ostatní lokace nejsou jiné, napětí je tu patrné téměř na každém kroku.
Narazíte například na skřípající dům s vlastní zvrácenou duší, torzo univerzity, kterou stráží pokřivená těla bývalých studentů, skrýš iluminátů s obrovskou podzemní knihovnou, leteckou základnu hlídanou tajnou organizací, podivné vrakoviště s obrovskými automatony, či rozsáhlý hřbitov plný duchů. Doslova všechny oblasti mají svou osobitou atmosféru a doprovodná, temně laděná hudba jen přispívá k pocitu stísněnosti a strachu. Hororové lekačky tu však nenajdete, místní prostředí se vám zaryje pod kůži na mnohem niternější a surovější úrovni.
Souboje a schopnosti
Boj tu probíhá klasickým mačkáním kláves s předvolenými schopnostmi, tedy podobně jako ve většině ostatních onlinovek. Po rozpačitém přijetí komb v Age of Conan se vývojářům vlastně ani nemůžeme divit. Ne všechny účinky jsou ale automatické a některým útokům nepřátel se dá úskokem vyhnout, tedy jste-li dostatečně pohotoví. Rozdíl je i v systému schopností, jehož popis by klidně vydal i na svůj vlastní článek. Vše podstatné o něm najdete v tabulce vlevo.
V případě smrti se vaše anima přesune do šedého světa duchů, kde musíte v přízračné formě doběhnout až k vašemu tělu - tedy podobný koncept, jako je třeba ve World of Warcraft. Tento svět se však na některých místech od toho reálného velmi liší, a třeba most, na němž v minulosti spáchalo sebevraždu hned několik lidí, zdobí zohavené mrtvoly jejich oběšených těl. Vůbec bych se přitom nedivil, kdyby s ním byly spjaté i některé pozdější questy.
Krom lidí budou vašimi nepřáteli hlavně nemrtví, duchové a jiná různě pokřivená monstra, většinou inspirovaná nejrůznějšími mýty a horory. Ty slabší, jako třeba zombie, na vás většinou útočí v houfu a často je potřeba se hodně dobře ohánět, abyste přežili. Na silnější z nich je pak už potřeba pomoc ostatních hráčů, kterých tu ve skupině může být až pět. Známé archetypy jako léčitel, tank či dps najdete samozřejmě i zde, díky zmíněnému systému schopností se však tyto role dají v průběhu hry i měnit a jednotlivé buildy tak mohou být mnohem variabilnější. Secret World také sází, podobně jako třeba SWTOR, na možnost sólování většiny obsahu, některé bitvy pak ale pro vás budou velmi těžké.
Hra nabízí i poměrně sofistikovaný systém craftování, který funguje na bázi kombinování polotovarů a surovin se slotovým předmětem, který chcete vylepšit. Chvíli jsem se mu věnoval a zdá se, že i do budoucna by mohlo být hromadění potřebných materiálů pěkným žroutem času. Kromě základních variant jdou totiž předměty ve výrobním okně uspořádávat i do obrazců, podobně, jako třeba v Minecraftu. Obchod mezi hráči je ale částečně omezen, protože tu nenajedeme žádnou globální aukci. To může být z pohledu herní mechaniky buď brilantní, nebo katastrofální krok a sám jsem zvědavý, zda hráči tento krok v budoucnu ocení nebo naopak zkritizují.
The Secret World pro PC vydají EA zítra, 3. července (verze pro X360 odložena na neurčito) a po úvodních 30 dnech bude stát 15 eur měsíčně.
rezervovat na Xzone za 1099 Kč.
Graficky na výši
Musím uznat, že na GF560Ti s DX11 efekty a na maximální detaily hra vypadá opravdu nádherně. Využívá všech pokročilých metod tesselace, FXAA či SSAO a třeba východ či západ slunce je díky střídání denní doby ta vizuálně nejpůsobivější část dne. Krom toho se vše hýbe téměř plynule, jen s občasným zaškobrtnutím. Potěšilo mě ale i to, že se i v rámci jedné oblasti grafika hodně mění a na některé lokace je opravdu radost pohledět.
The Secret World je už na první pohled přesně tím typem hry, u které hodně záleží na tom, co od ní očekáváte. Pod svou tvrdou slupkou totiž skrývá hutnou atmosféru a skvělý příběh v dosud nepříliš ohraném prostředí. Dáváte-li ale v MMO přednost spíš PvP či taktickým bojům, raději se poohlédněte jinde. Mě však tento alternativní svět svým zvláštním pojetím natolik zaujal, že se na jeho další hraní už ostré verze rozhodně těším.