RECENZE The Evil Within

Fanoušci strašidelných her v posledních letech s utrpením sledovali, jak se jejich oblíbené "velké" série (Resident Evil, Dead Space) mění v akční střílečky. Zatímco na poli menších, levnějších a stahovatelných her se objevovaly parádní horory (např. skvělý Outlast), AAA tituly tohoto žánru jako kdyby skončily s Project Siren (ta navíc byla jen upgradem starší verze z PS2). Nicméně vydavatelé snad konečně zaregistrovali nářky fanoušků a vítr se obrací. Vedle skvělého Vetřelce včera vyšla druhá parádní hra pro stylové vylepšení vašeho letošního Halloweenu. Evil Within je výpravná, pestrá a hlavně děsivá jízda, která nicméně může netrpělivého hráče frustrovat.

Hru má na svědomí tvůrce série Resident Evil, Shinji Mikami, zodpovědný za původní trilogii a také nejuznávanější, čtvrtý díl. Ačkoliv Evil Within vytvořil v novém vlastním studiu Tango Gameworks, zcela otevřeně se na své kultovní počátky ve hře odvolává. Někteří by to mohli nazvat i vykrádáním sama sebe. Ať už se podíváte na vysoká rudá písmena v titulu hry, na první setkání se "zombií" nebo na celou pasáž boje s "vesničany" v rybářské vísce u lesa. Tak trochu to působí, jako kdyby Mikami chtěl udělat pokračování Resident Evil, ale kvůli právům a licencím jej prostě nazval jinak. Což ovšem není špatná věc, obzvláště s ohledem na to, že poslední díly Resident Evil se vydaly hodně odlišnou cestou.

V The Evil Within se ujmete role drsného detektiva ze staré školy, který je přivolán k několikanásobné vraždě ve "speciální" nemocnici, opředené řadou podivných úkazů. Po krátkém úvodu se hra rychle zvrhne v sérii brutálních nočních můr. Poměrně zásadní inovací je přitom zakomponování vyloženě nadpřirozených prvků, které známe spíše z jiné veleslavné hororové série. Silent Hill byl po dlouhé roky největší konkurent a pomyslný protipól Resident Evil, takže je vlastně tak trochu fanouškův vlhký sen, že vznikla hra, ve které se tyhle dva styly hororu scházejí a vytvářejí "ulimátní" kombo. Místy je to opět poněkud okaté: například řezník s kovovou krabicí místo hlavy a gigantickým kladivem je jednoznačnou napodobeninou Pyramid Head a fascinace nemocnicemi či zdravotními sestřičkami nechybí.

1 of 4

Caption

Attribution

Nicméně v mnoha místech se díky nadpřirozeným prvkům dějí překvapivé věci, které by si tvůrci nemohli v "realistické" hře dovolit. Umožňuje jim to také "házet do mixéru" plno dalších hororových klasik a inspirací, od duchařin po obří monstra a tak dále. Jako skvělý nápad mi přišla také nutnost mrtvé spalovat, aby se nevrátili zpátky - zápalek přitom nikdy nemáte tolik, kolik byste si přáli.

Základem hratelnosti je akce z pohledu třetí osoby, která vám nejvíce připomene zmíněný Resident Evil 4. Do rukou tak dostanete spolehlivé střelné zbraně, od pistole přes brokovnici až po pušku nebo dokonce odstřelovačku. Jak se na Mikamiho sluší a patří, zbraně vypadají skvěle a nepřátele kosí s více než uspokojivými vizuálními i zvukovými efekty. Munice je ale opravdu málo - spíš než Resident Evil si představte Last Of Us.

Díky tomu budete při každičkém ozbrojeném střetu trávit zdlouhavé vteřiny navíc snahou o přesné zamíření na hlavu. Adrenalin tak stoupá a protivníci se vám dostanou na tělo častěji, než vám bude milé. Jelikož jsou i řadoví nepřátelé náležitě smrtící, každičký souboj představuje regulérní hrozbu a výzvu - právě tak, jak to mají rádi třeba fanoušci Dark Souls.

U pastí se na chvilku zastavím: prostředí ve hře je doslova zamořeno ocelovými pastmi na medvědy, výbušninami s fotobuňkou nebo nástražnými dráty. Také díky tomu budete v potemnělém prostředí našlapovat mnohem opatrněji, což hře dodává nový rozměr (opět dobře známý fanouškům Souls her). Pasti je ovšem možné velmi účinně využívat proti nepřátelům - stačí je vyprovokovat a utíkat tak, abyste je do nich navedli. Pokud ale preferujete tradiční "akční" přístup před hrou na kočku a myš, můžete se k pasti opatrně přiblížit a (v některých případech za pomoci docela adrenalinové minihry) rozmontovat je na součástky pro munici do vašeho samostřílu. Jde o jeden z těch případů, kdy se management zdrojů ve hře opravdu povedl (Alien: Isolation by mohl závidět).

1 of 6

Caption

Attribution

Munice zahrnuje šípy s pestrými taktickými možnostmi. Různí nepřátelé jsou různě odolní a mají odlišné slabiny, takže se hodí zvážit, zda je chcete odmrštit co nejdále nebo třeba harpunou připíchnout ke zdi, abyste je následně mohli něčím jiným dorazit. Jedním z nejlepších druhů šípu jsou ty explozivní: při přímém zásahu detonují okamžitě, ale pokud je nastřelíte do zdi, zůstanou tam viset jako nástražné explozivní pasti s čidlem.

Pěkně v duchu další tradice Mikamiho her máte navíc možnost každou zbraň ve svém arzenálu dále vylepšovat - ať už jde o její sílu, rychlost nabíjení nebo další vlastnosti. Pokud tedy chcete, můžete si například vyrobit naprosto smrtící verzi revolveru, který každým zásahem do hlavy vyrobí smrtící krvavou fontánu. Ovšem drahocennou "mozkovou tekutinu", potřebnou k vylepšování, budete muset takticky rozdělit mezi vylepšeními vybavení a vaší postavy (například maximální energie, délka sprintu a tak dále).

Pokud vám předchozí odstavce zněly, jako že se hrou můžete probít jako v nějaké střílečce, tak na to zase zapomeňte. Jak jsem zmiňoval v úvodu, munice není nikdy dost, nepřátel je vždycky víc a jsou naprosto smrtící. V praxi tak budete využívat schopnost hlavního hrdiny se plížit, jelikož při tichém útoku zezadu můžete většinu nepřátel skolit "zadarmo" jednou ranou nožem. Ještě častěji ale budete používat tu nejpříhodnější strategii pro skutečný horor: útěk. Jakmile se dostanete mezi větší chumel nepřátel, jde o to nejlepší, co můžete udělat.

Hra si je toho dobře vědoma a záměrně střídá pasáže napínavého pozvolného postupu poloprázdným prostředím s těmi hektickými, kdy vás vhodí "na dvorek" mezi mnohonásobnou přesilu. Dalším zdrojem upřímného děsu jsou bossové, většinou tak velcí a hroziví, že ani nebudete mít chuť je zkoušet porazit.

1 of 8

Caption

Attribution

S ohledem na frekvenci a náročnost střetů s nepřáteli budete umírat častěji, než jste u podobných her zvyklí. Nicméně hra je po téhle stránce kvalitně vybalancována právě na takové hraně, abyste to zkusili ještě jednou, abyste cítili, že to tak akorát půjde. Samozřejmě se může stát, že se vám něco nepovede několikrát po sobě a budete si ve frustraci muset dát pauzu třeba do dalšího dne. Pro většinu hardcore hráčů je ale právě tohle ten pověstný červený hadr, výzva, které nedokážeme odolat.

Samozřejmě to také hraje do karet hororovému duchu hry - většinu času se budete upřímně bát, ať už děsivého prostředí a nepřátel, nebo prostě vaší smrti a nutnosti začít znovu. Naštěstí ukládání pozice je relativně snadné a můžete se rozhodnout vrátit k stylovému ukládacímu místu i několikrát dle potřeby. Hra není krátká, patnáctka kapitol vydrží zhruba dvacet hodin a s ohledem na zábavnou hratelnost si ji nejspíš rádi zopakujete na vyšší obtížnost.

Příběh obsahuje dostatek tajemnosti, aby udržel váš zájem až do konce, ačkoliv hlavní hrdina moc osobnosti nepobral (je to prostě drsný detektiv ze staré školy, jeden z nejjednodušších archetypů). Dialogy jsou navíc prosycené onou nezaměnitelnou béčkovostí a naivitou, které nám Mikami předvedl právě u raných Residentů. S ohledem na fantasmagorickou povahu celé hry to ale nijak nevadí. Dočkáte se také interakce s dalšími postavami a nějakých těch více či méně překvapivých zvratů.

Vaši společníci občas dokážou příjemně překvapit kompetentní umělou inteligencí. V bojích vám opravdu pomohou, aniž byste ale měli pocit, že jsou nesmrtelní. Zatímco ovládání soubojového systému mi připadlo skvělé, některé animace a běžný pohyb hlavního hrdiny by snesly více práce. Také mi úplně nesedlo rozhodnutí autorů vytvořit celou hru v obrazovém formátu 2.35:1. Máte sice širší rozhled a vypadá to filmově, ale raději bych využil celou plochu obrazovky (na PC to je možné změnit, viz cheaty).

Při hraní prodávané PS4 verze jsem nezaznamenal žádné problémy s framerate (plynulostí hry), nicméně zdlouhavé loadingy, obzvláště po smrti, jsou docela nepříjemné. Grafika je lepší než menší tituly typu Outlast, ale ani ne tak použitými technologiemi, jako po výtvarné stránce. Samozřejmě tomu hodně napomáhá také mnohem větší pestrost.

The Evil Within pro PC, PS4, PS3, X360 a X1 vyšlo 14. října v angličtině od Cenegy za 899-1599 Kč.

koupit na Xzone.

Většina lokací je nápaditá a nádherná - jen si stoupněte v noci na to molo u jezera a podívejte se směrem k majáku, dáte mi za pravdu. Vedle nemocnice navštívíte i les nebo postapokalyptické město, dokonce zavítáte i do lidského těla. Mám-li srovnat s Alien: Isolation, což se vzhledem k blízkosti obou hororů vyloženě nabízí, tak Vetřelec je přeci jen o stupínek kvalitnější než The Evil Within - technicky, výtvarně i příběhově.