RECENZE The Elder Scrolls Online
Verdikt po 80 hodinách: čím déle hrajete, tím více baví.
Série Elder Scrolls je v herním světě pojem. Má obrovskou modařskou komunitu a ne nadarmo je mnohými považována za jedno z nejlepších offline MMO vůbec. A léta volání po čistokrevném online zážitku nyní přinesla své ovoce, i když tentokrát pod taktovkou nezkušeného Zenimaxu. Po nepříliš vydařené betaverzi (naše dojmy) se tak spousta lidí o osud své oblíbené značky právem obávala. Většinu zásadních chyb se ale vývojářům už podařilo opravit a přes jisté nepříjemnosti provázející start se Tamriel počátkem dubna definitivně otevřel všem. A nakonec to s ním dopadlo lépe, než se původně čekalo.
TESO se sice odehrává zhruba tisíc let před událostmi Skyrimu, ale atmosféra světa Elder Scrolls naštěstí nikam nezmizela. Hra má v podstatě tři roviny, i když samotných dějových linek je tu samozřejmě mnohem víc. Prvně je tu mocný Molag Bal se svým přisluhovačem, nekromantem Mannimarcem, a právě na jeho vliv budete narážet doslova na každém kroku. Dále je tu konflikt tří odlišných názorových frakcí - Daggerfall Covenant, Ebonhart pact a Alderi Dominion. Volbou jedné z těchto tří aliancí si zároveň určíte i děj, jenž budete postupně odkrývat a oblast, kde se budete pohybovat. Na pozadí toho všeho se pak odvíjí i váš osobní příběh „hrdiny a spasitele", podobně jako v předchozích hrách, a je to právě tahle část, kde se o pozadí veškerého dění dozvíte nejvíc. K tomu si ještě přidejte různé gildy či jiné zájmové skupiny a získáte poměrně věrný obrázek toho, co vás ve světě Tamrielu čeká.
Jedna frakce vládne všem
Po mých předchozích zkušenostech v betě jsem si tentokrát vybral poslední nevyzkoušenou frakci a vytvořil si postavu zlodějského khajiita v jižním Aldmeri Dominion. A svého rozhodnutí vůbec nelituji, protože tahle aliance má jeden z nejlepších příběhů, který je navíc protkaný rasismem, intrikami a politikou - přesně podle mého gusta. Skvěle napsané postavy, pěkné lokace a napínavý příběh jsou záruka, že se v jižních oblastech nudit nebudete. A khajiitský agent Razum-dar, jenž vás tam bude provázet již od začátku, je navíc jednou z nejpamátnějších postav v celém Elder Scrolls univerzu vůbec. A to nejen díky jeho hláškám a schopnostem vypořádat se s téměř každou situací. Ostatní frakce sice také nejsou úplně špatné, ale žádná mě neuchvátila tolik, jako tenhle slepenec plný bezpráví, předsudků a skoomy.
Rozsáhlý herní svět
Tamriel bohužel zatím není přístupný úplně celý a každá strana má ve svém koutě světa krom jedné menší startovní oblasti ještě 4-5 dalších, pořádných (detailně je to vidět třeba tady). Všemu pak uprostřed dominuje královský Cyrodiil, kde se odehrávají ty největší střety. Možná se vám to zdá málo, ale všechny tyhle lokace jsou naštěstí obrovské a jen jejich proběhnutí by vám zabralo dlouhé hodiny. Úplně však chybí třeba ostrov Summerset a provincie Elsweyr či Black Marsh (kde zrovna v této době řádí Knahatenská chřipka) a můžeme jen doufat, že budou předmětem budoucích expanzí.
Prvně jsem se sice bál možného pozdějšího stereotypu, protože krajina se v průběhu tažení za jednu frakci nijak zásadně nemění (i co se týče architektury domů), ale tuhle skutečnost se naštěstí autorům daří bořit hned několika způsoby: jednak je tu hromada podzemních lokací, jako jsou ruiny, jeskyně či sklepy, kde si přijdete na úplně jiné myšlenky a druhak se vždy po dokončení hlavní lokace přesunete do trochu jiného biomu - např. z Auridonských přímořských pláží do hlubokého hvozdu v Grahtwoodu a později se podíváte i do neúrodných bažin. Ostatní dvě aliance jsou na tom velmi podobně a najdete tam jak pustinu, tak i poušť či sníh. Sem tam si navíc uděláte výlet i do Oblivionu nebo jiných sfér a ani o další nečekané oblasti není nouze. I díky tomu vás prostředí jen tak neomrzí.
Trochu víc práce si ale autoři mohli dát s interiéry, které většinou vychází jen z několika variant a jsou si jeden druhému velmi podobné. Vzhledem k jejich počtu je to ale asi pochopitelné a všude se aspoň válí spousta prozkoumatelných sudů, beden a skříní, které mají na celkový dojem z daného místa také docela vliv. Design jeskyní mě ale nicméně hodně potěšil. Většina jich je totiž navržená tak, abyste je proběhli a dostali se zpět k východu, takže se nemusíte zdlouhavě vracet. Zároveň tím však nic neztrácí na své pestrosti. Elegantní metoda, jak hráče nenudit.
Stovky NPC i hráčů
Tenhle svět je pak zabydlen desetitisícem plně namluvených NPC a stovkami členitých questů. Na své cestě si vyslechnete mnohé pohnuté příběhy obyčejných obyvatel a téměř každá postava vám má, co říct. Právě tyto rozhovory zdařile utvářejí atmosféru fungujícího světa a smysl pro detail je tu patrný na každém kroku. Zvlášť vesnice a města jsou plné nejrůznějších maličkostí, kterých si na první pohled ani nevšimnete.
Nejdřív se ale musíte smířit s faktem, že už v Tamrielu nejste sami. Kolem vás běhají stovky dalších hráčů se stejným cílem a někdy to působí docela rušivě. Občas se tím trochu ztrácí i výzva, to když chodby plné potvor někdo těsně před vámi vyčistí a jindy vám to naopak pomůže - ale zvyknete si. Mnohem nepříjemnější jsou však otevřené kontejnery a vykradené truhly doslova na každém kroku, protože z nepřátel toho, až na výjimky, opravdu moc zajímavého nevypadne.
Nápadité úkoly a nebezpeční protivníci
Variabilita úkolů je hodně velká a něco jako grind tu popravdě ani nenajdete. Narazíte na různé hádanky, dostihy na koních, budete získávat ztracené vzpomínky, procházet si několika druhy šílenství, zúčastníte se závodů žab, budete teleportováni na náhodné místo a několikrát se podíváte i světa duchů. Hodně mě pobavil i quest, kdy jsem měl jít do jednoho domu krást, jen abych tam v tu samou chvíli narazil na jiného zloděje. Nejčastěji ale budete místním obyvatelům pomáhat s jejich každodenními problémy.
Na nové úkoly většinou narážíte naprosto přirozeně při cestě krajinou. Průzkum se tu nijak netrestá, právě naopak - za objevování nových oblastí dostáváte zkušenosti, a mnohdy přitom narazíte i na některé skryté série questů, jež byste jinak minuli. O některých lokacích se navíc dozvíte jen z rozhovorů či z odhozených svitků, a to je velmi pěkná věc. Jde to až tak daleko, že hlavní linka tvoří jen nějakých 10% všeho, co se tu dá dělat. Je ale pravda, že vás většinou navede do jakýchsi menších hubů, kde se pak odehrává i všechno ostatní - ale to je jen ku prospěchu věci - nemusíte tak aspoň stále běhat přes celý kontinent sem a tam.
Stát proti vám budou hlavně zvířata, duchové a lidé, ale potkáte i staré známé dremory či clanfeary, a také nejrůznější dwemerské vynálezy. Jeden protivník sám sice nepředstavuje žádnou výzvu, ale běda, pokud se jich na vás vrhne víc. S jejich inteligencí to sice není zrovna žhavé, ale všiml jsem si, že se vás alespoň snaží obestoupit a dostat mezi sebe, zatímco střelci a mágové nikdy nebojují zblízka. Perličkou pak byli chytří pavouci, kteří si suverénně doběhli pro pomoc, u nich bych to teda opravdu nečekal.
Uživatelské rozhraní a vývoj postavy
Uživatelské rozhraní naštěstí funguje naprosto skvěle, a byť jsem si zpočátku přenastavil pár kláves, tak si ho nemůžu vynachválit. Je velmi přehledné, intuitivní a navíc se i dobře ovládá. Ve hře více hráčů sice některé informace chybí, ale díky modům se dá potřebný doplněk i stáhnout. Líbil se mi i pohled z první osoby a to bych sám nikdy nevěřil, že něco takového může v MMORPG fungovat. Těch pár výjimečných situací, kdy jsem se kvůli přehlednosti přepnul do třetí osoby, bylo opravdu hodně málo (hlavně v PvP).
Vyzdvihnout musím i promyšlený systém vývoje postavy, kde si sami volíte, kterou vlastnost či dovednost vylepšíte. Skilly jsou vůbec dobře navržené, a to nejen ty pro základní povolání, ale i ty vedlejší pro craftování, zbraně či cechy. Nejednou tak budete dlouho váhat, kam svůj těžce vydřený bodík vložit. Tyto body se ale naštěstí dají získat i prostřednictvím tzv. Skyshardů, které jsou ukryty všude po světě. Je to pěkná odměna pro hráče, kteří pečlivě prozkoumávají doslova každý kout.
Získávání zkušeností se tu vůbec dost liší od ostatních Elder Scrolls her, kde záleželo jen na tom, co jste nejvíc trénovali. Tento systém tu sice zůstal zachován, ale největší fixní odměny ve formě zkušeností tu teď dostáváte hlavně za úspěšně splněné série questů, vyplatí se jich tedy dokončit co nejvíc. Za zabíjení potvor totiž nedostáváte skoro nic a to dost mění zažité hráčské návyky. A v tomhle případě možná i k lepšímu. Ne, úkoly typu „zabij deset vlků a přines deset kůží" tu opravdu nenajdete.
Volby a jejich dopady na svět
Hra vás také v rámci jednotlivých questů postaví před nejednu nelehkou volbu. Nemůžete sice jen tak pobíhat kolem a vraždit nebo okrádat lidi. Ale můžete se například rozhodnout, zdali uvězníte mistra či jeho žačku (podle toho, kdo je vám bližší) a jestli necháte napraveného hříšníka utéct. Často budete také rozhodovat o smrti nebo záchraně nějaké postavy a většinou tu nic není takové, jak se na první pohled zdá. Bez detailního průzkumu a nalezení skrytých zpráv a deníků tak klidně můžete odsoudit nevinného či pomoci zrádci.
V některých situacích se sice nutnému moralizování nevyhnete, ale většinou mají pravdu obě strany a záleží jen na úhlu pohledu a na tom, jaký charakter chcete své postavě vtisknout. K tomu si přidejte i možnost přesvědčování a zastrašování, což vám některé úkoly může usnadnit nebo naopak hodně znepříjemnit. Vypadá to sice jako prkotina, ale jsou to právě tyhle situace, kdy se vám hra opravdu dostává pod kůži.
Řemeslo a obchodování
Chybět nesmí ani výroba předmětů spojená se sběrem surovin, a to je zábava sama o sobě, hlavně při hledání těch správných receptů. Profesí je tu hned šest (alchymie, kovařina, odívání, očarovávání, vaření a práce se dřevem) a každá z nich funguje tak trochu jinak, což je jedině dobře. V zásadě jde ale o poměrně komplexní způsob, jak se dříve dostat k lepšímu vybavení a zařídit si určitý náskok.
V běžném PvE vám ale tyto výrobky nejspíš moc chybět nebudou a většina z nich se dá díky štědrému drop systému získat i obyčejným průzkumem (možná s výjimkou setových předmětů ukovaných na speciálních místech). V každém případě si ale připravte si velkou zásobu zlatých mincí na rozšiřování své banky a inventáře - ty jsou totiž svým místem dosti omezené a již poměrně záhy zjistíte, že už všechny ty předměty nemáte, kam dávat. Tady bych možná uvítal o něco velkorysejší přístup autorů a krapet benevolentnější omezení.
Ve hře rovněž není žádná globální aukce, a ve chvíli, kdy si chcete něco obstarat nebo se něčeho zbavit, musíte být v guildě, která toto obchodování umožňuje. Jinak se budete muset spokojit s NPC obchodníky. V jistém ohledu tento přístup i vítám, zvlášť proto, že to podporuje hráčskou kooperaci, ale jen čas ukáže, zdali to byl opravdu krok tím správným směrem.
Spousta nejrůznějších činností
Zabavit se ale dá i jinými způsoby. Můžete si například pořídit celou stáj svých vlastních koní a zlepšovat jejich schopnosti vhodným krmivem. Anebo se s mapou v ruce vydáte hledat tajné zakopané poklady. To se také pěkně doplňuje i s další minihrou, kterou je páčení nejrůznějších zámků. Milovníci historie se naopak ve volných chvílích jistě zastaví a začtou do jedné z historických knih, kterých je tu několik tisíc. A zmiňoval jsem už možnost proměny do upíra či vlkodlaka?
Zapomenout pak nesmím ani na atmosférickou hudbu, která je sice poměrně nenápadná, ale to vlastně ani nevadí, protože podbarvuje přesně ty situace, kdy je to potřeba, a pomáhá tak dotvářet celkovou atmosféru. Jejím autorem ale bohužel není Jeremy Soule, protože ten nakonec složil jen ústřední melodii v menu, což je škoda. Ve hře pak narazíte i na desítky nejrůznějších bardů, kteří vám rádi zazpívají mnohé zdařilé balady a aby toho nebylo málo, tak si na loutnu, flétnu či buben můžete zahrát i vy.
Hlavně pro jednoho hráče
Během hraní jsem si neustále kladl otázku, zdali je vlastně TESO určené pro více hráčů. Už u Guild Wars 2 jsem si zpočátku myslel, že jde hlavně o single-player hru, ale v pozdějších oblastech jsem se přesvědčil, že si titul onlinovky právem zaslouží. Elder Scrolls Online ale tuhle hranici posouvá ještě dál - družinku tu totiž nepotřebujete skoro vůbec. Ano, jsou tu i veřejné jeskyně, kde můžete potkat ostatní hráče, ale ty se dají proběhnout i se zapnutým stealthem. A až na pár vzácných výjimek v podobě elitních míst označeným lebkou a příběhové dungeony vás k zakládání skupinky naprosto nic nenutí. Tedy skoro nic, pokud nechcete mít všechno hotové.
Některé questy jsou navíc navrženy poměrně nešťastně a nejednou se mi stalo, že jsme je v naší družince museli plnit hned několikrát, za každého přítomného zvlášť. I promované Dark Anchors (ony brány přichycené k zemi řetězy) se bohužel také trochu minuly účinkem. Mají sice zajímavou mechaniku, kdy musíte zabíjet nepřátele a zároveň ničit odemčené úchyty, ale ve výsledku jsou poměrně rozpačitým herním prvkem, protože za účast při jejich likvidaci nedostanete vlastně nic, maximálně pár nepotřebných předmětů. Týmová spolupráce by si tak rozhodně zasloužila mnohem větší pozornost. Zvlášť, když je tu, na MMO poměry, velmi přátelská komunita.
Chystané přídavky a sporná znovuhratelnost
Závěrečná složka hry, neboli end-game content, se sice od ostatních podobných MMORPG moc neliší (tj. PvP a dungeony), ale některé odlišnosti se přece jen najdou. Po dosažení 50. úrovně váš postup sice skončí, ale můžete si dál zlepšovat dovednosti a sbírat veteran ranky. Také získáte přístup ke questům ostatních aliancí, ke kterým byste se jinak nedostali. V blízké budoucnosti se pak dočkáme i speciálních adventure zón a instancovaných raidů pro skupiny čtyř až dvanáct hráčů. Ty půjdou hrát i na čas a ti nejlepší, co se umístí v žebříčku, pak zas svůj výkon získají odměnu. V dohledné době se tedy nejspíš nudit nebudeme.
Nasnadě je ale i otázka znovuhratelnosti. Zvlášť proto, že třeba cechovní questy jsou napříč aliancemi nehorázně zkopírované, a stejně tak jsem našel i několik dalších, velmi podobných úkolů. I hlavní děj bude včetně tutoriálu vždycky stejný. Příběhy tří tamrielských frakcí se ale naštěstí diametrálně liší, a to jak atmosférou, tak celkovým přístupem k vyprávění. Na jihu se řeší zrada a politika, na západě kultisti a vlkodlaci a na východě zase invaze, duchové a relikvie dávných časů. A vždycky si můžete zkusit i jiné povolání, takže v tomhle ohledu má hra už teď obsah na minimálně několik dalších měsíců. Je ale otázkou kdy a jestli do hry přibudou i další PvE oblasti a příběhové linky, protože co si budeme povídat - právě na nich totiž teď TESO z velké části stojí.
Hardwarová nenáročnost a nepříjemné chyby
Hardwarově je hra poměrně nenáročná a navíc i celkem dobře vypadá, zvlášť při maximálním nastavení, jak se můžete přesvědčit na okolních obrázcích. Nepotvrdily se tedy dřívější dohady o její ošklivosti, které vzešly hlavně ze screenshotů z úvodních oblastí na nízké detaily. TESO sice nesnese srovnání s nejmodernějšími FPS enginy, ale pro RPG žánr je to naprosto dostačující. Jistou nedokonalost jsem ale přece jen našel - ve vysoko položených oblastech a ve věžích místy dochází k menšímu cukání, zřejmě kvůli špatně optimalizovanému occlusion cullingu. To ale zřejmě není nic, co by se časem nevychytalo.
Největší problémy jsem tak měl hlavně s příležitostným zamrzáním rukou a skillů, s nepříjemným neukončením bojového stavu, případně s občasným nezobrazováním některých klíčových předmětů v mém okolí. Ve všech těchto případů ale většinou pomohlo rychlé znovu přihlášení. S dřívější nemožností dokončit některé questy kvůli bugům jsem se naštěstí už vůbec nesetkal a i většinu dalších chyb z bety se bohudík podařilo odstranit. Hra sice stále ještě není v úplně dokonalém stavu, a při chvilkovém výpadku připojení klidně i zamrzne, ale již to není nic, co by vám bránilo si ji užít.
The Elder Scrolls Online pro PC v angličtině vyšlo začátkem dubna (PS4/X1 verze v červnu) a vyžaduje placení měsíčních poplatků (vše o hře zde).
koupit na Xzone.
TESO je v jádru velmi zvláštní hra - na první pohled nijak neuchvátí a některé fanoušky možná i popudí a o to víc, je-li to jejich první MMO. Nabízí totiž úplně jiný zážitek, než na jaký jste byli u předchozích Elder Scrolls zvyklí. Ale čím déle ji hrajete, tím víc se vám dostává pod kůži a tím víc vás i baví. Má sice ještě svoje mouchy, ale pokud nad nimi přimhouříte oko, tak vás nejednou dokáže poměrně příjemně překvapit. Jestli jste až doteď váhali, tak jí možná přece jen dejte šanci a hlavně během hraní nikam nespěchejte, váš zážitek by byl totiž poloviční. Já sám jsem nakonec zklamán nebyl.
VERDIKT: Čistě příběhové MMO, které je velmi přívětivé hře jednoho hráče. Vévodí mu vizuálně pěkné prostředí a smysl pro detail. Nechybí ani výborné uživatelské rozhraní, propracovaný systém skillů, možnost přepínání mezi první a třetí osobou, zajímavý příběh a plně nadabované postavy. Maximální důraz je tu kladen především na průzkum a na eliminací grindu. Vše doplňuje i zdařilé PvP, v němž hraje hlavní roli taktika. Výsledný dojem však stále kazí některé nedodělky, kvalitativní rozdíly mezi frakčními questy či nedotažená hra ve skupině a nepřidají ani měsíční poplatky. Hře také chybí jistá osobitost, která by ji nějakým zásadním způsobem odlišila od konkurence a dala jí dojem výjimečnosti. I tak jde ale o nadprůměrný titul, který sice není úplně pro každého, ale své publikum si určitě najde.