Recenze The Darkness 2
Brutální démonická akce se vydařila, leč zklame délkou.
Do stínů ponořený první díl The Darkness, který rafinovaně mísil tradiční střílečku s unikátními démonickými schopnostmi hlavního hrdiny, nezapřel své tvůrce - švédské studio Starbreeze, autory slavného Riddicka. Ti nicméně poslední roky pracovali na Syndicate a druhý díl Darkness tak pro nás uvařili kanadští Digital Extremes, kteří bohužel patří spíše k béčkovým vývojářům. Jejich Dark Sector opravdu nebyl žádný zázrak, ale na druhou stranu například mulitplayerem k Bioshocku 2 dokázali, že dokážou zvládnout i trojáčkovou výpravu.
Překvapivě poctivá
Asi největším překvapením pro mě byla poctivost, s jakou tvůrci ke hře přistoupili. Dokázali se vrátit blíže ke kánonu původního komiksu, aniž by přitom obětovali věci navíc, které do minulé hry zakomponovali jejich předchůdci. Pokud jste tedy fanoušky literární předlohy, budete si spokojeně pomlaskávat od začátku do konce. V mnoha ohledech mi to připomnělo péči, s jakou Rocksteady oživili Batmana.
Obsah bychom tedy měli na úrovni, ale co forma? Nuže forma je na tom ještě lépe. Detailní grafika je obtažená citlivým cellshadingem, takže postavy a věci mají kolem sebe černou linku jako na stránkách komiksu a dokonce i textury prostředí disponují oněmi "ručními čmáranci", které normálně stínují pozadí papírových ilustrací. Barevná paleta už není tak šedočerná jako v první hře, ale naopak živelně pastelová jako v komiksové předloze.
Tím pro mě největším překvapením ale bylo, jak si tvůrci poradili s problémem lineárnosti stříleček. Zatímco v původní hře jste měli generické a nudné pochodování po stereotypních ulicích mezi misemi, zde máte dva huby (něco jako základna, bez střílení, se svobodou pohybu), ve kterých můžete strávit plno času, než se vydáte do další kapitoly příběhu.
Lokace a postavy
Prvním hubem je vaše mafiánská vila. Dekadentně luxusní mnohapatrové sídlo, umístěné stylově na střeše mrakodrapu v New Yorku, se hemží mafiánskými postavičkami, které jako by vypadly z filmů typu Goodfellas. Poslouchat jejich vtípky a historky mě neomrzelo do konce hry. Najdete zde také "Jack Sparrow-ovsky" ujetého Johnnyho, který vám prozradí víc o démonovi ve vašem těle. A vůbec, v tomhle hubu toho najdete a zažijete spoustu zajímavého.
Ještě lepší je ale ten druhý, totiž ústav pro duševně choré. Zde se setkáte prakticky se všemi postavami příběhu v naprosto nečekané roli, shlédnete maňáskové divadlo, vyslechnete rozhovory typu "on opravdu věří, že je Adolf Hitler... možná jsme mu neměli dávat číst ten Mein Kampf" a zažijete zde také nezapomenutelný moment ve stylu filmu "Princezna a bojovník". Tyhle dvě lokace dodávají hře na hloubce a dělají z ní něco víc, než jen lineární střílečku typu F.E.A.R.
Také zde oceníte povedené animace některých postav a především excelentní herecké výkony. Opravdu si nepamatuji, kdy mě naposledy nějaká postava ve hře bavila tak, jako právě Johnny Powell. A co teprve zpěvák Mike Patton z Faith No More jako démonický hlas Temnoty. Nemluvě o Jenny. A sám Jackie? Ten si vás opět získá během skvělých monologů na pozadí loadingu, ale kromě toho také náležitě drsnými a emotivními hláškami v průběhu samotné akce. Darkness II vám prostě připomene, jak zásadní je i ve hrách herecké obsazení pro kvalitu příběhu.
Vládnutí čtyřmi zbraněmi zároveň
Tato marketingem propíraná vychytávka mě před hraním hry moc nezajímala, protože jsem předpokládal, že podobně jako v první hře ho zas tak moc nevyužiji a jde spíše o vizuální trik. To jsem se ale docela mýlil. Autoři našli cestu, jak rafinovaně využít faktu, že kromě dvou zbraní ve dvou rukách pro dva triggery na ovladači máte ještě na ramenou dvojici zubatých chapadel. Tato jsou logicky namapovaná na dvojici shiftů na ovladači, takže máte všechny čtyři "spouště" hezky u sebe a můžete v jakémkoliv okamžiku sáhnout po kterékoliv z nich. Zatímco v rukou můžete mít podle libosti například Uzi a Desert Eagle, pravé chapadlo se stará o brutální sekání (smrtící útok nablízko, ale také způsob, jak například rozrazit překážku v cestě) a levé chapadlo se stará o chňapání.
Vyzkoušejte si streamované demo The Darkness 2 ve vašem webovém prohlížeči a přímo ze stránky Eurogameru.
Chňapání je opravdu užitečná věc, protože díky němu můžete na poměrně slušnou vzdálenost sebrat zbraň nebo munici ze země či těla mrtvého protivníka. Také ale můžete chňapnout trubku a tím samým tlačítkem ji hodit po nepříteli jako kopí. Nebo popadněte plynovou bombu a vrhněte ji po nepříteli jako silnou výbušninu. Než se nadějete, používání chapadel vám přejde do krve stejně snadno, jako samotné střílení.
Zbraně a jejich chování je přitom ve střílečkách tím nejdůležitějším a ačkoliv arzenál zde není kdovíjak bohatý (pistole, revolver, brokovnice, samopaly a puška), zpracování je excelentní. Dobrou střílečku podle mého názoru poznáte tak, že nepřítele můžete zabít jednou ranou z pistole. Tak je to realistické a dává vám to pocit, že máte v rukou opravdu smrtící nástroj. Což zde dokonale funguje.
Věci navíc
Vedle již zmíněného najdete ve hře také poměrně rozsáhlý strom speciálních dovedností, které si odemykáte za "zkušenosti", nasbírané likvidací nepřátel. Čím stylovější likvidace, tím víc bodů. Headshot vám přinese dvojnásobek toho co zásah do těla. Poprava trojnásobek. Co jsou popravy? To jsou speciální dorážecí manévry vašich chapadel, kdy například jedno chapadlo chytne protivníka za jednu nohu, druhé za druhou... no a pak démonickou silou trhnou od sebe. Ano, hra je opravdu nebývale krvavá, ale to dokonale ladí s jejím příběhem a hlavním protagonistou, totiž mafiánským Donem s pekelným démonem v těle. Speciální schopnosti vám pak dodají schopnost vyvolávat vražedné roje much, popravovat nepřátele efektivněji, rychleji nabíjet či zvýšit ničivost vystřelených kulek.
Jak hra uspěla v recenzích ve světě a jak vypadá na videích z hraní?
Příběh se sice točí kolem tajemného fanatického kultu, který se snaží Jackieho zabít a získat jeho démonickou Temnotu pro sebe, ale mnohem zajímavější linií je ta osobní. Jackie je totiž stále více sžírán výčitkami ze smrti jeho lásky, Jenny. A ta se do příběhu vrací, ačkoliv dlouhou dobu netušíte, co mají její vize vlastně znamenat. Pokud jste tedy hrdými majiteli "romantického" achievementu z první hry, pak si tady užijete dvojnásob.
Vedle hlavní příběhové kampaně je zde ještě sekundární kampaň kooperativní, ve které se mohou čtyři hráči vyřádit tak trochu jako v Left 4 Dead. V duchu oné výše zmiňované poctivosti je přitom tenhle coop pečlivě obalen příběhem na úrovni toho hlavního a také do něj přesně zapadá. I zde budete mít možnost odemykat postupně speciální schopnosti a vylepšovat svoji postavu.
The Darkness 2 vyšlo v pátek 10. února pro PC, PS3 a X360, u nás od Cenegy za 899-1399 Kč
koupit na Xzone
Je opravdu smutné že takto kvalitní hru nakonec z výšin typu Arkham City sráží jediná, ale naprosto nediskutovatelná slabina: krátkost. Hlavní kampaň zvládnete za pět hodin, pokud se vykašlete na huby. Koopeativní tak za dvě. Jistě, můžete si to prodloužit vyšší obtížností a prokecáním všech postav ve hře zhruba na dvojnásobek, nicméně i tak je výsledek poměrně tristní. Pokud bych měl volit mezi kvalitou a kvantitou, dám vždycky přednost tomu prvnímu, ale v dnešní době a brutální konkurenci ostatních titulů je prostě Darkness II v citelné nevýhodě.
VERDIKT: Kde první hra bodovala originalitou a nápady, tam pokračování boduje pečlivostí zpracování, ať už jde o audiovizuální stránku nebo hratelnost. Skvěle vyladěná střílečka, okořeněná o šikovně aplikované speciální schopnosti hlavního hrdiny, je příjemnou změnou oproti všem těm vojenským akcím. Excelentní herecké výkony a charismatické postavy si vás navíc snadno podmaní a ponoří do zajímavého příběhu. Největší radost budou mít znalci a fanoušci komiksové předlohy, pro které by mohlo jít o druhou nejlepší "komiksovou" hru, hned po dvojici nových Batmanů. Nechybí ani zábavný a do příběhu pečlivě vnořený coop. Bolestivá krátkost hry ale bohužel sráží její konkurenceschopnost.