RECENZE The Crew
Skřípe jako plechy auta o dálniční bariéry.
The Crew vždy UbiSoft prezentoval ambiciózně, velkolepě, nextgenově a téměř dokonale. A i ve skutečnosti závodní epopej taková je. Jen je nutné mezi superlativy zasadit i pár slovíček, které jsou v marketingových učebnicích zakázané. Ambiciózní The Crew je, ale jen na papíře. Spojuje tisíce hráčů a umísťuje je na jedno virtuální hřiště. Ale jen na oko. V jednu chvíli kolem mě bylo tak maximálně deset živých lidí, někdy ovšem i několik mil daleko. Tím pádem zapoměňte na dopravní zácpy způsobené třeba zaplněním serverů ve večerních hodinách.
Hrát se vůbec nedá offline, proti čemuž se kupodivu nezvedají vlny protestů, jako v případě SimCity. Pro příběhové mise by vůbec nebylo potřeba se hlásit k jakékoli síti a fungovaly by úplně stejně jako teď online. Když kooperovat nebo soupeřit nechcete, tak nemusíte. V otevřeném světě sice potkáváte živé řidiče, ale nikdy ne během příběhových misí, pokud se s nimi na jednu takovou přímo nevydáte. Z toho plyne, že The Crew vás při spuštění úkolu potřebného pro posunutí zápletky od ostatních v podstatě izoluje. Tak proč nemohu bez internetu ani načíst uloženou pozici?
Velkolepé je The Crew každopádně. Najezdíte v něm tisíce mil, splníte stovky misí a nepovinných úkolů. Budete moci odemknout padesát aut v šesti variantách (Stock, Street, Dirt, Performance, Raid, Circuit) a vylepšovat je ani nedokáži odhadnout kolika různými součástkami. Těch tisíce ujetých mil ovšem není vždycky Ódou na radost, občas je to spíše nervy drásající klingonská opera.
Na vině je trapně podvádějící umělá inteligence, naskriptované události a spousta náhody, kterou hra podivně často převažuje na misek vah na stranu jménem "smůla". Mít štěstí je v The Crew fakt z otvoru klika. Auta vašich virtuálních protivníků jsou na rozdíl od toho vašeho přilepena k silnici jako moucha na lejně. Nejde ani tak o průjezdy zatáčkami ve velkých rychlostech, jako spíše téměř nulové reakce na nerovnosti, nárazy a bouračky. Tam, kde se moje auto začne točit dokola, se procesorem ovládaný řidič jen zasměle a frčí dál.
Když do mě vrazí soupeř, válím sudy. Když do jiného auta vjedu v plné rychlosti já, jen lehce poskočí a s klidem pokračuje v řezání zatáčky. A když už se nakonec vybourá, objeví se klidně o desítky metrů blíže cíli. To ovšem není specialita jen AI jezdců, ale i vaše. Když při divoké honičce, kdy máte za úkol zdemolovat svého soka, začnete až příliš zaostávat, není nic jednoduššího než vrazit do protijedoucího náklaďáku. Hra vás po pár sekundách posadí za zadní světla předtím tři bloky vzdáleného vozu. Penalizací je ovšem nižší skóre, tím pádem méně zkušeností a horší součástka k vylepšení káry.
Naskriptované jsou hlavně honičky, naproti tomu závody na okruzích nebo z bodu A do bodu B působí přirozenějším dojmem. Ne nadarmo jsou stíhací mise často rezervovány na konce kapitol, kdy máte zlikvidovat šéfa dané oblasti. Tyto pasáže jsou sestaveny na efekt a nezadají si s epičností Call of Duty. Proháníte se kolem startujícího raketoplánu, projíždíte po mostě, pod nímž se valí lavina, nebo kličkujete mezi přistávajícími a startujícími dopravními letadly.
To by nebyl problém, horší je, že soupeřovo auto je téměř vždy mnohonásobně výkonnější než vaše, ačkoliv se hra tváří, že svého soka můžete zlikvidovat kdykoli. Reálnou šanci máte jen na několika málo místech, kde využijete zkratku po zaprášené cestě nebo se štěstím projedete mezi stromy. A v podstatě stejné je to i naopak, kdy vás honí policajti nebo kriminálníci. Buď se je pokusíte vyřadit bouračkami nebo využijete nějakou únikovou cestu, kterou designéři nepředpokládali. Volnost jenom "vocaď pocaď".
Ano, náhodný element je v podstatě základem závodních her s normálním provozem, mezi něž se The Crew řadí. Vaši protivníci ovšem z deseti pokusů o dojetí do cíle se možná jednou otřou o osobák v protisměru, kdežto vám přichystá hra překvapení za každou zatáčkou, kopečkem nebo křižovatkou.
Není proto divu, že mě nejvíce bavily poslední dvě části - tedy hornatá oblast středozápadu a placaté asfaltky Los Angeles. Závody na uzavřených okruzích na západním pobřeží jsou v porovnání s jízdou v běžném provozu spravedlivější a pro mě tím pádem zábavnější. Kolem Las Vegas jezdíte v autech třídy Raid (teréňáky) mimo silnice a rozhodit vás mohou akorát nerovnosti zemského povrchu. Velmi zábavná je zde nepovinná aktivita, kdy autem šplháte v časovém limitu na vrchol kopce. Tím neříkám, že ostatní vedlejší úkoly, jako kličkování mezi praporky, jízda na přesnost, udržení maximální rychlosti nebo únik z oblasti z jejíhož středu se nezastavitelně roztahuje červený kruh, nejsou zábavné.
Různorodost úkolů, které musíte i nemusíte plnit, je jednou ze světlých stránek The Crew. Pochopitelně budete jezdit na klasická kola a checkpointy, ale kromě toho zažijete spoustu jiných aktivit, z nichž některé už jsem zmínil. Jako v každé jiné hře s otevřeným světem od UbiSoftu máte pořád co dělat. Nacházíte zajímavá místa nebo vysílače, součástky ze zrezavělých vozů, již několikrát proprané mise, zapojujete se do klání proti skutečným hráčům či speciálních závodů přes celou Ameriku, které trvají až čtyři hodiny. Na různorodost obsahu si prostě nelze stěžovat.
Na první pohled by se zdálo, že i značek aut jsou k dispozici mraky. Jenže tady se nám do The Crew vplížila hnisavá nemoc zvaná mikrotransakce. The Crew můžete celé odjet se svým prvním bourákem, protože do různých kategorií ho transformujete pomocí tuningu a jeho rychlost, brzdy nebo ovladatelnost zlepšujete součástkami, které získáváte za plnění úkolů. Z nich se sypou i penízky, zrada se ovšem skrývá v tom, že všechny další auta jsou extrémně drahá. Za první virtuální měnu jsem si nekoupil žádné nové auto až do dohrání příběhu. Nabušené sporťáky jsou prostě nechutně drahé. Nakonec jsem skončil u levnějších BMW i Mercedesu a z uPlay bodů koupeného Dodge Viper. Pochopitelně existují bonusy za předobjednávky, DLC a nebo stačí vytasit šrajtofli a koupit si virtuální vozy za reálnou měnu. Fuj.
Nextgen slib dodržel výrobce zřejmě nejvíce ze všech v prvním odstavci zmíněných superlativ. Vlastností, za kterou dokážete odpustit téměř vše výše zmíněné, je neskutečná rozlehlost herního světa. Sice The Crew neobsahuje USA 1:1, ale v herním světě najdete vše podstatné. V Americe jsem toho moc neprocestoval, ale všude, kde jsem byl doopravdy, jsem se jel podívat i ve hře. A to je úspěch. L.A., New York, Las Vegas nebo národní parky, jsou podány sice v komprimované, ale za to hodně reálné podobě. Třeba v národním parku Sequoia jsem doslova poznával zatáčky a odpočívadla.
V nadsázce se dá říci, že jestli jste v USA nebyli, ale chcete vědět, jak to tam vypadá, je The Crew ta nejlevnější letenka. Minimálně se podíváte do těch oblastí, které jsou něčím zajímavé. V paměti mi zůstaly vryty třeba tyto: doruda zbarvený Grand Canyon, vinařské oblasti Nappa valley, Superdome v New Orleans, podzim hrající všemi barvami v Connecticutu, bažiny plné krokodýlů kolem Miami nebo zasněžené olympijské Salt Lake City se skokanským můstkem. Ano, skočíte si z něj autem, protože na něm začíná jedna mise.
Rozlohou i detaily zaplněná herní plocha The Crew je skutečným nextgen zážitkem. Téměř na každém metru je nějaký detail, krajina a pohyb mezi podnebími jsou velmi přirozené, tedy až na přejezd mezi zasněženou a jarní loukou, který je podivně ostrý. Úsměvně působí fakt, že snad každá druhá mise se odehrává při západu slunce a trasa závodu se jako náhodou vine právě proti oslnivým paprskům. Ale vypadá to efektně. Rozsahu světa The Crew odpovídá i čas nutný k dohrání příběhu, osobně mi zabral cirka dvacet až třicet hodin.
Proč takový rozptyl? Stejně jako v jiných hrách s otevřeným světem se prostě občas zapomenete a zkoumáte okolí, plníte vedlejší mise a hledáte zbytečnosti. A věřte, že v The Crew se zapomenete mnohokrát. Kdybych se skutečně soustředil jen na nutnosti, bylo by těch hodin dvacet, ale já jsem jich ukrojil třicet. A vězte, že ani poté nemusíte USA opouštět, díky multiplayeru v něm lze trávit ještě dlouhé hodiny.
The Crew vyšlo začátkem prosince pro PC, PS4, X1 a X360 od distributora ConQuest za 1099-1699 Kč.
koupit na Xzone.
Jedinou vadou na kráse obrovské rozlohy je neustálé zírání na malý nápis "Loading" na spodním okraji obrazovky. Pokud budete pouze jezdit v otevřeném světě, žádné nahrávání se nekoná, ale jakmile skočíte o kousek vedle na mapě - loading, každá mise - loading, zajetí do garáže - loading, přeskočení závěrečné animace po dojetí závodu - loading. A teď si představte, že chcete pustit misi, ale zjistíte, že musíte nejdříve do garáže. Jestli dobře počítám, pokud budete přeskakovat všechny zbytečné animace, připravte se před spuštěním závodu na pětinásobný loading (garáž 3x, závod 2x).
Grafiku dokážete z trailerů ohodnotit sami. I když to není Forza nebo DriveClub, vypadá dle mého názoru The Crew parádně. Nejde ani tak o ostrost textur nebo detaily modelů aut, jako o celkový pocit a atmosféru. Vyloženě zklamaný jsem byl z hudebního doprovodu, který sice obsahuje pár profláklých hitovek, ale spočítali byste je na prstech jedné ruky. Originální hudba, která zní při misích, je pak nechutně nudně generická. V porovnání s GTA 5 je muzika vyloženě trapas.
VERDIKT: The Crew je nextgen alespoň rozlohou a variabilitou, která nemá obdoby. Splněný sen o americkém roadtripu, který si můžete vychutnat v teple domova, s bačkovami na nohou a skleničkou whiskey. Jenže hratelnost skřípe jako plechy auta o dálniční bariéry ve stokilometrové rychlosti. Podvody umělá inteligence a nechutné omezení nákupu vozidel pak z The Crew dělá spíš příslib do budoucna než pecku, kterou byste museli mít okamžitě doma.