Test Drive Unlimited 2
Historie se opakuje v neuhlazených sociálních závodech.
Obecně vzato, druhý Test Drive Unlimited jezdí prakticky stejně jako první díl. Do simulátoru má určitě hodně daleko, čekejte spíš rozumný kompromis mezi tradiční arkádou a realistickou simulací, vyžadující volant. Na recenzi jsme od distributora dostali X360 verzi (plus jsem si později koupil PC verzi), dilema klávesnice/volant se tak vyřešilo automaticky. Xboxový gamepad se pro jízdu jeví jako velmi vhodný, v režimu sport není po chvíli problém zkušeně řezat zatáčky, občas si vypomoci ruční brzdou, ani srovnat rozvlněné auto. Oříškem je snad pouze jistá nečitelnost a nepředvídatelnost jízdního modelu, prakticky nikdy si nemůžete být jisti, jak se auto zrovna zachová.
Mezi jednotlivými vozy jsou dost podstatné rozdíly, bohužel se předem neví, jak právě tohle auto tvůrci naladili. Až teprve zkušební jízda před koupí (a díky bohu za ni) prozradí, jestli si s vytouženým korábem silnic sednete. Rozhodně nemám kdovíjak dobrý pocit z váhy aut, práce podvozku a tlumičů, či ze setrvačných sil. Tyhle záležitosti působí častokrát velmi neohrabaně a podivně, na pojetí fyziky a jízdy aut v podání pánů z Eden Games je si jednoduše nutno chvíli zvykat. Kdo zná první Test Drive jako své boty, bude brzo doma, ostatní si musí nechat nějaký čas na aklimatizaci.
Nově máme v TDU2 i kategorii off-roadů, lépe řečeno vozů SUV. Oba ostrovy, Ibiza a později i faceliftovaný Oahu z TDU1, jsou totiž kromě husté sítě asfaltových silnic protkány též stovkami kilometrů prašných a polních cest. Také při jízdě v terénu lze pocítit viditelně ležérní práci podvozku, při záběru externí kamery vůz neposedně a ne zrovna přesvědčivě poskakuje. Není to sice ta papírová fyzika na způsob Xpand Rally, ovšem ani věrohodně se pohybující SUV na šotolině. Mým prvním nákupem v téhle kategorii byl Hummer H3 a že bych zrovna jásal nad tím, jak překonává nerovnosti a jak robustně a hmotně působí, to tedy opravdu ne.
Vozový park čítá kolem stovky aut, do puntíku vám to ale nikdo nepotvrdí, i díky bonusovým kouskům a speciálním modelům z předobjednávek. O třech rozdělujících kategoriích už řeč byla, klasické „veterány" a supersporty doplňují populární SUV jako Audi Q7, Land Rover, nebo Volkswagen Touareg. Atari a Eden Games naneštěstí nějak prokaučovali licence, druhý Test Drive má tak nakonec o něco méně sporťáků než jsme čekali, vlastně kočírovali v díle prvním. Hromada aut, kterou stačilo lehce oprášit a převést do aktuálního pokračování, tedy dostala padáka, nekoná se žádný Jaguar XJ220, McLaren F1, nebo Corvette, řádně proškrtány byly i modely Ferrari a na značku Porsche se dostalo jen díky firmě RUF.
Co hůř, Test Drive Unlimited 2 nemá ve svých garážích jediný vůz značky Lamborghini, žádné Maserati, Saleen, či BMW. No hlavně že se můžeme projet hned v pěti různých (stejných) Bugatti Veyron, stejném množství Pagani Zonda a bezpočtem Aston Martinů DB/V12. S auty nám zkrátka někdo udělal nepěknou rošádu, takže výsledkem je podivně zredukovaný a snad i smutný seznam supersportů. Ve finále jsme tak možná dostali méně než posledně a nezbývá než doufat v budoucí (jistěže placené) DLC přídavky, kteréžto by konec konců měly obsáhnout i jednostopé stroje, přestože motorky se minule velké přízni netěšily.
Alespoň, že premisa celé novodobé Test Drive série zůstala zachována a kromě několika novot (autoškola, avataři, kam se jen podíváš a nutná družba mezi nimi) je vše beze změn a tak, jak to máme rádi. Počáteční pozvolné ježdění a objevování krás ostrova brzy znovu přeroste v průzkumnickou vášeň. Stačí, aby se kolem vás prohnala první Zonda a budete ji chtít taky. Ale jen poctivými projížďkami a účastí v závodech je možné jednak najít všechny prodejny, dílny a obchody, jakož i vydělat dostatek peněz na koupi něčeho lepšího. Závody jsou postupně vypisovány pro stále nové (rychlejší a silnější) specifikace vozů, hráč tak průběžně musí inovovat obsah svých garáží a přikupovat nové rezidence (a jejich parkovací místa).
Závody sdružené do turnajů jsou většinou hodnoceny bodově, systémem ne nepodobným F1. Je proto dobré dojíždět na bedně, nebo si alespoň hlídat silné soupeře. Závodí se tradičně na několik okruhů, ale i čistě na čas, ať už na prázdné silnici, nebo v běžném provozu. Chybět nemohou ani speciality typu průjezdy kolem radarů a hromadění co možná nejvyšších zaznamenaných rychlostí. Veškerá klání jsou přitom vytýčena na ostrovech jen za pomoci checkpointů, na zábrany a další omezení narazíte jen málokdy. Při delších štacích si můžete vypomoci i radarem a mapou, ne vždy je trasa navržená GPS ta nejlepší.
Nezapomnělo se ani na různá rozptýlení, ostatní závodníky můžete klidně vyzvat na rychlý závod či jen malou svižnou projížďku, ikony tikajících bomb zase indikují tradiční kšeftíky od stopařů. Někdo chce opravdu jen svézt, tu v poklidu (mám slabý žaludek), tu rychle až nebezpečně (dupni na to, rád bych adrenalin). Potkáte i nešťastníky spěchající domů/do práce, respektive majitele nadupaných žihadel (prosící o odvoz do servisu), dojde dokonce i na sledování záletné manželky. Přepestré herní režimy nově doplňuje též hledání rezavých vraků roztroušených v pustině (naštěstí je k ruce lokátor), estéti pak zaplesají nad fotografováním krásných vyhlídek, dle zadání šéfa foto studia.
Ačkoliv Test Drive Unlimited 2 stále zůstává především závodní hrou, nepřehlédnutelný sociální záběr vystrkuje růžky na každém rohu. Svého avatara i jeho příbytek lze opět mocně modifikovat, což by nemělo valného smyslu, nebýt oněch setkání a párty. Po většině aktivních míst se teď běhá pěkně po svých (v náhledu první osoby), při nákupu čehokoli je možno kolem dané věci chodit a okukovat ji ze všech stran. Po prodejnách se v tu chvíli pohybují i další hráči, můžete proto konverzovat, vyvolávat různá gesta přes rychlé menu, prostě se kamarádit. Děje se tak mezi regály s tričky, v budově autoškoly, u kadeřníka, u doktora, v kasinu, před startem závodu, i u vás doma.
Jakkoliv to zní absurdně, možnosti úpravy avatarů jsou mnohem pokročilejší a obsáhlejší, než uzpůsobení a tuning samotných aut. U nich lze vybrat jen barvu, lité disky a provedení interiéru. Teprve není-li už model speciálně upravený, může ho posléze mechanik ještě vylepšit novou převodovkou, silnějším motorem a brzdami. To vše až ve čtyřech stupních, úpravy jsou znovu řešeny spíše jako tuning balíčky. Nebýt myčky a hromady samolepek/vinylů, víc už s autem provádět nelze.
To s avatarem, to je jiná. Kupovat mu oblečení a módní doplňky jde snad do aleluja. Lazebník s plastickým chirurgem pak zajišťují dokonalou proměnu obličeje a celé hlavy, na které lze skutečně editovat první i poslední. Patřičně vyzdobit a přetvořit stejně tak můžete všechny byty, rezidence a honosné vily. Jiné tapety, koberec, plovoucí podlahu, jídelní stůl, židle, sedačku do obýváku, křesla, dekorace..., opravdu jste nezabloudili, tohle nejsou The Sims, stále ještě mluvíme o Test Drive.
Bohužel se naplnily nejhorší obavy a vše výše zmíněné, ač to není povinné ani nevyhnutelné, ke hře patří a musíte s tím chtě nechtě pracovat. Vývoj postavy, jakož i postup celou hrou, sestává a je vypočítáván z několika oblastí a jen hromadění bodů v každé z nich vás popožene dál. Sběratelský aspekt třeba předpokládá, že váš avatar nakoupí na obou ostrovech dostatečné množství aut, domů, ale i nábytku, oblečků a plastických operací. Kolonka sociálních vazeb pro změnu žádá udělat si nějaké přátele, pozvat je k sobě domů na večírek, zapojit se do akcí autoklubu, svézt se s někým na výlet, případně na oplátku dotyčného povozit a podobné radosti.
I přes problematický start ale není TDU2 vůbec špatný, ostatně nabízí to, co jen málokterá hra. Tisíce kilometrů silnic, dva krásné ostrovy, spoustu úžasných scenérií, aut a takřka neomezené možnosti a volnost. Oproti jedničce jsme konečně dostali přebroušený asfalt bez zlomů, střídání dne a noci, počasí s efektními bouřkami a loužemi, nebo decentní (byť jen kosmetický) model poškození. Nebýt lehce otravného The Sims faktoru, pouhých dvou rozhlasových stanic (těch pár nevýrazných skladeb se oposlouchá velice rychle), či neohrabaného pohybu avatara (spolu s nepřeskočitelnými příběhovými animacemi a startovními sekvencemi), není moc co kritizovat.
Dobrá, graficky se nejedná vyloženě o perlu, ovšem při obrovské rozloze a obstarožním „next-gen" konzolovém HW asi víc chtít nemůžeme. Na fyzikální model je si nutno chvíli zvykat a třeba i přizpůsobit ovládání. Po několika desítkách minut se však v sedačce zabydlíte a s přibývajícími kilometry začne TDU2 pomalu dozrávat. Zbývá už jen počkat na stabilizaci/posílení serverů a slíbený první patch, opravující drobné dětské nemoci. Většina bugů je spíš úsměvná (Lancia s růžovými koly, nesejmutelné sluneční brýle, haprující statistika My TDU2 Life...), ale čekáme i na takovou samozřejmost, jakou je možnost prodávat vlastní auta. Zatím se jen kupí v garážích, což někdo vážně nedomyslel. Prozatímní hodnocení základní prodávané verze: 7/10.