TÉMA: Kde všude se inspirovalo Dishonored?
BioShock, Deus Ex, Half-Life 2, Thief a další.
Dishonored není jen jednou z nejzajímavějších vysokorozpočtových her letošního podzimu. Je také jednou z nejlepších. Minimálně vezmeme-li v potaz výsledky odborného hlasování o top hru Gamescomu, kterému právě Dishonored dominovalo. Čím to? Velkou roli v tom bezesporu hraje unikátnost celého projektu. Svébytně vypadá, svébytně se i hraje.
Přesto je z Dishonored cítit, že jeho strůjci se na cestě za 12. říjnem 2012 inspirovali celou řadou velikánů. Ani v jednom případě to nelze brát jako negativum a už vůbec nelze mluvit o systematickém kopírování, vždyť na řadě z nich současní lidé z Arkane sami pracovali. Harvey Smith je podepsán pod System Shock či Deus Ex, Raphael Colantino stál za vznikem Dark Messiah a bez Viktora Antonova by Half-Life 2 nikdy nevypadalo tak, jak vypadá. O samotných pánech vývojářích ale zase jindy, teď si pojďme abecedně ukázat, proč fanoušci klidně dekádu starých pamětihodných her vyhlížejí Dishonored coby bílou labuť dnešního průmyslu.
BioShock
A pochopitelně i System Shock, sahá-li vaše paměť dostatečně daleko, vždyť právě na této cyberpunkové kultovní záležitosti makal Harevy Smith, nynější kreativní ředitel na Dishonored. Za samozřejmost tak berte činění nespočtu rozhodnutí i lákavou znovuhratelnost, koneckonců některé segmenty hry budou náhodně generované; více o variabilní hratelnosti v odstavcích o Deus Ex. Retrofuturistickým zasazením má totiž Dishonored blíže právě BioShocku, duchovnímu nástupci System Shocku od Irrational Games.
Když se člověk prochází po autoritářském městě Dunwall a vídá aristokratické osobnosti, jejichž masky během nočního bálu perfektně vystihují vnitřní elitářskou zvrácenost, člověk si nemůže nevzpomenout na podvodní město Rapture. I to koncentrovalo společenskou smetánku na jednom místě, i to bylo zvrhlé. Dishonored připomíná veledílo Kena Levina též s ohledem na podobně fungující RPG systém postupného "nakupování" speciálních schopností, které hlavní hrdinové shodně používají holýma rukama.
Dark Messiah of Might & Magic
Tato doteď jedinečná fantasy rubačka, zasazená do populárního světa Might & Magic a běžící na Source enginu od Valve, ani nemůže nebýt zdrojem inspirace pro Dishonored, když na ní dělalo jedno a to samé studio - Arkane. Dědictví Dark Messiah (a samozřejmě i Arx Fatalis) bude v Dishonored patrné velice často, neb obě hry se vyznačují dosti brutálními, kontaktními a zároveň taktickými souboji z pohledu první osoby. Krvavé dekapitace i penetrace tudíž sledujete z bezprostřední vzdálenosti několika desítek centimetrů.
First-person je v tomto ohledu perspektivou docela netradiční. Přeci v titulech, kde velkou roli hrají šermířské potyčky tělo na tělo, se na svět zpravidla díváme přes záda hlavního hrdiny. Právě Dark Messiah - nebo klidně i takové Mirror's Edge - však dokázali, že ono to jde i funguje, aniž by docházelo k beznadějně neovladatelnému zmatku. A že to je velká zábava.
Deus Ex
Další velké jméno, další hra, na níž se podílel Harvey Smith, polovina mozku za Dishonored (tou druhou je zmiňovaný Raphael Colantonio, dlouhodobý šéf Arkane). Obě hry jsou mixem first-person akce, stealth a RPG, ale to i řada dalších zde zmiňovaných, takže je třeba kopat hlouběji.
S Deux Ex má spousta hráčů spojenou ohromnou volnost. Ne ve smyslu megalomanské volné plochy à la The Elder Scrolls, ale ve smyslu širokého repertoáru způsobů, jak dané situace v krapet dystopickém světě řešit. Málokdy existovalo jedno jediné řešení a ne jinak tomu bude v Dishonored, jehož obdobně otevřené kulisy vám umožní vybruslovat z potenciálních malérů všelijak. Příklad ze všech příkladů nejzvučnější? Tolikrát skloňovaná (i když tvůrci snad ne úplně zamýšlená) možnost projít celým Deusem bez jediného bezprostředního vzetí života se v Dishonored vrací. Třebaže opačný extrém bude též samozřejmě přípustný. Záleží na vás. Nadšeně můžete očekávat i kombinování různých mechanik v jeden grandiózní spektákl - posednout krysu a šmírovat vojáka je fajn, ještě fajnovější je toho vojáka uhlodat s přivolanou bandou chlupatých kamarádek, ale úplně nejfajnovější je na tělo hlodavce připevnit výbušninu a pak už se jen kochat.
Jo a pamatujete, jak vaše první kroky v geniálním díle Warrena Spectra nevedly dle instrukcí z mola k soše, ale do vody, kde jste si hráli s krabicemi a vůbec jen tak hašteřili kolem, prostě proto, že v nevídaně interaktivním prostředí jste mohli? Pak vězte, že i Dishonored vydrží klidně několik desítek hodin, budete-li chtít prozkoumat každý kout a ozkoušet a přečíst a zjistit vše možné.
Half-Life 2
V Dishonored nehledejte střílečku, ovšem podíváte-li se na pár screenshotů ze hry, je těžké neubránit se výkřiku: "City 17!" Zvláště při omrknutí některé zdejší technologické mašinérie v čele s Tall Boys, hlídkujícími stroji na dlouhých nohou, které symbolizují despotický režim stejně jako strideři mimozemských Combine v Half-Life 2. V obou hrách existuje drsný špinavý svět, jímž se musí hlavní hrdina prodírat, přesto je Londýnem a Edinburgem inspirovaná metropole Dunwall docela jedinečná, výstřední a zároveň celistvá. Podobně jako v City 17, na jedné straně máte realistické obrysy (architekturou i módou evokující 19. století), ale do toho z druhé strany zasahuje nonkonformní sci-fi tématika zbrusu nového světa s vlastní historií i filozofií.
Podobnost s Half-Life 2 samozřejmě není náhodná, stejně tak onen prostý fakt, že nic jako Dishonored jste ještě neviděli. Za uměleckou stránkou věci totiž není zodpovědný nikdo menší, než Viktor Antonov, bulharský sci-fi výtvarník, který City 17 před lety nakreslil. Načež Valve opustil, protože jej tamní práce již neuspokojovala. Takových lidí na světě moc není.
Hitman
Holohlavý nájemný vrah má s Dishonored společného překvapivě hodně. V prvé řadě jde v obou případech o "simulátory vraha", ať už to zní sebezvráceněji. Subžánr je to na zástupce docela skoupý a zrovna Assassin's Creed je, vyjma povolání hlavního hrdiny, něčím docela jiným. V kápi zahalený lovec templářů sice umí skákat a běhat po střechách lépe, než Agent 47 i Corvo Atano (protagonista Dishonored) dohromady, ale co do vynalézavosti při provádění své krvavé práce si s nimi nezadá. Jak v Hitmanovi, tak v Dishonored existuje nesčetné množství způsobů, jak fatálního skutku dosáhnout a v obou případech je krásné, že často máte možnost celou situaci naplánovat tak šikovně, že si ani nezašpiníte ruce. Nehody jsou holt pešek!
Hitman je pak v DNA Dishonored vidět i ze stejného důvodu, jako BioShock. Svět je sice plný lidí, mezi nimiž někdy lze před započetím řádění v klidu chodit a rozjímat, leč jejich vzezření nepůsobí zcela přirozeně a správně. Při pohledu na tamní obyvatele máte pocit, že je s nimi něco špatně. Že jsou všichni zvrácení a zlí. A že zaslouží smrt.
Thief
Jak už bylo řečeno, Dishonored je simulátorem vraha, nikoliv zloděje. Přesto jeho hraní silně připomíná právě pamětihodnou plíživou sérii od Looking Glass Studios a později Ion Storm (mimochodem, o čtvrtém dílu, Thi4f, stále moc nevíme, zřejmě dorazí až s novou generací konzolí). Jen považte! Hlavní hrdina je sice hrdinou ve smyslu protagonistickém, ale také je bezcitným bodyguardem a vrahem, což jej, po vzoru zloděje Garretta, řadí do kategorie povahově pochybných reků. Rozhodně žádní svatoušci.
Dishonored pro PC, PS3 a X360 v češtině vyjde 12. října.
rezervovat na Xzone.
Stejně jako Garrett, i Corvo má před sebou relativně otevřenou hrací plochu, která přímo vybízí ke zkoušení všemožných cestiček. I přes relativně velké rozměry úrovní se jimi lze efektivně proplížit ve stínech (jen bacha na dravé krysy), anglofonní čtenáři nechť tomu klidně říkají stealth sandbox.
S Thiefem na paměti pak nikoho nemůže překvapit ani to, že do zdejší skládací kuše nepůjdou jen klasické šipky, ale také munice uspávací, výbušná a bezesporu mnohá další. Není ovšem lepší stráž prostě jen odlákat a nenápadně se kolem ní mihnout? No a co naplat, že se Viktor Antonov v případě Dishonored označení steampunk brání - většina hráčů má při pohledu na technické vymoženosti města Dunwall jasno a tím spíše hra připomíná thiefovské dobrodružství.
V rámci obsahového speciálu Eurogameru k Dishonored se příště zaměříme na trojici výrazných osobností stojících za hrou, povíme si o nápaditých způsobech vraždění nebo shrneme naše nejčerstvější dojmy z hraní.