Recenze Syndicate
Kdyby tu vládly korporace jako ČEZ či Škoda a vraždily se.
Pokud vůbec pamatujete stejnojmennou originální předlohu z roku 1993, tak vězte, že nový Syndicate toho má s tím starým společného opravdu jen minimum. Originál je taktická strategie z izometrického pohledu, ale novinka je přímočará akční střílečka z první osoby. Dříve jste hráli za šéfa syndikátu, který řídí své agenty v poli, nyní hrajete přímo za jednoho z agentů, jenž podniká útoky proti dalším nenažraným korporacím.
Každopádně zasazení a zdejší futuristický svět roku 2069 je jedno a totéž, můžete tedy se svým geneticky upraveným agentem rozehrát řádně akční a krvavou písničku ve válce mezi nadnárodními korporacemi, které v budoucnosti převzaly vládu nad světem. Nutno ale podotknout, že váš v hlavě implantovaný čip Dart 6 vám rozhodně nadpozemské schopnosti nedá, to spíše bez něj byste v boji proti stejně vybavenému nepříteli neměli šanci.
Bez jeho základní vlastnosti, totiž zpomalování času, se stávajíce před velkou přesilou nepřítele prakticky neobejdete, protože jinak dostanete v cuku letu takovou porci olova, že by vás ze dna nevytáhl ani průmyslový magnet na přenášení šrotu. Musím říci, že už na prostřední obtížnost ze tří možných byla hra mnohdy až frustrující, a to jsem měl v rukávu i další nové schopnosti ve stylu psychického ovládání protivníků.
A to ale věru není špatná věcička, takhle se krátkým podržením tlačítka nabourat zacílenému vojákovi do mozku a vyslat mu jasný signál, aby si okamžitě prohnal kulku palicí. Ještě lepší je vpravdě cirkusové číslo, kdy se pomatenec v mém velení pustil s vervou do svých dřívějších kamarádů, aby se po jejich likvidaci opět odměnil zamáváním a taktéž novým tělesem uprostřed mozku nebiologického původu. Jenže nic není zadarmo a tak se tyto schopnosti velmi dlouho nabíjí pouze klasickým zabíjením, což jde ale zase někdy trochu ztuha, když si nemůžete ty hordy nepřátel znovu tak pěkně ochočit...
Ruční práce je jistota
Abych pravdu řekl, až na finále kampaně, kdy klišovitě čelíte třeba v jediné místnosti nekončícím vlnám nepřátel, jsem psychické dovednosti mého umělého mozku moc nepoužíval, to raději zpomalil čas a jednoho za druhým kosil pěkně na blízko křupnutím vazu nebo rozkopnutím makovice, protože to bylo rychlé, tiché a nestálo to ani kus munice. A navíc se mi za každý takovýto chvat doplnilo zdravíčko, což je jedna z mnoha dalších vlastností čipu, jež se vám postupně zpřístupňují tím, že vybraným jedincům ten jejich čip prostě násilně vytáhnete z hlavy a jeho jednu schopnost si okamžitě nainstalujete zase do svého čipu.
Jestli jsem si vychutnával křupání propečených vazů, tak nemohu říci, že ani některé ze sedmnácti střelných zbraní jsem si neoblíbil. Gaussova puška pěkně střílí na zacíleného protivníka i za jeho pohybu v krytu či za rohem, ale geniální skřeky mučených pečínek způsoboval vynikající plamenomet Thermite Gun s dlouhým dosahem, který ale safra práce dostanete v kampani k dobru pouze na pár chvilek v rámci jediné úrovně. První kardinální chyba Syndicate totiž spočívá v tom, že si nemůžete před misí vybírat své oblíbené zbraně, ani je v úrovni nenajdete, ale musíte vzít zavděk pouze přidělenými standardními kvéry své korporace, nebo to samé sbírat po padlých protivnících.
Je libo jednu hru na dva způsoby?
Osobní volby ve vybavení jsou povoleny výhradně ve druhém plnohodnotném režimu hry, čímž je po singl kampani kooperativní mód až pro kvarteto hráčů (klasický multiplayer Syndicate nemá). Do něj už si můžete svého agenta omezeně přizpůsobit a pustit se ve skupině do devítky samostatných misí ve třech aktech, které už z části kopírují zadání starého předchůdce. Koop je zajímavý tím, že se odehrává v jiných lokacích než kampaň, u níž jsem postrádal ohledně prostředí větší rozmanitost, což bych považoval za druhou větší chybu.
Jakkoli se podíváte třeba do několika pater New Yorku, od dolních slumů vyděděnců, kteří chtějí mít čistou hlavu, až po horní patra moderních a luxusních mrakodrapů korporací, tak se prostě stále jedná jen o pár amerických měst a navíc skoro stejné a sterilní lokace extrémně futuristických hal, chodeb a kanceláří, kde se svým čipem nabouráváte jedny dveře za druhými (nebojte, prostě chvíli podržíte tlačítko, mozek se vám v žádném případě vařit nebude), nebo je na bušení jiného tlačítka otevíráte. A když se pak výjimečně na chvíli podíváte ven, jen smutně toužíte ten frmol pulsujícího světa s čilou vzdušnou dopravu a myriádou světélek více poznat, což ale nebude dovoleno.
To kooperace má o dost lepší okolí, kdy zavítáte i na jiné kontinenty, ale pro oba režimy platí, že většího nápadu a osvěžení se v prostředí na své cestě málokdy dočkáte. Kromě flašek nejde nic prostřelit a rozbít, a to ani otravné a oslňující reflektory, ani obyčejné skleněné výlohy a výplně. Místo toho nechybí oblíbené klišé v podobě výbušných sudů a hasicích přístrojů... Na druhou stranu díky bohu za těch pár akčních odboček při klasické a jediné cestě vpřed bez možnosti volby, nicméně zde dobře maskované tím, že další dveře jsou prostě elektronicky blokované, nebo je váš čip nedokáže hacknout.
Třeba bránění rozjetého expresu se smrtícím rotačákem proti nalétávajícím vznášedlům nepřátelského syndikátu je velké labůžo, nicméně část z celkové dvacítky misí v kampani spočívá zase pouze v pasivním následování a vyslechnutí pokynů pro další misi. I tak mi ale celý singl zabral solidních 12-14 hodin, i když to musím zčásti přičíst na vrub vyšší obtížnosti zejména soubojů s jinými agenty, kteří zde mají funkci klasických bossů. Velká škoda, že nelze obtížnost měnit v rozjeté hře, jak to někteří konkurenti prakticky nabízejí.
Velké rozdíly v obtížnosti
Pokud jsem ale zkusil druhou rundu na nejlehčí obtížnost, zase jsem procházel jako nůž máslem a celou hru bych dokončil určitě hluboko pod deset hodin. Volba je tak na vás... Jestli jsem některé těžší a delší mise v kampani procházel i přes hodinu, tak koop režim už je o dost kratší, když jsem jeho mise zpravidla dokončil sám za pár desítek minut nejvíce. Ano, čtete dobře, chodil jsem sám, protože časy pro jediný dostupný koop vývojářů byly přes den z mé osoby nedostupné a dříve vypuštěné kooperativní veřejné demo zase dnes už nikdo nehraje...
I když to není to pravé ořechové, možnost hraní obou režimů hry v sólo jízdě vítám, jakkoli opravdu citelně postrádám splitscreen, jenž by se do koopu skvěle hodil. Asi si tvůrci nechtěli kazit moc pěknou fazónu, protože je třeba uznat, že zdejší grafika patří k absolutní špičce. Je krásně ostrá, efekty kouře a světel jsou velmi pohledné a vůbec příjemný styl textur mi často vnucoval, že sleduji detailně nakreslené artworky nějakého technofuturistického světa ala Blade Runner či Deus Ex, jemuž je Syndicate svým stylem velmi podobný. Hlavně v temném podhoubí New Yorku na kraji společnosti je hra bezpochyby nádherná.
Kryt tu je, ale terno to není
Syndicate patří do škatulky přímočarých stříleček, které nic neřeší a šijí to do všeho, co se pohne. Proto mne docela překvapila přítomnost automatického krytu, kdy se váš agent schová za překážku s možností vyklánění pro střelbu. To mně často zachránilo život, protože dobré krytí a rychlé přebíhání je později prostě nutností (život se doplňuje vydýcháním v klidu), ale nemůžu si pomoct, že mě to také často rozčilovalo. Poklek je sice fajn, ale někdy ani ten před kulkami nestačí, i když je překážka stále dostatečně vysoká. A plazení tu chybí úplně. Holt to tady vývojáři ne zcela dobře spočítali. Přitom protivníci jsou dosti obávaným soupeřem, protože se hbitě pohybují, často přebíhají a také využívají krytů, takže v tomto zaslouží Syndicate velkou pochvalu. Sotva jinde uvidíte tak povedenou AI nepřátel.
A kromě toho se mi dost často stávalo, že větší zbraň mi při vykouknutí zakryla velkou část výhledu, protože se jaksi zapomněla uvést do vodorovného stavu pro míření a zůstala vertikálně sklopená před mojí hlavou. Takže dojem z tohoto "polokrytu" jsem si odnesl dosti rozporuplný, stejně jako z nepřesného míření, kterému chybí pro joypad nutná asistence. Tedy ona v menu hry k mání je, ale její pomoc jsem opravdu vůbec nepociťoval. Možná jen drobná vada dodané review verze, ale stejně se mi zdá, že jsem si cílení v jiných ovladačem řízených hrách užíval o něco více.
Syndicate vyšel právě dnes 21. 2. pro PC, PS3 a X360 v angličtině s českým manuálem.
koupit na Xzone
Nová reinkarnace staré značky Syndicate je tak vpravdě velmi pohledná, docela pěkně ubíhající a sympatická akční hra, kterou musím pochválit hlavně za dlouhou životnost, kdy její dva takřka rovnocenné party dohrajete zhruba za solidních 15-20 hodin. Pokud vám přišel Deus Ex se svými RPG elementy krapet složitý, tak byste si podobně laděný a přímočařejší Syndicate, kde ovšem díky vylepšování schopností vašeho čipu ani o drobný RPG prvek nepřijdete, mohli určitě oblíbit. Nejsem si jist, jestli bych nový Syndicate nazval opravdu duchovním nástupcem původní hry, ale o solidní střílečku z futuristického světa jde určitě, i když se na vrchol žánru i přes své nanoimplantáty dívá stále přes tři patra.
VERDIKT: Jen od nového Syndicate nečekat starou hru v novém provedení, protože reinkarnace původního jména je už zcela jiný titul, pouze zasazený do stejného světa. Volba padla na nejoblíbenější žánr přímočaré akční střílečky, kterou koření zajímavé hrátky s všemocnými čipy pro vylepšení člověka. Jakkoli jsou ostatní herní mechaniky obyčejného rázu, je potřeba uznat, že to Syndicate zabaluje do pěkného kabátku a solidní akční jízdy, která navíc hned tak neskončí.