Dojmy z hraní Syndicate
Cyberpunková magnetická střelnice v rytmu dubstepu.
Syndicate 2012 je čistokrevnou střílečkou. Nikoli stealthem, nikoli mixem žánrů, nikoli Deusem Ex a už vůbec ne taktickou strategií, jak tomu bylo v případě originálního Syndicate. Skandinávskými vichry cepovaní Starbreeze přistoupili k restartu značky docela jinak, a i přes remcání starých harcovníků se při nedávné londýnské prezentaci k drastické změně stavili čelem.
"Stále jde o Syndicate, o války nekontrolovatelných syndikátů. Zasazení je stejné, některá prostředí věrně kopírují původní titul... jen se na to všechno podíváte z jiné perspektivy. Nehrajete už za všemocného šéfa syndikátu, ale za jedinečného agenta, který je bezprostředně v akci," vysvětloval jeden z designérů chvilku poté, co jsem zkonzumoval xboxové ochutnávky ze singleplayeru i kooperativního multiplayeru.
Dojmy? Syndicate je střílečkou! Přímočarou, lineární a akční střílečkou. Aneb opakování matkou moudrosti, nejeden by totiž pro vzájemně se podobající cyberpunkovou stylizaci mohl očekávat přímého konkurenta Deus Ex. A nejeden fanoušek kradmých postupů - tolik charakteristických i pro hry s Riddickem, jež studio stvořilo dříve - by pak v únoru mohl být zbytečně zklamán.
Třebaže nějaké paralely s předchozí tvorbou Starbreeze v novinářském demu vidět byly. Například když jsem se ocitl v potemnělém skladišti kovových beden, kde jsem musel vylézt po žlutém žebříku a následně přeskákat po plechových plošinkách. Anebo hned v úvodu dema... to jsem si pro změnu vzpomněl na tradičně nepříliš dušínovské hlavní hrdiny Starbreeze, když můj kolega s nagelovaným čírem Merritt vešel do auly konkurenční asijské korporace West Meld Solutions a bezostyšně postřílel dvojici strážníků, kteří jen dělali svou práci a o skrytém zápolení syndikátů zřejmě nic netušili. Někdo tak možná bude mít problém se s hlavním hrdinou ztotožnit, ale věřím, že většině hráčů nebude dělat problém v sobě ta zlé já aspoň pro účely hraní Syndicate probudit.
Mnohem větší problém může představovat přesun do vod "jdi-rovně-za-nosem" FPS žánru, ale o něčem takovém jsem se tu už snad zmiňoval. Což však není samo o sobě zadupánídozeměhodné. Rozdávání kulek a krytí před nimi mne v prezentovaném úseku nevídaně bavilo a skoro určitě půjde o nejpohodlnější a nejuhlazenější hru ze stáje Starbreeze. Snad jsem k takovému závěru nepřišel jen proto, že v xboxovém demu byla možná až příliš přátelská asistence zaměřování.
Přesto je férové přihodit, že restart Syndicate nebude jenom o mačkání tlačítka pro střelbu. Při hraní jsem lehce zavadil o primitivní RPG prvky, spočívající v odemykání nových schopností, kterými můžete disponovat díky zvláštnímu syntetickému čipu ve vaší lebce. Za nejšikovnější považuji krátkodobý DART mód, v němž se tok času malinko zpomalí, ale hlavně v něm rentgenově vidíte skrze zdi všechny nepřátele i interaktivní elektroniku, kterou lze na dálku hacknout. Jednou jsem tak přeprogramoval zlý automatický kulomet na svou stranu, jindy zase nechal zasunout jakési barikády, které konkurenční vojáci používali pro krytí. Sluší se zmínit, že pro úspěšné hacknutí jsem jenom přidržel vteřinu dvě pravý bumper, žádná minihra na mne nevyskakovala a vzniká tak otázka, jestli to hru příliš neulehčí.
Několikrát jsem se též uchýlil k, z videí už docela profláknutým, schopnostem zlanařit nepřítele na svou stranu nebo jej oblbnout a donutit k sebevraždě. A když už jsem u těch profláknutých scén z trailerů - situaci, kdy hráč narazí na policejní výslech za sklem, nelze vyřešit jinak, než pomocí zmiňovaného Suicide skillu. S kolegou ze Score jsme zkoušeli vše možné, ale sklo prostě rozstřelit nešlo, protože hra v ten moment člověka ani nenechá ovládat svou zbraň. Už jsem zmiňoval, že tohle není žádný Deus Ex?
I když cyberpunku a futuristických technologií všeho druhu má Syndicate na rozdávání! Stačí se rozhlédnout po světě kolem skrze oči Milese Kila, hlavního protagonisty a tedy vás. Zatímco trend posledních let velí vyhazovat z obrazovky co nejvíce ukazovátek, Syndicate řadí zpátečku. Dole tři signalizátory, nahoře také občas nějaké a ne, vůbec nepřekáží! Naopak, efektně dotváří cyberpunkovou náturu.
Kooperativní demo Syndicate pro čtyři hráče vyjde již příští týden, v úterý 31. ledna na Xbox Live a 1. února na evropském PlayStation Network. Plná verze bude následovat 24. února i pro PC.
koupit z Xzone
Netradičnímu vzezření Syndicate pomáhá i místní verze Gaussovy pušky, kterou jsem v druhé polovině lonýnského dema násilím vyrval z rukou vědce na střelnici a vyvedl s ní pár pěkných kousků. Fígl spočívá v tom, že zbraň umí své feromagnetické projektily střílet za roh - stačí vykouknout, zaměřit nepřítele, Gaussova puška si cíl zapamatuje a pak z bezpečného zákrytu několikrát vystřelit.
Soudě dle té chvilky se singleplayerem i co-opem, Syndicate je prostě efektní záležitostí, nad níž bude slintat každý fanda sci-fi. Tedy, nevadí-li mu pochybné motivy jeho hráčského alter ega a také té trochu krve, jíž Starbreeze evidentně nešetří. Když jsem totiž při hraní nalezl jistého Garyho Changa, pro jehož mozkový čip mne vedení syndikátu EuroCorp poslalo, splašený vědec vyhrožoval, že se zastřelí a tím zničí i čip. Varování jsem nedbal, šel k němu, on skutečně dvířka šedé kůře mozkové otevřel a při tom zacákal okolí gejzírem krve. Vzniklou rudou louži jsem ale chtě nechtě ještě rozšířil, z mozku jsem mu přeci musel vytáhnout onen čip. Představte si, že ze zdi násilím taháte hmožděnku - za předpokladu, že hmožděňka vydrží, spolu s ní asi vytáhnete i kousky zdi. A teď si představte, že takovou hmožděnku taháte z něčí hlavy... Ňam!
Další informace lze načerpat z našeho říjnového preview.
Ale vážně. Ochutnávka ze Syndicate byla chutná. Ne každému z novinářů sice tak šmakovala, mnozí si stěžovali na přílišnou jednoduchost či fádnost, ale já se prostě bavil. Skvěle se střílelo, skvěle se na Syndicate dívalo a v neposlední řadě se to i skvěle poslouchalo. Nebo vy jste snad ještě neslyšeli Skrillexovu znělku?