Superstars V8 Racing: Next Challenge

Pomyslný rozhovor se závodním inženýrem také prozradí, jak reálně vše tvůrci pojali. Do skutečného simulátoru má tahle série sice daleko, každopádně telemetrie a nastavování převodovky, mapování motoru, potažmo rozložení brzd, nebývá zrovna znakem arkád. Na zajížděné časy má vliv i správné obutí (počítá se také s opotřebením pneumatik) a sklon zadního přítlačného křídla, vhodnou změnou na podvozku zase vyřešíte přetáčivost a nedotáčivost.

Potěší též dlouhý seznam podporovaných volantů, přestože závodit se dá i na gamepadu a za pomoci helpů dejme tomu také z klávesnice. Analogový ovladač nicméně doporučuji, protože ani pomocníci typu kontrola trakce, ABS a ESC nezaručují plynulé brždění a výjezdy ze zatáček. Jízdní model bych (řečeno závodní terminologií) označil výrazem semi-pro, s vhodně nastavenou obtížností a helpy je výzva soupeře porážet. Ostatně většina aut disponuje výkonem přes 400 koní a náhonem na zadní nápravu – vlastně jen Audi RS4 je čtyřkolka. Tyhle osmiválce je prostě zábava krotit, vždyť i se zapnutou TCS jdou často do smyku.

Pozitivně musím hodnotit i pokročilejší model poškození, který se oproti loňsku konečně projevuje výrazněji také vizuálně. Zatímco na řízení byly posledně rozsvícené ikony značící závadu (ovládání, pohon, brzdy) po havárii ihned patrné, na karoserii vše začínalo a končilo sotva popraskanými plastovými nárazníky. Tentokrát už mají ale auta zapletená do incidentů pěkně pokroucené i plechy a objevují se též praskliny na skle a tradiční pavouci. Pro cestovní vozy se to jeví jako dostatečné, přeci jen závodní speciály plné výztuh nelze zmačkat a očesat jako vraky ve FlatOutu.

S čím naopak opětovně spokojený vůbec nejsem, je chování soupeřů na trati. Nejde přitom ani tak o jejich výkony, jako spíše o um a slušnost. Slepé tlačení se do ideální stopy mi vadilo už minule, bohužel v tomhle ohledu se zjevně mnoho nezměnilo. Je sice fajn, že každý řídí trochu jinak a kromě klasického vláčku jsou často k vidění ostré souboje. K pokusům o předjetí dochází prakticky neustále, tři auta vedle sebe tu nejsou ničím výjimečným. Mnohokrát jsem ale byl vytlačen z trati jenom proto, že se nějaký kolega stůj co stůj snažil dostat k obrubníku, jako bych byl neviditelný.

AI skutečně okolo příliš nekouká a hráčův vůz ji takřka nezajímá. Mnohdy se nabízelo vysvětlení, že jsem prostě soupeře překvapil, objevil se tam kde mne nečekal a byl tudíž nemilosrdně vystrčen do kačírku. Tohle ale neobstojí, jelikož i při jízdě kolo na kolo si AI hledí jen ideální stopy a bezostyšně do ní zajíždí, ačkoliv není prázdná. Někdy se dokonce zdá, jakoby protivníci sledovali pečlivě zrcátka a snažili se hráče úmyslně blokovat. I na rovinkách totiž AI často nenadále mění stopu - předjet někoho není jen tak, výlety do trávy jsou velmi časté. Chápu, že cesťáky jsou hodně o kolizích, strkanicích a že Italové asi nejsou nejgalantnějšími řidiči. Zážitek ze závodů to ale zkazit dokáže, nešlo o ojedinělé případy.

Pomyslní traťoví maršálové jsou kupodivu docela benevolentní, jestli posledně ještě tu a tam udělovali penalizace za nebezpečnou jízdu, nyní si hlídají už jen zkracování trati a za střihnutí zatáčky přijde trest. Alespoň že hodnotí fér a nově postihují také AI řidiče. Premiéru slaví takzvaná Evolving Track, což je funkce zajišťující proměnlivé podmínky na trati. Jakkoliv zná hra znovu jen suchý nebo mokrý asfalt (nikdy se nejede za deště, ale až po něm), při druhé jmenované variantě povrch postupně osychá. Už po pár kolech na mokru proto jasně poznáte relativně vyschlou ideální stopu, o rozdílné přilnavosti nemluvě.

Evolucí prošel rovněž multiplayer, na trati se teď může potkat až šestnáct aut a k dispozici jsou dokonce i počítačoví soupeři. Pokud by vám tedy přišel startovní rošt zbytečně prázdný, volné sloty na požádání ochotně zaplní AI protivníci. Kromě jednotlivých závodů lze nadto rozjet nově i celý šampionát, po vzoru sesterské SBK09. Škoda jen, že textový chat stále absentuje a domluva je možná pouze prostřednictvím mikrofonu. Vše jinak běží přes servery GameSpy a mohu-li soudit dle dvou závodních večerů, k lagům prakticky nedochází – nicméně kolize lze v případě potřeby vypnout.

Jako rozptýlení (a doplněk singlu) pochopitelně nemohou chybět ani Superstars licences, tedy série výzev a úkolů, jimiž jsou Milestone doslova proslulí. Téměř příběhové scénáře jsou letos rozděleny na rádoby řidičskou školu a akademii, když vyučují zábavnou formou průjezdy zatáček i předjížděcí manévry. Úkoly hodí hráče povětšinou za volant v nějaké prekérní situaci a v hloubi pole, přičemž zadání velí dotáhnout vedoucího jezdce, případně alespoň bodovat. Někdy máte sjeté pneumatiky, jindy poškozené brzdy, situaci mnohdy hrotí ještě zákaz automatické převodovky nebo kontroly trakce. Buď jak buď, zábava a velká výzva je to pokaždé, zlatou plaketu nedostanete zadarmo.

O technickém zpracování už jen krátce, engine je prakticky totožný a ani na grafice se příliš nezměnilo. Na první pohled nejmarkantnější novinkou jsou asi noví trojrozměrní a animovaní (no konečně) diváci na tribunách, nesmím ale zapomenout ani na kameru v kokpitu. Nepočítám-li motocyklové série SBK a MotoGP, je to snad vůbec poprvé, kdy modeláři z Milestone zapracovali na pohledu zpoza volantu. A dali si vážně záležet, vždyť na výběr jsou hned dva záběry a nechybí ani možnost plynulého rozhlížení. Přes trochu sytější barvy vypadají Superstars V8 znovu velice pěkně, i díky zajímavému nasvícení a post-produkčním efektům (ty vyniknou hlavně v televizně nasnímaných replayích), opětovné vypíchnutí zaslouží i parádně zobrazený mokrý asfalt.