StarCraft II multiplayer

Kapitolou samu pro sebe je vyvážení všech tří stran konfliktu, které doznaly mnoha změn. Vyházena byla skoro polovina všech jednotek a na jejich místo byly dosazeny úplně nové. Ty svými schopnostmi částečně nahrazují svoje předchůdce, ale naleznete i pár zbrusu nových kousků. Za Terrany byl kupříkladu sjednocen létající transportér a medik v Medivak, a za Protossy se můžete těšit na univerzálního robůtka, který vytváří obranné hradby a falešné jednotky.

Celkově však nejsou změny minimálně u Terranů a Protossů nijak veliké a staří veteráni prvního dílu naleznou relativně snadno nějakou náhražku za každou vypuštěnou jednotku. Změny tak mohly být možná daleko razantnější a některé herní principy ještě více poupraveny. To však neubírá nic z jejich současných kvalit a ani samotný Blizzard nesliboval žádnou revoluci v žánru nebo výraznější změny v celém konceptu hry.

Co se mi však na SC2 zalíbilo nejvíce, bylo využívání terénu ještě ve větší míře, než v prvním díle. Kde bývala kdysi pro prakticky veškeré jednotky stopka v podobě strmého útesu, byla nyní dálnice například pro Reapera (mariňák s jetpackem) nebo pro Colossuse. Tento obří mechanický pavouk byl navíc prakticky vždy smrtelný svým plošným útokem pro hordy Zergů, které v klidu ničil z vyvýšeného prostranství.

Automatickou výhodu navíc získávají veškeré jednotky na útesech a nejsou již vidět níže postavenými nebožtíky. Tohoto faktu využijete v mnoha situacích, počínaje obranou vlastní základny Siege Tanky, nebo při běžném sledování dění na mapě. Ke špehování se hodí rovněž neutrální věže Xel'naga, jež poskytují velký rozhled a navíc jsou rozmístěné prakticky na každé mapě. Jejich dočasným vlastníkem se stane ten, kdo má v jejich blízkosti umístěnou nějakou jednotku.

Další záludnosti tzv. line of sight si užijete při překonávání neprůhledných překážek jako je vysoké křoví či vodní pára. Teprve po průchodu na druhou stranu totiž poznáte, co za nemilé překvapení se skrývá za pár keříky. Zkrátka s terénem si zažijete spoustu legrace, ale i problémů a stále musíte mít na paměti, že každá překážka se dá snadno obejít. Umisťovat tak veškeré jednotky k úzkému vchodu do základny se tak nevyplácí, ačkoliv naprostá většina map k tomu svádí. Velmi snadno lze zničit i kamenné bariéry na mapě, které znamenají další dvířka do vaší základny.

S novými jednotkami přicházejí samozřejmě nové strategie a SC2 nabízí desítky hodin zábavy. Od nápadu, jak zkombinovat některé jednotky k samotné realizaci totiž vede hodně dlouhá cesta. Vše musíte přesně naplánovat a podle toho podřídit výstavbu ve vaší základně. Navíc se vše rozšiřuje do sféry týmové hry, kde sehrávání samozřejmě závisí na zkušenostech obou hráčů.

Osobně jsem v případě Terranů rád kombinoval mariňáky doplněné o Maraudery s granáty. Později se k této sestavě přidalo pár Medivaků a nebylo problém překonávat skalní útesy. Protossové byly v mém případě ve znamení Stalkerů s teleportovací schopností Blink. U krvelačných Zergů jsem se nejraději věnoval trénováním Hydralisků a zbrusu nových Roachů, kteří se uměli zakopávat a v té chvíli se daleko rychleji regenerovali. A to zmiňuji pouze pár příkladů při rychlejším útoku na soupeře. Podobně by se dalo pokračovat se silnějšími jednotkami, které přicházejí v pozdějších fázích hry.

Nejenom pro SC2 je charakteristická nutnost expandovat či bojovat o výnosnější zdroje surovin. S tím je spojen fakt, že s vyčkávací taktikou to příliš daleko nedotáhnete. Soupeř vás snadno dostane do kleští, odřízne od surovin a vy za chvíli nemáte z jakých zdrojů stavět nové jednotky. Jediným řešením je tak přímý střet a případně neustálé špičkování někde na středu mapy. Zkrátka na intenzitě soubojů a vysoké frekvenci kliknutí myší se od minula vůbec nic nezměnilo.

Důležitější je, že se vše podařilo perfektně vybalancovat a žádné straně konfliktu není nadržováno. Nikdo nedisponuje žádnou přelomovou jednotkou, která by snadno mohla rozhodnout celý zápas. Vše opět závisí na tom, jakou kombinaci jednotek postavíte a jak s nimi budete posléze nakládat. A tím se vracím k již zmiňovanému mikro-managementu jednotek. Připočítejte navíc zhruba padesátku různorodých map pro dva až osm hráčů, editor s velkou podporou komunity vývojářů a dostanete vynikající mix, který vám vydrží skutečně dlouho.