StarCraft II multiplayer

Po desítkách hodin strávených v betě jsem se s velkou jistotou pustil do multiplayeru v plné verzi (recenze singleplayeru, 10/10). Přidal jsem pár zářezů, opět se setkal se starými známými, potrápil pár začátečníků, ale hlavně jsem si užíval snad ještě intenzivnější zápasy, protože tentokráte je vše naostro a k žádnému vymazání statistik již nedojde. Hlavním lákadlem Starcraftu II (dále jen SC2) při hře více hráčů je vyjma tří naprosto odlišných ras jedno z nejlepších zázemí pro souboje na profesionální úrovni, tak i pro občasné zápasy proti náhodným protivníkům nebo vašim přátelům.

Vše stojí a padá na přepracovaném Battle.netu, do něhož Blizzard vložil takovou důvěru, že SC2 dokonce neumožňuje hru přes LAN, což samozřejmě vzedmulo vlnu nevole. Blizzard si zkrátka pojistil multiplayer před snadným zneužitím piráty a naopak pro obyčejné hráče to znamená integraci veškerých funkcí hry na jednom místě. Po přihlášení do Battle.netu tak máte na výběr, zdali se pustíte do kampaně, hry proti počítači či naopak vyrazíte do nejistých vod hry více hráčů.

Naštěstí lze SC2 spustit i bez internetového připojení, ale již bez přístupu do multiplayeru a k achievementům, které byste za hru například kampaně či skirmishe získali. Právě achievementy, což jsou jakési odznáčky za splnění obtížnějších úkolů či za jiné úspěchy dosažené ve hře, spojují jak singleplayer, tak hru více hráčů a notně prodlužují herní dobu. Nejedná se o žádnou revoluční možnost, ale na druhé straně dané úkoly jsou dostatečně pestré a jejich plnění vás bude skutečně bavit. Nehledě na to, že získané body se vám přičítají k vašemu profilu a postupně se odemykají nejrůznější drobnosti.

Předtím, než se pustíte do první multiplayerové bitvy, doporučuji projít si devět Challenge misí, kde se dozvíte, které jednotky jsou dobré na poražení jiných, možná se naučíte pár klávesových zkratek a velmi důležité ovládání každé jednotky zvlášť a využívání jejich speciálních schopností (tzv. mikro-management jednotek). Ačkoliv začínajícím hráčům nemusí být všechno hned jasné, získají alespoň základní přehled o tom, že vůbec něco takového existuje a třeba se naučí nějaký ten fígl, s nímž snadno porazí svého známého.

Pro postup na vyšší herní úroveň je zvládnutí výše zmíněných technik nebo lépe řečeno jejich neustálé pilování naprostou nutností. Navíc herní principy SC2 takto pilné hráče náležitě odměňují. Za přidání těchto misí si ode mě tvůrci odnáší pochvalu a hráči již nemusí spoléhat pouze na podobné mapy vytvořené v editoru, jak tomu bývalo u prvního dílu.

Ocenit musím cvičnou ligu pro začínající hráče, kde si mohou odehrát až padesát zápasů, které se vůbec nepočítají do statistik. Zbývající zápasy mohou kdykoliv přeskočit a zahrát si pět umisťovacích soubojů určujících, jestli budou začínat v bronzové, stříbrné, zlaté, platinové, či diamantové lize. Postup je posléze samozřejmě možný oběma směry a po horším umístění v prvních pěti zápasech není nic ztraceno.

Z osobní zkušenosti však vím, že postup do vyšších lig či divizí v rámci každé ligy nebyl žádný med. Vždy mě stál pár hodin poctivého hraní, kdy jsem se těšil z každého bodu získaného navíc nad lepším protivníkem. Postup jsem sledoval v několika žebříčcích a vždy jsem jasně viděl, kolik bodů mi schází a podle toho odhadoval počet nutných vítězství.

Oproti betaverzi se ve vodách Battle.netu pohybovalo více začínajících hráčů, což postup výše o něco ulehčilo. Na velmi dobré hráče jsem ale i tak narážel docela často. Daleko lepší byl automatický matchmaking systém, který mi vždy našel podobně silného protivníka do několika vteřin. Bylo však škoda, že Battle.net je rozdělen do pár vzájemně oddělených regionů a nebylo možné si zahrát proti mým známým v Americe.

Battle.net je připraven prakticky po všech stránkách pro občasné hraní, tak pro zápasy na profesionální úrovni. Nechybí záznamy her, integrovaná hlasová komunikace, či detailní statistiky po skončení každého zápasu, a mnohé další vychytávky, včetně RealID, pomocí něhož můžete hledat přátele podle emailu. V tomto případě je nutné, aby protistrana přidání do vašeho seznamu přátel schválila. Potvrzení není nutné, pokud znáte pouze přezdívku a k tomu vygenerovaný unikátní číselný kód. RealID navíc propojuje další hry od Blizzardu a můžete tudíž vidět, že váš kamarád právě hraje World of Warcraft například.

Musím však podotknout, že k dokonalosti mi u Battle.netu chyběla především podpora pro vytváření klanů, diskusní místnosti, či občasné zamrzávání při vyhledávání zápasů. Blizzard však slibuje, že vše zahrne do některého z nadcházejících patchů. Nemůžu si stěžovat na rychlost spojení a ani jsem se nesetkal s výpadkem hry, který by byl zapříčiněný servery Battle.netu.