Recenze snowboardů SSX
S reportáží přímo ze svahu se hlásí ukecaný Marek.
S reportáží přímo ze svahu se hlásí ukecaný snowboarďák Marek
S tímhle pomalu, kámo. Měl jsem slíbenou adrenalinovou jízdu na prkně, zběsilý skoky a triky, při kterejch mi polezou oči z důlků. A místo toho je tam na začátku simulátor parašutisty a nějaká gymnastika. No fakt. To vůbec první, co jsem v SSX zažil, byly nějaký prostocviky, kdy jsem musel chytat prkno pravou rukou, pak levou rukou, pak pravou rukou na pravý straně, pravou rukou na levý straně, pak obouruč vlevo, vpravo, vpředu a vzadu..., jako pěknej vopruz. Sice se to celý vodehrávalo během volnýho pádu, do osmi tisíc mě vynesl chatrnej ruskej vrtulník a pak vystrčili ven, přesto... takhle si zábavu nepředstavuju.
Nové SSX nabízejí spoustu možností, co s prknem za letu dělat a jak se vyblbnout, ale vychrlit na hráče všechno naráz a desítky odzkoušených položek postupně odškrtávat, vážně není ideální. Všichni chápeme snahu o jistou blbuvzdornost, která zasvětí do tajů ovládání i tu poslední zmatenou mainstream ovečku, zkušenější borce, neřku-li matadory série, to však jen otráví. Existuje navíc velká pravděpodobnost, že naučené triky stejně hned zapomenete, při tom množství, a k tutoriálu se pak paradoxně bude nutné znovu vrátit, až během prvních závodů zjistíte, že nestíháte a nezvládáte.
Postupné učení se přímo za pochodu by určitě bylo lepší. Začít pěkně pozvolna, na čerstvém prašanu a méně nebezpečném svahu, s minimem překážek a záludností. A teprve po seznámení se s jízdou a menšími skoky přidat jednodušší triky, pak ty záludnější, mistrovské..., ale to by asi bylo málo extrémní. Alespoň že nad ovládáním někdo přemýšlel a na výběr je jak tlačítková klasika, tak moderna v podobě pravého analogu. Počítá se dokonce i s pamětníky, rozvržení buttonů pamatuje i dávné PS2 časy. Já po chvíli experimentování zůstal nakonec u tlačítek, při zběsilém kvedlání páčkou jsem si totiž nikdy nebyl jistý, provádím-li trik přesně a tak jak je předepsáno.
Nijak asi nepřekvapí, že je spousta tratí i hor v singlu nepřístupná a lupen na ně si musíš koupit. Jako vždycky, prostě si trochu mákneš, než to bude celý vodemčený a ty velkej mistr. Naskočil jsem teda do kariéry, abych si to všechno užil pěkně popořadě. Připomíná tak trochu Need for Speed, vlastně trochu víc, je tady příběh, rivalové, sbírání zkušeností a tak. Dokonce i ty filmečky se snažej bejt podobně cool, celý je to pojatý jako sportovní TV show a zprávy v jednom. Že jako partička SSX jsou děsný machři, chtějí zkrotit devět naprosto hustejch až smrtících hor a tak. Každej má svoje promo video, každou novou oblast představí spešl klípek, jako dobrý, no.
Ano, podobnost s NFS je skutečně zjevná, nikoli však zarážející
Ve virtuálním světě je vcelku jedno, ovládnete-li ho s volantem v ruce, či s prknem na nohách, postup je stejný. Každá oblast má svého mistra, každá trať určeny své limity i nutný bodový zisk..., nu a v cíli vám to zkušenostní bodíky pěkně spočítají, vaše postava postoupí na vyšší level a za utržené body klidně nakoupí i lepší vybavení. V prodeji jsou jak nové oblečky, tak spousta prken. A zatímco hadry mají asi jen estetickou úroveň, v případě náčiní už je dobré vybírat si podle jistých parametrů, určujících vyniká-li dané prkénko spíš závodní rychlostí, potažmo hodí-li se především pro poletování a tvorbu triků.
Ale koupit můžeš i spoustu bonusovýho vybavení, v některejch závodech si bez něj neškrtneš. Třeba při jízdě na ledu tu mají týpci v rukou nějaký cepíny, aby jim to jako líp zatáčelo a vůbec se udrželi. Občas jsem taky musel navléct speciální krunýř a další chrániče, abych se nepomlátil o kmeny stromů a skály. Je ale fakt, že na těch šílenejch tratích bych to asi nepřežil, nemít je. Zažil jsem ale i větší extrémy. Někdy se závodí tak vysoko, že prakticky není jak dejchat. Řídkej vzduch a tak. Takže po chvíli se ti začne zužovat vidění a když si necucneš trochu O2 z nádržky, je po tobě. Hodil se i termální tentononc, bez kterýho bych zase umrznul. Třeba v Antarktidě, když se jede ve stínu, v tunelech, brejle začínají hustě omrzat, nic nevidíš... a jediný východisko je vyjet zase na slunko a trochu se dobít i zahřát.
Opravdu se tu vyžaduje speciální výbava
Disponuje různými parametry odolnosti a výdrže. Slabší krunýř je po chvíli k ničemu a jezdci hrozí smrt. Stejně tak se liší zásoba kyslíku a odolnost v mrazech, je dobré pečlivě si vybírat a nebát se za lepší zboží připlatit. Kromě již zmíněných udělátek přijde tu a tam ke slovu i lampa-čelovka, protože pár tratí bylo navrženo vlastně uvnitř hory. Jede se skutečně v naprosté tmě a jen kužel světla (potažmo několik rozházených světlic) dává naději, že včas rozpoznáte bezpečnou trať od průrvy, hrozící pádem do hlubin. Vhod přijde též wingsuit, s jehož pomocí hráč plachtí přes zvlášť velké propasti a ve finále dojde též na speciální brýle/radar, vykreslující v bílé tmě nejbližší okolí.
Přesně, tahle hra je prostě úplně šílená, snad ještě víc než kdy dřív. OK, SSX byl vždycky velkej adrenalin, naprostej extrém a úlet, ale tohle je asi nová úroveň. Co ti budu vyprávět, zase se řítíš jako magor dolů, ve velký rychlosti a víc jak polovinu času strávíš ve vzduchu. Základ jsou bláznivý triky. Ale že budu chvílema plachtit mezi skálama a hrát si na lítající veverku, jsem fakt nečekal. Zrovna tak jsem nemyslel, že budu dělat průzkumníka a hledat cestu do středu Země. Vždyť ti magoři berou prkna i do Afriky a sjížděj Kilimandžáro zevnitř. Frčej kolem lávovejch polí, po ztuhlym magmatu a tak.
Jakoby nestačilo, že ani normální svahy tady nejsou normální. Na Aljašce se grinduje po trubkách ropovodu, v Číně kolem trosek tý jejich zdi, nedostupný nejsou ani telegrafní dráty, nebo lana od gondoly, sjížděl jsem dokonce přehradu na Novym Zélandu. Hodně nebezpečný jsou taky svahy samej strom a šutr, no chtějí nás snad zabít? Nakonec hora posetá troskama letadla je tak relativně ještě to nejobyčejnější, co tady uvidíš. Ale čemu se divím, borci mají na prknech magnetický vázání či co, co chvíli je odepínají, provádějí různý kejkle a hned zase připnou zpátky. Sranda se na to koukat a docela zábava to hrát, prostě SSX, kámo!
Triky samozřejmě naprosto dominují, jsou znovu přehnané a naprosto ulítlé
Jelikož mají kromě bodů vliv i na rychlost jezdce (měřák se neustále nabíjí), parádičky je nutno předvádět vlastně pořád, dokonce i v závodech (Race It!) kde jde o umístění. Udržovat multiplikátor na vysoké hodnotě, jakož i triky plynule navazovat a řetězit, je potom nezbytné ve všech Trick It! kláních, kde jde čistě o skóre a toho největšího závodníka-šílence. Porota je ovšem neúprosná, takže musíte zaujmout, neopakovat se a být co nejodvážnější. S rozsvíceným nápisem TRICKY, odrazem od helikoptéry (pilot je stále s vámi a naviguje), neřku-li povedeným signature pohybem (každý borec má nějakou specialitu), to máte téměř v kapse.
Hodnocení pochopitelně pokazí pád a do mínusu lze rovněž jít díky přetáčení času. No ano, SSX umí - po vzoru Prince of Persia - vrátit posledních pár vteřin zpět, takže když zahučíte do propasti, nebo jen něco pokazíte, není to úplně nevratné. A ještě než tuhle vymyšlenost zavrhnete, odjeďte si pár sjezdů v režimu Survive It! Ve třetím a posledním zdejším herním módu jde totiž doopravdy o život, přičemž nutně nemusí jít o úprk před lavinou. Tyhle speciální sjezdy se naprosto vymykají, jeden nepovedený oblouk, jedno špatné rozhodnutí a letíte. Věřte, že pomyslné přesýpací hodiny ještě rádi obrátíte, abyste ďábelskou trať zdolali. Stačí jen ve zdraví dosáhnout cíle.
Nad čím vším se bude remcat?
Třeba nad možností přeskočit závody v kariéře. Protože když hra uvidí, že ti to jako fakt nejde, klidně tě pustí dál. Bez legrace! Když to hodně přeženu, SSX by se snad dalo dohrát, aniž bys vyhrál jedinej závod a vyklepnul jedinýho soupeře! Kde tohle skončí? Pointu chápu, volba obtížnosti tu není a je těžký trefit ji ideálně pro všechny. A než někde zakysnout a bejt nas... štvanej, dej si radši hned další závod. Má to pak ale vůbec cenu hrát, když se nemusím extra snažit a kariéru pokořit? Příště si na to rovnou někoho šikovnýho najmu a nechám si jen zpracovat report, jaký to bylo a jaký měl zážitky, ne?
Další vošemetnou záležitostí je dýlka tratí. Máš tady devět lokací, v každý několik hor a na každý několik svahů. Dobrý. Tratě na sebe často můžou i navázat, prostě nejdřív sjedeš kopec zprava, pak zleva a nakonec si dáš ještě prodlouženou, když se dvě kratší slepí k sobě a jede se až dolů. Fajn, jenže ono to v průměru zabere tak 2-4 minuty. Nebyly ty tratě v SSX dřív nějak delší? Co je mi platný, že tady je spousta cestiček a možností jak horu zdolat, že stopu a zkratky můžu volit doaleluja, když jsem v cíli než řekneš švec?
EA jinak ženou všechno přes internet, což jsem samozřejmě nevyzkoušel, páč debug PS3 a servery ještě nejedou a vůbec. Ale i když to nakonec nebude chtít online pass (hrát se dá i bez něj, jen body se nepočítají), leckomu asi bude chybět tradiční lobby, zakládání závodů a hlavně split-screen! Na ten se úplně vybodli, je sice fajn, že budeš moct jezdit proti duchům těch nejlepších, účastnit se Global Eventů a překonávat časy, ale co z toho, když si nezahraješ s kámošem před jednou televizí?
Hru více hráčů má v SSX zcela pod palcem RiderNet, jakási obdoba Autologu ze série NFS. I tady budete zvát přátele a doporučovat jim zajímavé závody, i tady se ihned po připojení dozvíte veškeré novinky, co se kde šustlo a kdo vás kde překonal. Problém je, že tenhle moderní systém nemusí vyhovovat všem, mnozí by jistě rádi soupeřili s parťákem po boku, včetně nezbytného pošťuchování, jak fyzického, tak verbálního. Až čas ukáže, jestli bylo moudré režim rozdělené obrazovky vypustit, tím spíš u závodní hry, konzolové hry a u série, která na něm vždy stavěla.
Podívejte se také na našich 15 minut hraní dema či dojmy z předváděčky.
Osobně bych taky přivítal víc herních módů, tři nejsou zrovna terno - zvlášť když je sdružuje jen rychlost a neustálá nutnost dělat triky. Ono se to vážně omrzí, přestože kariéra pár hodin zabere a víc jak 150 závodů (singl režim Explore) jakbysmet. Co takhle nějaké sbírání předmětů na svahu? Nebo improvizovaný slalom, s brankami rozházenými všude možně i nemožně? Chci tak moc, nebo jsem jen zmlsaný produkcí firmy SEGA, která dokáže podobné bonusy implementovat od závodů po tenis? Ovšem abych EA nekřivdil, díky takzvaným geotagům tady malý náznak sběratelství je. Během jízdy mohou totiž hráči trousit speciální odměny, ideálně na zvlášť záludných a nedostupných místech, a právě tyto geotags posléze generují bodový zisk, dokud je někdo šikovný nenajde a nesebere.
Poslední věc, chlapíku - co ta grafika?
Jako jsem herní důchodec, leccos pamatuju a na vizuál moc nedám. Hratelnost a zábava především, vždyť to znáš, brácho! Ale tohle je docela ostuda, vždyť to vypadá jak PS2 kousek? No to možná přeháním, ale možností PS3 to nevyužívá, to mi neříkej. Ozvučení je fajn a muzika super, o tom žádná, animace těch maníků na prknech taky, všechno v pohodě. Ale ty textůry, vždyť jsou nějaký rozmazaný? A některý tratě vypadají fakt jak z X let starý hry, stromečky zubatý, šutry sotva z pár polygonů, hele to je zklamání. Nečekal jsem kdovíjaký orgie, ale tohle mám ukazovat kámošům?
SSX pro PS3 a X360 u nás vychází právě dnes za 1399 Kč.
koupit z Xzone
Nová SSX je relativně barevná a určitě se nesnaží o kdovíjak realistické pojetí. Stylizace především, konečně efektní komiks, coby vizitka každého závodníka, se rozhodně povedl. Na druhou stranu, jisté vizuální nevyváženosti a rozkolísanosti si při hraní nelze nepovšimnout. Zvlášť závody za šera a ve tmě nevypadají mnohdy úchvatně. Naproti tomu čerstvý prašan, nasvícený slunečními paprsky, vyloženě láká k tomu zaklapnout vázání a vyrazit vstříc zdejší drsné a extrémní přírodě. Bohužel, za jasného bílého dne se jezdí dost málo, tvůrci si z nějakého důvodu libují v šedivém, mlžném a celkově špatném počasí.
VERDIKT: Jako návrat oblíbené značky SSX to není špatné, fandové série asi budou spokojeni. Zábava a hratelnost se nikam nevytratila. Po tak dlouhé odmlce bych ale možná čekal o trochu víc, už jen po technické stránce. Leckoho určitě nepotěší ani absentující multiplayer (ten klasický, se split-screenem v čele), potažmo ne zrovna dlouhé tratě. Jakoby EA tyhle snowboardy nerozbalili zdaleka tak, jak mohli.