Split/Second

„Tak přesně něco takového jsem potřeboval!“ To jsem si ríkal po úvodních dvaceti minutách strávených s xboxovou hratelnou verzí Split/Second. Žánrově jde o závodní hru, ale nějaká Forza nebo Gran Turismo to není ani náhodou. Jde o adrenalinovou, arkádovou a za vlasy tuze přitaženou ptákovinu, která rozproudila v žilách krev i člověku, který hernímu autičkaření nikterak neholduje. Při hraní se mi na mysl několikrát vkradl Burnout, akorát s auty ještě více přilepenými k zemi a s desetkrát většími explozemi.

„Split/Second není klasickým závoděním, je vlastně televizní reality show,“ uvedl mi na E3 soukromou předváděčku sympatický klučina Al-Twan ze studia Disney. „Nejde jen o to jet rychle, tady velkou roli hrají i exploze a souboje s ostatními. Hraješ za jednoho z aktérů v show a nejde ti o nic jiného, než o oslovení publika a stání se konečným vítězem šampionátu.“ Ne, že by tady příběh hrál nějakou velkou roli a stejně se k tomu stavil i můj průvodce jménem Twan. Pár vět na úvod, ovladač do roku, bleskově popsat ovládání a hurá na asfalt.

Na startovní čáře jsem slyšel vysílačky členů štábu, kterak naposledy kontrolují přednastavené nálože a následně startují závod. Tvůrci předváděli letištní trať (nebo spíš level?), který už důvěrně znáte z našlapaného E3 traileru. Graficky vypadala opravdu skvěle a vyznačovala se, jak jinak, svou rozlehlostí. V jednom úseku jsem se dokonce projížděl po přistávací ploše, kde zrovna usedalo cestovní letadlo. To jsem koukal. Já si drandím a pár metrů nade mnou obří letadlo, jehož osazenstvo očividně dobře nedopadne. Nářez. A o tom Split/Second je.

Funguje to primitivně. Pod podvozkem máte půlkruhový HUD, který nabíjíte smykováním, skákáním nebo precizním ježděním (řekl tady někdo Burnout?). Jak jsem dosáhl maxima (otázka chvilky), dostal jsem od televizního štábu zelenou k odpálení některé z výbušnin. Když jsem kolem některé jel, v mém případě to byl poprvé most, čas se zpomalil, na obrazovce začalo hopsat „B,“ já ho stiskl a most šel k zemi. Laicky řečeno, výbuch to byl jak sviň, celé horní patro silnice se propadlo a já s autem seskočil dolů. Aby toho nebylo málo, sejmul jsem při tom i jednoho ze svých osmi závodních oponentů.

Narozdíl od takového Blur, ve Split/Second neexistuje možnost přímo po protijezdcích „střílet,“ lze jen využívat prostředí. Já jsem spíše jen chaoticky jezdil a odpaloval, co se dalo. Na nějaké taktizování a vyčkávání na oponenty jsem dlabal, ale dovedu si představit, že na vyšší úrovni bude úspěch v téhle záležitosti vyžadovat notnou dávku strategie. Pod tím si představte precizní detonování C4 tak, aby do vzduchu poslaly vaše nepřátele.

Explozí jsem si při hraní užil hromady a budiž jim k dobru, že nejsou jen na oko a nejsou předskriptované. Ony nejenže skvěle vypadaly a odstraňovaly mi z cesty soupeře; ale sloužily i k otevírání zbrusu nových cest. To jsem takhle odpálil barikády na jedné straně silnice a najednou jsem to mohl s autem střihnout přes přistávací plochu. Úplně nejlépe se ale dívalo na ten výbuch, kdy jsem se zemí srovnal kontrolní věž. Nikdy bych neřekl, že ta budova je tak veliká, ale když se začala sunout k zemi a zarazila při tom do betonu mého soupeře... najednou jsem z ní měl opravdový respekt.

Zážitek ze Split/Second na E3 byl nechutně cool. Vozidla se svými 500 koňmi otřásala zemí, při 250 km/h odpalovala mamutí konstrukce a když se nabourala, za dvě vteřinky už byla zpět na všech čtyřech kolech a bleskově doháněla konkurenci. Troufám si říci, že jak tahle záležitost přisviští na pulty, arkádoví řidiči budou mít najednou hodně dobrý důvod na vzetí si dovolené. A to ještě nikdo ani neviděl to maso v multiplayeru pro osm lidí nebo split-screen!