Splinter Cell: Conviction

Chválu si zaslouží hand-to-hand combat, který nabízí opravdu obrovské množství likvidačních animací. Bohužel, stisk pouze jednoho tlačítka, ke všemu stále stejného, není pro náročnějšího hráče žádnou výzvou. Navíc toto řešení trochu zlobí poblíž dveří, které se vykopávají stejným tlačítkem. Animace mi také připadaly hodně toporné a nevěrohodné a nesdílím tak nadšení zahraničních kolegů. Oceňuji pouze variabilitu, která je pozoruhodná.

S hand-to-hand soubojem se pojí jedna důležitá vlastnost a tou je systém Mark & Execute. Po každé likvidaci nepřítele při boji zblízka máte možnost označit dva nepřátele a stiskem jednoho tlačítka je spolehlivě zabít. Je to další vlastnost, která zjednodušuje hru, protože Sam zabije oba nepřátele, i kdyby stáli za zdí. Na druhou stranu, protivníků je většinou menší skupina, takže likvidace dvou panáků ještě nic neřeší. Často se tímto způsobem zbytečně prozradíte a pak musíte rychle zmizet. Ani na nejjednodušší obtížnost toho moc nevydržíte a v tomto směru je tak hra dobře vyvážená.

V těchto situacích můžete využít jeden z mála skutečně taktických prvků, kdy zůstane na místě odhalení vaše bílá silueta. Pokud se rychle schováte na jiném místě, pak nepřátelé útočí původním směrem, kde vás naposledy spatřili. Díky tomu máte dostatek času napadnout je z boku, přičemž s vyšší obtížností už AI tak snadno neobalamutíte. Každopádně, je to asi trochu primitivní, ale rozhodně zábavné.

Umělá inteligence udělala zřetelný krok kupředu, ale některé situace nelze stále nazvat jinak než za stupidní. Vojáci už vám nedají tolik prostoru k likvidaci, jako ve starších dílech. Pokud vás uvidí, jdou tvrdě po vás a vzhledem k vaší zmíněné nízké odolnosti musíte rychle jednat. Dokonce vás napadnou z několika směrů současně, což je asi nejpovedenější část AI. Kde to však docela skřípe, je samotný pohyb vojáků vpřed. Z mého pohledu se kryjí příliš málo, na některých místech tvrdohlavě setrvávají, aby se stali až příliš snadnou kořistí. Legrační byla situace ke konci hry, kdy jsem do velkého počtu nepřátel hodil dva granáty – jeden na levý okraj houfu, druhý na pravý. Polovina vojáků si tak běžela pro smrt doleva a druhá polovina doprava. Zázraky proto nečekejte, ale kritické záseky také ne.

Nesmím zapomenout zmínit možnost vyslýchat nepřátele, lépe řečeno nutnost je vyslýchat, jinak se hra nepohne dál. Opět je to akce na jedno tlačítko, kterým zajatého darebáka omlátíte o nejbližší předmět. Nejpovedenější je asi hned první výslech, v koupelně, která je součástí integrovaného tutoriálu. Netradičně jsou řešeny upgrady zbraní, na něž potřebujete sbírat body. Body získáte za různé akce, např. za vyhození nepřítele z okna, headshoty, zabití deseti nepřátel v řadě bez prozrazení a podobně. Je to tzv. Challenge systém, jehož plnění pak přeměňujete v nákupy až tří vylepšení pro každou zbraň. Není to zrovna mnoho, ale alespoň každé vylepšení zcela zřetelně pocítíte.

Vrcholem této hry je však kooperativní režim, kterému budeme, společně s multiplayerem, věnovat samostatný článek. Co jsem ho zatím zkoušel, je rozhodně povedenější než singleplayer a dva sehraní hráči se tady dokonale „vyřádí“. Ovládání je totožné jako ve hře pro jednoho hráče, ale musíte nutně spolupracovat, jinak nelze postupovat vpřed. Skvělé je, že si zahrajete i ve split screenu, na jedné konzoli, i když to není zdaleka tak báječný zážitek jako propojení přes System Link nebo online.

Pokud odhlédnu od změny stylu, což se mnohým nebude zamlouvat, Splinter Cell: Conviction je výborná hra, se zajímavě vyprávěným příběhem a spoustou dramatických okamžiků. Kooperativní režim je výrazně povedenější než singleplayerová linie. Jejích 11 misí mi zabralo odhadem 7 hodin čistého času, ale určitě by šly projít rychleji, pokud bych chtěl. Conviction však rozhodně není nějak mimořádně krátkou hrou, délka je takový dnešní standard, okolo nějž se pohybuje většina her. Přijatelná grafika a profesionální dabing pak vytvářejí dostatečně atraktivní zážitek, který byste rozhodně neměli minout. Já osobně bych však ukončení této série nelitoval, pokud by měla pokračovat v takovémto stylu jako Conviction.