Speciál o autech z DLC pro Forza 4, GT5 a NFS
Vyprávění o kvartetu vozů zapsaných do dějin motorsportu.
Kořením každé závodní hry jsou přídavné balíčky (DLC) s novými zajímavými auty, která mají lačné hráče nalákat na další hrábnutí do peněženky. V poslední době vyšla trojice atraktivních balíčků pro Forza Motorsport 4, Gran Turismo 5 a poslední Need for Speed: The Run. A protože v každém balíčku lze nalézt minimálně jeden veleslavný závodní automobil, který dobyl celosvětové proslulosti nejen svoji konstrukcí, ale hlavně sportovními úspěchy, rozhodli jsme se nejslavnější čtveřici ze zmíněných tří her představit po sportovní stránce v následujícím speciálu.
Ze čtvrté Forzy jsme vybírali z předposledního a včetně pre-order bonusů celkově již jedenáctého DLC "American Le Mans Series Pack", jež nabízí dva skvosty: jeden z nejslavnějších rally vozů skupiny B Audi Sport Quattro S1 a také unikátní prototyp Mazda 787B s wankelovým motorem pro Le Mans. Gran Turismo 5 doposud nabídlo sedmičku různých DLC, přičemž ten předposlední "Car Pack 3" ukrývá další hvězdu vytrvalostních závodů Le Mans, Jaguar XJR-9 tehdejší skupiny C. A nakonec potěšil i balíček "Italian Edition Pack" obsahující další rally legendu Lancia Delta, která už jen smutně připomíná zašlou slávu italské Lancie, jako úspěšné sportovní značky, když v současné době už jen slouží jako montovna Chrysleru pro evropský trh.
DLC "American Le Mans Series Pack" pro Forzu Motorsport 4 (X360) vyšel 7. února za 560 MS bodů (pro majitele Season Passů je zdarma, musí se ovšem stáhnout z prostředí hry, nikoli z Xbox Live Marketplace) a obsahuje 10 automobilů.
Audi Sport Quattro S1 pro WRC (Forza 4)
Audi Sport Quattro S1 představovalo konstrukční vrchol modelu pro závody WRC skupiny B. Pro zvýšení životně důležitého přítlaku bylo klasické Quattro těžce okřídlené. Ani s takovouto výbavou ale nebyly jízdní vlastnosti na dnešní dobu nijak excelentní, auto dosti létalo. Forza 4 nabízí verzi mistra světa WRC z roku 1980/1982 Waltera Röhrla, jenž s tímto vozem v ročníku 1985 dosáhl na bronzovou příčku za Timo Salonenem (Peugeot 205 T16) a svým stájovým kolegou Stigem Blomqvistem. Röhrl vyhrál italské Rally San Remo, což bylo také zcela poslední vítězství vozu Quattro před zákazem skupiny B z důvodů vysokých výkonů těchto vozů a těžkých havárií.
DLC "Car Pack 3" pro Gran Turismo 5 (PS3) vyšel 18. ledna a za 6 euro nabízí šest automobilů.
Ještě větší okřídlené mostrum postavilo Audi po odstoupení z MS v rally (zákaz skupiny B) pro nejslavnější závod do vrchu v americkém Pikes Peaku roku 1987, kde chtělo dosáhnout na absolutní rekord. To se jedinému jezdci Röhrlovi časem 10 m 47 s na dvacetikilometrové prašné trati do výše 4,3 km povedlo. Vůz vážil pouze 1000 kg a utkal se v nádherném souboji s Peugeotem 205 T16 Ariho Vatanena. Tomu Röhrl nadělil v cíli 7 vteřin, když mu naměřili největší rychlost 196 km/h. Když Audi poté zvítězilo hatrickem ve třech ročnících za sebou a už se nezúčastňovalo, až pak Vatanen zvítězil...
DLC "Italian Edition Pack" pro Need for Speed: The Run vyšel 31. ledna a za jeho sedm automobilů výhradně italské provenience zaplatíte buď 6 euro (PS3), nebo 560 MS bodů (X360).
Röhrlův speciál S1 Pikes Peak dostal vylepšený přeplňovaný zážehový pětiválec 2,1 litru o výkonu 605 koní a točivém momentu 740 Nm, umístěný podélně vpředu. Výkon přenášela šestistupňová sekvenční převodovka s dvojitou spojkou a třemi diferenciály s uzávěrkami.
Další velkou hvězdou rally je Švéd Stig Blomqvist. Jako první jezdec továrního týmu Audi pro něj získal rovnou dva tituly: mistra světa WRC 1984, mistra Velké Británie 1983 a také vícemistra WRC 1985. Uměl jezdit jak v terénu, tak i na silnici, což dokázal titulem švédského mistra cestovních vozů STCC na Fordu Sierra RS500 v roce 1990. Audi Quattro Sport prošlapalo novou cestu v konstrukci vozů WRC - pohon všech čtyř kol se ukázal nejzásadnějším vylepšením ve vývoji vozů od zavedení nezávislého zavěšení náprav se stabilizátory.
Dnes můžete monstrum Audi Sport Quattro S1 vidět např. na každoročním setkání závodních vozů všech dekád na Festivalu rychlosti v anglickém Goodwoodu. Z něj je dolní obrázek speciálu Pikes Peak, jak projíždí ukázkovou trať mezi balíky slámy. Po stranách jsou viditelné výdechy chladičů motorového oleje a velká mřížka vzadu ukrývá chladiče s dvěma ventilátory. Všimněte si zcela zakryté a rovné podlahy. V té době ještě nebyly aerodynamické difuzory běžné. Méně výkonná S1 pro WRC dávala se stejným pětiválcem výkon 540 koní a točivý moment 590 Nm při hmotnosti 1090 kg. Na 100 km/h Vůz zrychlil za 3,2 s.
Jaguar XJR-9 pro Le Mans a vytrvalostní závody (GT5)
Jaguar v padesátých letech svými pěti vítězstvími ovládl nejslavnější silniční závod 24H Le Mans, ale pak se stáhl a dlouho se vytrvalostním závodům nevěnoval. Jenže továrně nedaly spát úspěchy soukromých jezdců, kteří závodili s vlastními konstrukcemi s motory Jaguar V12. Mezi ně patřil hlavně závodník a konstruktér Tom Walkinshaw s týmem TWR, který jsme mohli vídat i u nás, třeba na velkých cenách Brna cestovních vozů osmdesátých let ještě na původním brněnském okruhu a v závodech Intersérie v Mostě a Brně. Jaguar se tak spojil se schopnými soukromými týmy a vytvořil nový závodní program, jenž postupně nabídl od modelu XJR-5 pět evolucí prototypů pro sesazení vítězných vozů Porsche 962 z Le Mans.
XJR9 byl na svoji dobu vynikající stroj, k němuž vedla pozvolná cesta menších úspěchů i proher. Po čtyřech předchůdcích už byl tento stroj ale dokonale cizelovaný, takže okamžitě vyhrál americký vytrvalostní šampionát IMSA ve svém prvním roce 1988. A Jaguar začal frontální útok na Le Mans, který doposud ovládalo Porsche se svými pěti tituly v řadě. Na start ročníku 1988 skákající šelma postavila rovnou pět prototypů.
První vůz musel pro poruchu řazení odstoupit po osmi hodinách závodu takřka přesně o půlnoci. Další prototyp vzdal pouhých 5 hodin před cílem pro prasklé těsnění pod hlavou. V závodu ale zbývala ještě trojice vozů, vytrvale se probíjejících vpřed. Nejrychlejší Jaguar č. 2 ve vedení ale postihla podobná závada převodovky jako jiný vůz, ale pilot Jan Lammers zariskoval a na pokyn týmu dojel poslední kola pouze na čtyřku. Takže ve 24H Le Mans vyhrál pro Jaguar celkově šesté vítězství po 31 letech s dvěma minutami náskoku na nejrychlejší Porsche!
Vítěznou XJR9 č. 2 z Le Mans v současnosti můžete vidět v oficiálním muzeu Jaguaru v Anglii, kde ji vystavují s odkrytým motorem. Atmosféricky plněný zážehový dvanáctiválec má objem 7 litrů, dává výkon 750 koní a 828 Nm točivého momentu. Vůz váží s karbonovou karosérií jen 881 kg a jeho maximální rychlost na rovince Hunaudiéres na okruhu v Le Mans byla změřena na 395 km/h! Zakryté jsou sací kanály motoru bez vzduchového filtru, agregát byl umístěn přesně do těžiště mezi nápravy co nejníže.
Pohled do kabiny nejslavnějšího jaguaru na obrázku dole: Jezdec seděl vpravo a řadící páku měl unikátně také na pravé straně u dveří. Velký budík za volantem je otáčkoměr, rychloměry tyto vozy nemají. Vlevo pak budíky tlaku palivové pumpy, stavu el. soustavy a tlaku oleje. Digitální displej nad měřáky ukazuje výstupy z telemetrie, jako časy na kolo, nebo tlaky v pneumatikách každého kola. Červeným tlačítkem vpravo vedle volantu se zapíná hasící systém motoru. V uzavřené kabině bez ventilace bylo při závodě v poledne přes 50 stupňů vedra!
Lancia Delta HF pro WRC (Need for Speed: The Run)
Delta je zřejmě asi nejslavnější a nejúspěšnější rally vůz všech dob, živoucí ikona, která italskou automobilku proslavila po celém světě a ještě dnes jsou závodní vozy vysoce ceněné sběrateli. Delta totiž získala titul mistra světa šestkrát v řadě za sebou mezi léty 1987 až 1992! Její design vytvořilo studio Ital Design v čele s Giorgiem Giuigarem v roce 1979 a už o rok později Delta získala prestižní cenu pro nejlepší evropský vůz roku Car of the Year 1980. V této podobě si můžete s deltou zajezdit v DLC k NfS: The Run:
Dolní kresba nabízí pohled do útrob nejsilnější delty všech dob - speciálu S4, jenž stihl závodit pouhé dva roky do zákazu skupiny B v roce 1986: vůz poháněl dvěma turby přeplňovaný zážehový čtvřválec 1,8L laděný Abarthem se čtyřventilovou technikou, mající výkon až 560 koní, což umožnilo pouze 890 kg těžkému speciálu drtivou akceleraci na 100 km/h za 2,5 s! Podle některých zvěstí šel motor naladit až kolem 600 koní, což prý tovární jezdec Lancie ve WRC Henri Toivonen otestoval na portugalském okruhu Estoril, kde by se časy na kolo s Deltou S4 klasifikoval v tehdejší F1 na šesté pozici...
Po výborných výsledcích dua Lancia 037 Rally a Stratos v mistrovství světa v rally padla volba právě na Deltu, protože automobilka potřebovala osvěžit klesající prodeje. FIA stanovila volná pravidla pro tzv. skupinu B, třídu extrémně silných vozů, které nebyly svazovány nutností výroby velkých sérií civilních variant. A tak se zrodila nejlepší, ale také nejdrsnější éra rally s terénními monstry, která dosahovala výkonů srovnatelných s tehdejšími F1. Pro béčko Lancia vyvinula speciál Delta S4 pro mladého finského talenta Henriho Toivonena, s nímž chtěla navázat po pauze na úspěchy předešlých modelů (celkem 4 tituly v MS).
Lancia je dodnes absolutně nejúspěšnější značkou všech dob ve světové rally, když získala 10 titulů mistra světa, z toho 6 díky evolucím vozu Delta. S4 je v tomto popelkou, protože její tažení za většími úspěchy přerušila drtivá havárie Henriho Toivonena a následné zrušení skupiny B v MS v Rally z bezpečnostních důvodů. To mělo za následek odstoupení mnoha týmů z MS v čele s Audi, které novou třídu podstatně méně výkonných vozů WRC neakceptovalo.
Vozy skupiny B byly na nebezpečných tratích WRC díky svým nedokonalým podvozkům, extrémním výkonům a náchylností k požáru kvůli rozpáleným turbodmychadlům uloženým většinou vzadu v interiéru velmi nebezpečné, což vedlo k mnoha těžkým nehodám a úmrtím. Poslední z nich se stala na korsické rally Tour de Course 1986, soutěži, jež byla pro přemotorizovaná monstra skupiny B naprosto nevhodná a bylo obtížné vozy vůbec udržet na trati. V pátek 2. května v polovině 2,18 km měřené erzety Corte-Taverna Toivonen nezvládl v zatáčce řízení, přejel vnější okraj a zřítil se do propasti v místě, kde nebyl ani jeden divák či maršálek. Lancia se několikrát převrátila a zůstala stát v hluboké rokli na střeše. Hliníková nádrž paliva za sedadly se od poničeného a rozpáleného turba vznítila a po pár vteřinách vybouchla. Jezdec a jeho navigátor Sergio Cresto okamžitě uhořeli. O havárii vůbec nikdo nevěděl a hledání začalo až po tom, co dojeli do cíle další piloti startující za Toivonenem. Ihned po incidentu FIA na tiskové konferenci okamžitě zakázala skupinu B pro další ročník 1987.
Mazda 787B Rotary pro Le Mans (Forza 4)
Mazda dodnes drží jako jediná japonská automobilka primát absolutního vítězství modelu 787B ve 24H Le Mans (ročník 1991), navíc zvýrazněný unikátním technickým úspěchem, kdy jako jediný výrobce v dějinách zvítězil v wankelovým motorem s trojúhelníkovými písty (Mazda Rotary), jenž ostatně jako jediná automobilka na světě úspěšně vyvíjí a prodává v modelu RX-8. Japonci to ovšem zkusili už v roce 1983, kdy celkově dojeli dvanáctí a vyhráli svoji slabší třídu C Junior. To bylo velké povzbuzení, takže Mazda na nejslavnější silniční závod světa v dalších osmi ročnících nasadila půl tuctu nových prototypů.
Prototyp Mazda 787B je nejslavnějším závodním vozem této japonské automobilky a dodnes unikátní konstrukcí díky svému motoru. Ten dával se čtyřmi rotory (obdoba pístů) v rámci tehdejší skupiny C sportovních prototypů FIA výkon až 700 koní při 9000 otáčkách. Výhodou motoru typu Wankel je nízká stavba, takže agregát byl velmi nízko podlahy, což vylepšovalo průjezdy zatáčkami. Jezdec řadil v háčku klasickou pětistupňovou manuální převodovkou, což vyžadovalo při závodě (běžně 2-3 hodiny plné jízdy do vystřídání) značnou sílu v ruce a kondici. Vůz vážil pouze 845 kg.
Zdroje obrázků a informací: archív autora, magazíny Automobil Revue a Autocar, servery Wikipedia, Jalopnik, Rally Base a Ultimate Carpage.
To, co se nepodařilo s mnohem větším rozpočtem Toyotě a Nissanu, tedy vyhrát pro Japonsko 24H Le Mans, Mazda dokázala za mnohem méně peněz i času a s unikátním motorem, kterému vůbec nikdo nevěřil, že vůbec přežije první hodinu těžkého závodu! Přitom v ročníku 1991 byla obrovská konkurence továrních Jaguarů XJR, Sauberů C11 s motory Mercedes, Peugeotů 905, úspěšných Porsche 962, Fordů a dalších. Johny Herbert s kolegy na Mazdě porazil všechny a když vystupoval z vozu, vyčerpáním ani nemohl vyjít na stupně vítězů. A tak ho místo vyhlášení odnesli rovnou do ambulance.
Díky tomuto motoru (dolní obrázek) jela Mazda 787B vítězné posádky Johnyho Herberta (známý i z F1), Bertranda Gachota a Volkera Weidlera na rovince Hunaudiéres až 343 km/h. Průměrná rychlost v závodě byla naměřena 205 km/h. Tři nasazené mazdy dojely na 1., 6. a 8. místě, takže se ukázaly naprosto spolehlivými, což zejména ohledně Wankelu, jenž z důvodu své podstaty trpí snižováním komprese díky opotřebování vrcholů trojúhelníkových rotorů ve spalovací komoře, byl hodně nečekaný poznatek.
Fenomenální úspěch Mazdy s Wankelovým motorem se samozřejmě nelíbil Francouzům (zesměšnil přece jejich nedotknutelné peugeoty!) ani FIA s idiotským a panovačným Francouzem Ballestrem na pozici prezidenta (neblaze proslul i okatým zvýhodňováním Alaina Prosta v F1 před Ayrtonem Sennou). A tak pro následující ročník 1992 pro nejsilnější skupinu C závodních vozů FIA prostě rotorové motory jednou provždy zakázala... Nicméně na vzdor všemu sympatičtí Japonci od Mazdy už s konvečním pístovým motorem v prototypu Mazda MX-R01 dojeli v Le Mans 1992 stejně těsně pod stupni vítězů a dostali větší oslavu publika, než vítězný Peugeot 905...
