RECENZE Space Hulk

Virtuální předělávky deskových her to mají vždy těžké. Nevoní kartónem, nedají se vymačkávat herní součásti, nemají plastické figurky a nedají se hrát ve větší partě. Vždy tak musí něco nového přidat, něčím ten plošší zážitek alespoň trochu vylepšit. Bohužel na to všechno se nová tahová strategie Space Hulk z vysoka vykvákla a nabídla nám tak jen pouze naprostý základ pouhého převodu deskové hry na monitory počítačů.

Space Hulk je totiž jinak veskrze povedená a slavná taktická desková hra pro dva hráče, kdy jeden řídí kroky lidských bojovníků z řad Vesmírných mariňáků a ten druhý se mu v úzkých prostorách kosmické lodi snaží se svými vetřelčími Genestealery dostat na kobylku. To samé najdete i v počítačové verzi, která také vychází ze třetí edice pravidel Warhammeru 40.000 a stejně předkládá jednotku Krvavých andělů v červené zbroji, jako její stolní předloha.

Ostatně nějaký Warhammer vám může být stejně volný, protože pravidla nejsou těžká a klidně se dá celá hra jednoduše charakterizovat jako souboj o přežití mezi lidskými vojáky a mimozemskými vetřelci. Ostatně právě Alienům jsou postavičky příšerek velmi podobné... Je příjemné, že jako jednu z mála novinek zde tvůrci ze studia Full Control vložili tříúrovňový tutoriál za mariňáky, byť zákonitosti celé hry zažijete sami velmi záhy.

V kampani, která pokrývá stejný počet tuctu misí z deskovky, vedete své družstvo obrněných mariňáků výhradně úzkými koridory herních map, jež schválně podle předlohy tvoří pouze na jedno políčko široké tunely. To proto, aby útočit mohl vždy pouze jediný krajní voják. Takže pokud hledáte strategii s volnými mapami, toho se tady ani později nedočkáte, protože holt taková je i desková hra. Horší je, že graficky to na použitém Unity enginu není žádný zázrak, textury jsou často hodně zjednodušené, animace předpotopní a kromě koridoru chodeb je všude již jen černá tma.

V každé misi mají vojáci nějaký speciální úkol, od přežití určitých členů družstva, až po dosažení cíle, odemčení dveří, apod. Ve svém tahu tak máte pro každého bojovníka kvarteto akčních bodů, které samozřejmě rozdělujete dle svého uvážení mezi pohyb, otáčení, útok, popř. obranné pozice jako jsou hlídka a štít, v tom prvém případě automaticky pálící na nepřátele a v tom druhém s bonusem na obranu při napadení vetřelci. Dobrým taktickým, ale také velmi citelným náhodným prvkem je zde příděl až šesti dalších akčních bodů na celou jednotku pro tah, který ale zajišťuje hod kostkou. Ten má zásadní vliv i na výsledky soubojů, takže náhoda zde tvoří zásadní prvek.

Můžete dělat cokoli, ale když se vám po špatných hodech nepodaří nic trefit a ještě se zasekne zbraň, tak je prostě vymalováno a nenaděláte s tím vůbec nic. To je ovšem základní vlastnost předlohy. Co je ale horší, že je hra plná bugů, které kolikrát nespustí skript, neodškrtnou splněný úkol v misi, či dokonce nedovolí šestou úroveň vůbec dohrát, což snad již bylo aktuálně opraveno. Je také velká škoda, že ve hře nejsou žádné nové scénáře - pro toho, kdo má všechny deskové mise stokrát odehrané, singl kampaň nemá moc co nabídnout, protože ani za Genestealery hrát v kampani nelze.

Jakkoli singl část zejména později nepostrádá napětí, protože Genestealeři se líhnou z anonymních blipů, kdy netušíte, kolik jich nakonec vyleze, lepší je to v online multiplayeru, v němž už je možné ovládat i vetřelce (tutoriál k nim ale ve hře chybí, tak se jejich taktiky musíte učit sami za pochodu). Hra totiž v kampani kolikrát plodí příšerky pouze z jediné líhně, která je nejblíže k vojákům, což zážitku moc nepřidá, chce to zvýšit obtížnost. Multiplayer se ale hraje jako dálkové šachy na tahy, ovšem bez časového limitu na kolo, takže odehrajete a čekáte tak dlouho, než protivník zareaguje.

Space Hulk vyšel v angličtině pro PC zatím výhradně ke stažení na Steamu a GamersGate za 27 euro. Později pak vyjde i pro iOS zařízení.

Pořádné vyhledávání seancí a matchmaking zde prakticky absentují, takže zbývá jen dohoda s kamarádem, u kterého budete vědět, že při hraní nebude odcházet a přerušovat partii. Podobně zmetkový je i další režim horkého křesla, kdy se na jednom počítači máte s protihráčem střídat před monitorem. Jelikož hra zatím nedokáže utajit počty líhnoucích se Genestealerů z blipů, které mají být odkryté pouze jejich hráči, nelze tento režim smysluplně a pohodlně hrát.

Trochu mě také nadzdvihla ze židle prolhanost tvůrců, kteří nestydatě na svých firemních stránkách i oficiálním webu hry proklamují, že hra obsahuje jak pokročilou A.I., tak i kooperativní režim a dokonce i editor misí. O tupé inteligenci objevování vetřelců jsem už mluvil, tak ani kooperace, ani žádný editor tu prostě není! Zřejmě dorazí s nějakým dalším patchem, ale to samozřejmě nepravdivé údaje o hře neomlouvá. Navíc, když za tento nedodělek chtějí na Steamu naprosto kocourkovských 28 euro (přes 700,-), což je skoro hladina, kterou začínají nesrovnatelně kvalitnější AAA hry, k nimž Space Hulk může jen smutně vzhlížet.