Sonic Colours

Tím, že všechny barvy získáte až na úplném konci hry, je zaděláno na pořádnou porci znovuhratelnosti. Vracíte se do už dokončených úrovní a objevujete nové cesty. Pomocí barev level dokončíte rychleji, urvete více bodů a najdete všechny skryté hvězdy. A ono je to skutečně zábavné, protože se většinou dostanete do takových částí, o kterých jste předtím neměli potuchy.

Nicméně i bez barevných vylepšení jsou pozdější úrovně naštěstí od těch úvodních již skvěle navržené, úžasně vymodelované a plné akce. Sonic nezůstává nic dlužen svému jménu a tempo je neskutečně rychlé. V 3D prostoru, kdy vidíte i dost daleko dopředu, to není vůbec na škodu a po chvilce nemáte na neustále se měnící situaci potíže reagovat. Sonic Colour je další z her, která dynamicky přepíná z prostorového do 2D prostředí. Podobně jako v Super Mario Galaxy to přispívá k vítané různorodosti v hratelnosti.

Jejím základem je při Sonicově úprku reakce na prostorové překážky. Jsou pasáže, kdy se od hráče vyžaduje v ten pravý moment pouze skákat nebo se krčit, jindy zase jezdit po kolejnicích a přeskakovat mezi nimi. Dosyta si užijete i klasického plošinkaření, tedy přesného skákání, časování odrazů a spouštění turbo módu pro řešení tzv. prekérek. Sonic Colours je první trojrozměrný díl, který jsem hrál, jenž dokázal přenést pocit z dvourozměrného dobrodružství do třetího rozměru a přitom neztratit nic z hratelnosti, která dělala původní tituly úžasnými hrami.

Je škoda, že Sonic Colours je k dispozici pouze na Nintenda (Wii/DS), proto mu v ČR tím pádem pšenka nepokvete. Navíc už Wii verze vypadá vizuálně tak skvěle, že jsem při hrání občas musel ostatní upozorňovat, že opravdu nehraji na vedle televize stojícím Xboxu 360. Jak by asi mohl barevný ježek vypadat na vyspělejším železe? Pravdou však je, že je skvělého vizuálního pocitu dosaženo hlavně velmi rychlým pohybem, střihem a širokou paletou výrazných barev. Než totiž dokážete nějaký objekt ve hře prozkoumat, už je dávno z obrazovky pryč a valí se na vás další barevná extáze. Hudba se k dění na obrazovce skvěle hodí, i když třeba titulní píseň je jen hodně podbízivý popík. Já už si ho prosím nechci broukat, ale hrát dále Sonica? To jistě ano.