Recenze Sniper Elite V2
V roli osamělého odstřelovače, který může změnit historii.
První Sniper Elite jsem si pletl se Sniper: Ghost Warrior od jiného studia. Odstřelovačka mě nikdy moc nebrala, v Counter-Strike sahám po AK47 a v Call of Duty jsem snajpovací multiplayerové úrovně odmítal hrát. Pak přišel Sniper Elite V2 a já si dalekonosnou střelnou zbraň zamiloval.
V2 v názvu symbolizuje pokračování, i když by nás autoři asi chtěli přesvědčit, že jde o spojitost s označením německých raket. Druhý díl je totiž dějově hodně podobný jedničce. V té jste se snažili zamezit ruské tajné službě získat přístup k atomové bombě, tentokrát jadernou bombu vystřídaly rakety a chemické zbraně. Naštěstí jsem první díl z roku 2005 nehrál, takže mi to ani moc nevadilo, ale dokážu si představit, že být tomu naopak, jsem lehce nesvůj. Příběh i zasazení jsou velmi stylové. Ač jde o fikci, odehrává se na pozadí reálných událostí i lokací posledních dnů druhé světové války. To dodává zápletce na uvěřitelnosti a tím pádem i napínavosti. Sniper Elite V2 je taktická stealth akce lehce říznutá střílečkou. Autorům se podařilo mistrně zachytit pocit osamělého vojáka na bojové linii mezi dvěma znepřátelenými armádami.
Jako americký zvěd jsem se pohyboval mezi nacisty a Rudou armádou. Snažil jsem se pár vysoce postaveným Němcům překazit záchranu vlastního života výměnou za jejich vojenský výzkum. Cesta za splněním tohoto úkolu vedla od jedné rozbořené dominanty Berlína k druhé a získávání informací o následujících cílech a plánech Němců i Sovětů. V praxi to znamenalo, že jsem byl vysazen do rozbořených ulic města, v nich jsem se pokud možno nepozorován snažil zabíjet důležité osoby, získávat tajné materiály a bránit posledním zoufalým útokům nacistů na Spojence.
Postupoval jsem od ulice k ulici, jako správný sniper se snažil nejprve dalekohledem zmapovat okolí, zjistit trasy obchůzek nepřátelských hlídek a pak je jednoho po druhém zabíjet tak, abych nebyl odhalen. Naštěstí není celá hra čistě jen o odstřelovačkách, ale zhusta jsem si užil i ruční práce nebo pistolky s tlumičem. Různá náměstí většinou byla plná barikád, improvizovaných velitelských bunkrů a spousty tmavých oken, v nichž se skrývali stejně vybavení jedinci jako já.
Nosil jsem u sebe celkem tři zbraně - pistoli s tlumičem, lehký samopal a odstřelovačku. S pistolkou jsem zabíjel hlavně nácky v oknech, pod kterými jsem se krčil. Samopal jsem vytahoval pouze v moment, kdy jsem se prozradil a na mou pozici se začaly stahovat posily. Prim ale samozřejmě hraje odstřelování. Během kampaně jsem vystřídal tři různé pušky, jenž se lišily dostřelem, maximálním přiblížením a přesností. Jiná hlavní zbraň je to jediné, co zlepšuje vaše schopnosti, žádné RPG nečekejte. Odstřelování je v Sniper Elite V2 poměrně realistické a zároveň velmi zábavné. Hrál jsem na druhou ze tří základních obtížností. Mimo to si můžete zvolit úroveň vlastní, třeba s reálným chováním pušek, ale hloupějšími nepřáteli. Nicméně na střední nastavení střelbu ovlivňuje pouze balistická křivka a tep hlavního hrdiny, v potaz se nebere vítr. Ale i to stačí k vytvoření dusné atmosféry.
Když jsem byl nepozorován a měl čas si každou ránu rozmyslet, bylo odrovnávání nepřátel lahůdkou a mlaskal jsem si slastí, jak jsem šikovný. Aby mě nepřátelé nezpozorovali a hlavně neslyšeli ránu z pušky, bylo nutné využívat ruchy okolí. A že jich Berlín na konci války nabízel přehršel, třeba svištění a náraz padající bomby nebo rány z protiletadlových děl. A když se mi povedlo kompletně vyčistit náměstí a za celou dobu mě nikdo nezmerčil, byl jsem na sebe hrdý.
Na druhou stranu, v moment, kdy jsem se prozradil, nebyl všemu konec a dalo se vyškrábat téměř z jakékoli šlamastiky. V tu chvíli jsem musel zapomenout na dlouhé míření, zaměřováním jsem přeskakoval od jednoho vojáka k druhému a pod sprškou kulek se je snažil zabíjel. Často jsem však neměl šanci ubránit se pouze odstřelovačkou a musel nakonec vzít do rukou samopal nebo pistoli. Jenže v takové situaci člověk nesmí čekat, že vám Sniper Elite V2 dovolí to, co Call of Duty nebo Battlefield. Pár ran ze samopalu a už jsem se válel v tratolišti krve. A jelikož jsou protivníci hodně vypečení, je nutné počítat s tím, že pálí z blízkosti, ale i střední a delší vzdálenosti.
Prostě přímým konfrontacím je lepší se vyhnout, zejména na otevřenějším prostranství. Nicméně párkrát jsem byl situací nucen podobné infarktové situace absolvovat povinně, což ale nakonec není na škodu, protože jsou zábavné, ačkoliv hodně těžké. Z toho plyne, že Sniper Elite V2 není jednotvárnou akcí, jak by se na první pohled mohlo zdát. Navíc se některé mise odehrávají ve velmi stísněných prostorech podzemních bunkrů či továren a tam se odstřelovací hratelnost naprosto vytrácí a střídá ji těžký stealth mód, či v horším případě Rambo styl.
Vedle střelných zbraní jsem měl k dispozici i granáty, miny, dynamit, výbušninu s lankem a kameny. Kromě posledně jmenovaných jsem je ale moc nevyužíval hned z několika důvodů. Namířit granátem tady není vůbec jednoduché, protože když jsem se vyklonil z úkrytu, začali po mě okamžitě pálit vzdálenější vojáci a ty, které jsem chtěl zasáhnout, zase rychle měnili pozice. S minami a lankem je to těžké. Párkrát jsem je nastražil a občas na ně někoho ulovil,. Problém je, že jsem nikdy dopředu nevěděl, kudy se budu z mise vracet nebo odkud na mě vyběhnou náckové. Takže jsem mnohokrát mnou nastražené pasti musel výstřelem z pušky odpálit, čímž jsem na sebe upozornil. Nebo mi tank udělal díru do zdi, mimochodem jednorázová naskriptovaná událost, a mnou minami opatřené vchody nikdo nepoužil. A když už jsem tušil, že se za mnou vydají Němci, když musím do zvonice kostela pro Spojenci shozený balíček a zabezpečil chodbu, nepřátelé se objevili až za těmito pastmi - klasická respawn sviňárna.
Jinak jsou však souboje parádní - hlavně díky opravdu skvělé, někdy lehce podvádějící umělé inteligenci. Nepřátelé se domlouvají, efektivně se kryjí, útočí z více stran a neustále se přesouvají. Jediné, co mohu vytknout, je, že když už se o mě dozvěděli, naprosto přesně věděli, kde se nacházím, i když jsem přeplazil půl úrovně a nikdo mě při tom ani koutkem oka nezahlédl. Pak jsem vykoukl zpoza zítky a všichni Rusové mířili mým směrem. Jediné, co zabírá, je všechny uvědomělé protivníky vystřílet.
Ke skvělému pocitu z hraní přispívá jednak nadřazenost hlavního hrdiny, protože je schopen zabíjet jedním výstřelem na velkou vzdálenost, zároveň však i jeho zranitelnost v boji na blízko a v neposlední řadě obtížnost. Připravte se na to, že budete opravdu velmi často umírat. Sniper Elite V2 vám nic neodpustí a je potřeba počítat s procházením tužších lokací i několikrát za sebou, než se probojujete k vytouženému checkpointu. Nicméně kdykoli jsem ve hře zemřel, věděl jsem, že je to jen moje vina a mohl jsem tomu předejít, být pozornější, přesnější a rychlejš. Obtížnost neirituje, ale naopak mě ještě více připoutávala k monitoru.
Kampaň pro jednoho hráče mi zabrala asi deset hodin. Nicméně Sniper Elite V2 je jednou z mála her, které mám chuť si střihnout ještě jednou na vyšší obtížnost. Kromě toho jsou k dispozici samostatné výzvy nebo kooperativní multiplayer. Škoda, že jsem ho nemohl pořádně vyzkoušet, kvůli tomu, že jsem hrál z novinářské review-verze a najít spoluhráče před datem vydání bylo téměř nemožné.
Sniper Elite V2 pro PC, PS3 a X360 vyjde od Hypermaxu a Comgadu tento pátek 4. května za 899-1199 Kč.
rezervovat na Xzone
Kromě lehce podvádějící umělé inteligence mi trochu vadilo jednotvárné prostředí. Chápu, že se v rozbombardovaném Berlíně nepodívám do zelených parčíků se zurčícími kašnami, ale osmdesát procent času se pohybujete v troskách rozbořených domů a po ulicích pokrytých cihlami a polétávajícími papíry. Autoři mohli udělat dvě tři úrovně třeba jako retrospektivu z Francie nebo Severní Afriky. Alespoň, že se mění denní doba. V ruinách jsou vždy dvě až tři cesty a třeba přes větší náměstí jich lze zvolit ještě více. Sice je Sniper Elite V2 trochu širší koridor, na druhou stranu vždy nabízí více než jednu cestu, často i v různých výškách. A každá varianta se liší i způsobem procházení. Středem ulice půjdete, chcete-li si hned zastřílet a v rozbořených domech se proplétáte, jestliže chcete vojákům vpadnou do zad. Pro daný žánr dostačující kombinace.
S tím úzce souvisí nepříliš povedená grafika. Někdy autoři dokázali vykouzlit zázraky, ale až příliš často bylo vidět, že budovy v dálce jsou krabice s rozplizlými texturami a kouř z požárů je prachsprostý animovaný obrázek. Hra také bohužel nepodporuje Windows XP. Popravdě jsem docela zklamán ze zvuku, který ač celkem standardní, oplývá celou řádkou chyb. Některé hlasy z dálky slyšíte, jako by byl voják metr od vás, a odraz zvuku v určitých místnostech naprosto neseděl k danému prostředí. Třeba výstřely ve vstupní hale knihovny zněly jako by je někdo nahrával v kanále.
VERDIKT: Sniper Elite V2 je zábavná a netuctová stealth akce, která má vynikající atmosféru a od hráče vyžaduje koncentraci i um. Je obtížná, ale ne způsobem, který od hraní odrazuje. Naopak tu cítíte výzvu a chcete uspět. Už dlouho jsem se u střílečky z druhé světové války takhle nepobavil a ačkoliv má pár menších nešvarů, musím jí jednoznačně doporučit. Jen nesmíte čekat přímočarou koridorovitou střílečku, což ale asi mnozí uvítají.