Singularity

Tím však schopnosti TMD zdaleka nekončí a s jeho pomocí lze vytvořit časovou bublinu, v níž plyne čas pomaleji. Díky propojení současného ostrova a jeho šedesát let staré podoby není problém staré bedny a krabice proměnit zpět na zánovní úložiště munice či lékárniček. Podobně lze obnovovat schodiště nebo dokonce ohromné mosty, celou lokomotivu nebo součástí zařízení. Přál bych vám vidět ten skvělý efekt, kdy se daný objekt postupně skládá z těch nejmenších dílků, až za okamžik vypadá jako nový.

TMD je skutečně jednou z nejlepších hračiček, které jsem měl za poslední léta v ruce a jeho funkce pokrývaly prakticky všechna tlačítka na gamepadu. Vždy jsem měl několik možností, jak určitou situaci vyřešit a snad ani jedinkrát jsem neupadnul do stereotypu, kdy bych používal pouze jeden styl boje. Navíc zbraně, TMD a některé statistiky šly upravovat či zlepšovat ve speciálních stanicích, kde se nakupoval za posbírané moduly prvek E-99. Ze všeho nejvíce se tyto stanice podobaly těm z Dead Space a systém vylepšování byl velmi podobný.

Singularity staví svojí atmosféru i na několika výletech do padesátých let, kdy máte za úkol něco zapnout, přesunout či přinést do současnosti, abyste tato zařízení využili k zničení singularity, která vznikla při havárii a svým způsobem může za narušení časové linie. Celkově atmosféra není natolik hustá a potemnělá jako u Metro 2033, můžete ale věřit, že už samotný příběh pro vás bude dostatečnou motivací pokračovat ve vaší výpravě.

Celý děj se odehrává výhradně na ostrově, na němž navštívíte nejrůznější části základny od ubikací zaměstnanců a jejich rodin, přes vědecká zařízení, až po těžební stanice E-99. A to jak v minulosti, tak v kruté přítomnosti, kde vás čekají ruiny plné mutantů a dalších nepříliš přátelských zvířátek.

Společnost mi samozřejmě dělali i ruští vojáci, kteří se poctivě kryli za překážky a hlavně zuby nehty drželi svoje pozice a zbytečně nenabíhali. Sem tam se mě dokonce snažili obejít přes jinou místnost. Chuťovkou byli mutanti pohybující se ve dvou časových pásmech a pouze v některých intervalech byli vidět a šlo je vůbec zasáhnout kulkami. Samozřejmostí bylo pár soubojů s bossy a s tím souvisejících pár skutečně adrenalinových situací, kdy se pode mnou rozpadal železniční most a já jsem zůstal uvězněn na jednom z vagónů.

Velmi poctivě vypadá grafická stránka hry, která se sice nemůže rovnat s úplnou špičkou, ale i na X360 jsem si užíval solidních detailů a skvělých efektů při pohybování s časem, o nichž už byla řeč. Pochvalu zasluhuje především smysl pro detail a celý komplex vypadal skutečně jak živý (v některých pasážích samozřejmě i mrtvý). Vynikající je hudební doprovod a kromě komorní hudby se dočkáte se pořádné akční řežby při delších přestřelkách.

Jak je zřejmé, na Singularity se velmi těžko hledají nějaké podstatné chyby. Někdo sice může namítnout, že s podobnými herními principy jsme se již setkali v hrách jako je Bioshock, Dead Space, či Übersoldier, ale na druhé straně Singularity vše dokázala poskládat do vynikajícího mixu, který opravdu nenudí. Herní doba se přitom na střední obtížnost blíží k deseti hodinám, k nimž můžete s velkou pravděpodobností připočítat i několik dalších hodin, kdy si jistě zkusíte celou hru ještě jednou s trochu jinou taktikou a vylepšenými schopnostmi. Nezapomnělo se ani na multiplayer, který jsem ale díky brzkému vydání recenze neměl šanci otestovat. Vsadím ale boty, že podprůměrný rozhodně nebude, a to už jenom díky tomu, že se i v něm setkáte s některými schopnostmi TMD.