Singularity

Černobylem si to Rusko nadobro rozlilo a už nikdy kvůli němu nebude mít pokoj. Raven Software, autoři Quake 4 a dalších stříleček, budiž příkladem. Dělají FPSku Singularity a ta pojednává a záhadné katastrofě na ostrově Katorga. Sověti tu v padesátých letech experimentovali s jistým prvkem E-99, mrchou se schopností manipulovat čas, a samozřejmě šlo všechno do háje. Nejprve celou událost ututlali zručností sobě vlastní, později ale pravda vyplavala na povrch. „Prostě stejně jako v Černobylu,“ zakončil vyprávění o příběhu Chris Palmisano, asistenční producent hry, se kterým jsem si na E3 procházel demo Singularity.

Hráč se zhostí role seržanta Nata Renka, který z nikoliv vlastní vůle na Katorze skončí. Roku 2010. Sám neví proč a jak, nicméně na levé ruce se mu zabydlelo záhadné zařízení Time Manipulation Device (TMD), které si, jak již název napomíná, umí pohrávat s tokem času. Tahle featurka je bez debat hlavním tahounem hry, vypadá dobře a nutno podotknout, že zdaleka nejde o nějaké profláknuté zastavování či zpomalování času jako třeba v konkurenčním TimeShift.

Ocitnete se totiž na postapokalyptické Katorze, kde je všechno v troskách, ale díky TMD zařízení budete moci přetáčet události zpět do 50. let. Pomocný producent Chris tuhle záležitost demonstroval hned po prvních vteřinách hraní. Nacházel se v rozpadlé budově, kde potřeboval vystoupat vzhůru, jenomže schody již byly v troskách. A tak na ně udělal čáry máry s TMD a voilá, shody se vrátili z minulosti a najednou tu byly. Podobným způsobem si i otevřel dveře, které v současnosti už nefungovali a ke konci předváděčky dokonce postavil celý panelák. A to už bylo vskutku působivé.

Po kratší procházce v rozpadlém industriálním komplexu (celé demo bylo zasazeno v průmyslové šedi) na hlavního hrdinu začali vybíhat nepřátelé v podobě kousajících mutantů. Explozi v padesátých očividně pořádně nerozdýchali. Po chvilce ale na geroje Nata vyskočili i po zuby ozbrojení vojáci a ti kousali kulkami a raketami. Asi KGB.

Bojování je v Singularity vlastně tradiční. Zbraně jsou konvenční, kryjete se za vším možným a postupně odstřelujete oponenty. Jenomže pak tady máte ještě TMD, se kterým se toho dá dělat překvapivě spousta. V základu můžete nepřítele promptně poslat do budoucnosti (kde už z něj zbude jen prach) nebo do minulosti (kde z něj zase bude mutant – proč, to přesně nevím, autoři by tím vyzrazovali příliš z příběhu). S TMD rukavičkou lze i oponenty zasypávat výbušnými barely ala Gravity Gun v Half-Life 2 (i když těžko říct, co to má společného s manipulací času).

Jak budete postupovat hrou, TMD se bude zdokonalovat díky nově nalezeným součástkám. V demu už Chris a jeho TMD před sebou uměli vytvořit jakousi časovou bublinou, která jej činila imunním vůči příchozím kulkám. Nebo když na něj vypálil raketometčík a Chris byl dostatečně pohotový, mohl projektil chytit a poslat jej zpět v čase, tedy na svůj zdroj. Hodně zajímavě vypadala i pistolka s přimontovaným zaměřovačem, u které šlo po výstřelu kulku v bullet-time módu navigovat. Fajnová věc na nepřátele schovávající se na věžích a podobně vzdálených místech.

Singularity na E3 vyvolalo i onen dojem, že nepůjde o ryze bezduchou střílečku. Události z padesátých let se totiž permanentně promítají do a prolínají s událostmi současnými, které zažívá hlavní hrdina. Každou chvíli jsem tak skrze Natovy oči pozoroval všemožné záblesky z Katorčiny minulosti, které se navíc přímo týkaly věcí, jež se zrovna děly. Viděl jsem tak třeba dva „duchy-vědce,“ kterak se baví o možném kolapsu, a po sehrané scénce se místnost opravdu otřásla. Anebo si jiní, doktoři, rozprávěli o možných obětích. Hráč vzápětí objevil mrtvoly.

Až hru seberete z pultů, najdete v ní i multiplayer, kde si podle Chrise taktéž užijete spousty hrátek s časem. Pochopitelně nebudou moci být tak velkolepé jako v singlu (v mulťáku se špatně skriptuje), ale rakety z raketometů vracet moci budete, časovou bublinu tam najdete také a nějaké menší objekty, např. zmiňované schody, budete schopni resuscitovat jakbysmet.

Singularity překvapila. Pakliže jste od ní čekali tuctovou střílečku o bláznivých Sovětech, budete ve výsledku příjemně šokováni. Element manipulace s časem působí propracovaným, atraktivním i svěžím dojmem, a já se po té čtvrthodinové prezentaci už nemůžu dočkat, až si s TMD pohraji na vlastní kůži.