Sid Meier's Civilization V

Diplomatický obrat: Každopádně vztahy s ostatními národy jsou poměrně komplexní, stejně jako jejich povahy a jednání. Při hře za Římany jsem brzy při své expanzi narazil (znovu) na Angličany a Irokéze. Jelikož jsem měl blízko jejich hranic vyhlídnutá pěkná místa na založení nových měst, brzy se začali ošívat a varovat mě, abych nechal jejich území na pokoji. Mezitím pravděpodobně tajně uzavřeli dohodu a pak mi naráz vyhlásili válku. Když jsem jejich útoky odrazil a začal se svými legiemi mašírovat k jejich městům, otočili a nabídli mi příměří. A to ne jen tak, ale i s náhradou v podobě luxusního zboží a města... Jednotliví panovníci se od sebe liší povahou, a i když je umělá inteligence možná až zbytečně moc agresivní, balancování vztahů s ostatními mě docela bavilo.

Hrrr na ně: I když je obratná diplomacie jednou z mnoha cest k vítězství, často ji musí nahradit (či doplnit) hrubá síla. Bitvy jsou jednoduché, na hlavní mapě prostě zaútočíte zblízka či na dálku (pokud to daná jednotka umí) na soupeřovo vojsko, město či pevnost. A podle síly, terénu a speciálních dovedností hra spočítá, jak střet dopadne – přibližný výsledek navíc vidíte už před útokem, takže se obvykle můžete vyvarovat bezhlavému plýtvání muži hnanými na sebevražednou smrt.

Vojáci v boji získávají zkušenosti a čas od času poskočí na vyšší úroveň – a vy jim v takové chvíli můžete vybrat nějakou speciální dovednost, třeba lepší krytí před střelami nebo zvýšenou bojeschopnost v otevřeném terénu. Boje jsou tedy více méně při starém, ale připadá mi, že v pátém díle dá více práce, nežli dříve dobýt město. To je totiž celkem silné samo o sobě – i bez vojenské posádky – a navíc může ostřelovat nepřátele ve svém okolí, nikoliv jen bezprostředním.

1 of 12

Caption

Attribution

Osobnosti: I v pátém dílu Civilizace se setkáte s velkými osobnostmi své doby. Třeba takoví vojevůdci. Na první pohled jsou ideální jen do první linie jako podpora vojáků, ale dají se využít i na stavbu mocné obranné citadely, která útočí na nepřátele v dosahu tří políček. To je docela dost. Když jsem jednu takovou postavil na jednom z ostrůvků u Mexického zálivu, byla města a farmy v jeho deltě rázem skvěle chráněná proti útokům z moře: nepřátelská plavidla dostala za vyučenou ještě než se přiblížila ke břehům...

Kromě vojevůdců můžete přilákat také velké umělce, vědce, inženýry či obchodníky. Každý disponuje nějakou speciální dovedností (urychlení výzkumu, stavby atd.), a nebo ho můžete použít k okamžitému odstartování tzv. zlatého věku, tedy několika kol se zvýšenou produkcí a příjmu vašich měst. Osobnosti jsou fajn, jen mne mrzí, že hra při jejich výběru neodlišuje, za jaký národ hrajete – takže se třeba setkáte s japonským Leonardem Da Vincim, egyptským Markem Twainem, nebo ruským Belisariem. Ale to je vcelku drobný detail.

Autokrat nebo komunista? Poněkud nově jsou ve hře pojaty styly vládnutí. Nejde už vyloženě o státní zřízení (feudalismus, demokracie), ale spíš o přístupy, respektive sociální politiky, které postupně rozvíjíte a přidáváte k nim bonusy. Můžete jich kombinovat i několik a volíte samozřejmě hlavně podle toho, jak chcete hrát. Pokud chcete všechny nepřátele rozdrtit vojenskou silou, přijde vám asi vhod autokracie s různými bonusy pro bojové situace. Racionalismus zas přeje vědě, a třeba svoboda pomáhá rychlé expanzi a produkci.

Nové bonusy v sociálních politikách si kupujete podobně jako skilly v nějakém RPG, a to za kulturní body. Takže pokud budete stavět hodně divadel a muzeí, budete si moci více vybírat i politický přístup. Zjednodušeně řečeno. A abych nezapomněl – zkompletování pěti větví sociální politiky je jednou z cest k vítězství.

Vítězství podle vašeho gusta: Ale není samozřejmě cestou jedinou. Na hře je skvělé, že vás netlačí do žádného správného postupu. Styl hry je jen a jen na vás. Vyhrát můžete také totální destrukcí ostatních, tedy dobytím všech hlavních měst. Pokud rádi bádáte, zkusíte zvítězit vědecky: vynalézt program Apollo a postavit několik částí jeho rakety. A konečně poslední možností je vítězství diplomatické, které si zajistíte objevením OSN a dobrými vztahy s ostatními národy, jež vás pak zvolí do svého čela.

Musíte myslet na všechno: I když si svůj herní styl zvolíte, nikdy nemůžete hledět jen na jeden aspekt hry a ostatní zcela pominout. Pokud začnete hodně zbrojit a vykašlete se na výzkum, může se jednoho krásného dne stát, že vaše početná vojska mušketýrů a pikenýrů zdecimují dvě bojové helikoptéry... Každopádně strategických možností je neuvěřitelné množství a přístup nejspíš přizpůsobíte i mapě či národu, za který hrajete. Třeba při vedení Japonců s dobrými bojovými schopnostmi jsem při expanzi celkem bez velkých servítek zabíral území menších národů a městských států, zatímco při hře za Římany jsem spoléhal spíš na rychlou stavbu, budoval prosperující impérium s mnoha divy světa a armádu používal hlavně na obranu.

Přehledná grafika: Pátá Civilizace vypadá roztomile a přitom přehledně, zoomovat můžete od detailu až po solidní „výšku", města se od sebe liší podle národa i éry. Proměnou prochází i doplňkové budovy, jako jsou doly nebo rybářská loviště. Přesto, že zpracování malinko chybí jakýsi „wow efekt", tedy něco skutečně oslnivého, bude se vám hra vizuálně líbit. Hra má přehledný interface, rozsáhlou encyklopedii, spoustu poradců, grafů a tabulek. Většinou pomůžou, ale začátečníci se v nich při hře na nižší obtížnosti nijak utápět nemusí, hra sama docela dobře radí, na co se soustředit. V podstatě všechno je takové, jaké čekáte, všechno funguje, všechno je přehledné. Snad jen nahrávání hry (load uložené pozice) by mohlo být rychlejší.

Ne, nejsem závislý! A ještě mnohem důležitější je, že se skvěle hraje. Rozhodně mi nestačilo jedno zahrání, zkoušel jsem znovu a znovu s jinými národy, na vyšší obtížnosti, na jiných mapách. Pokud u her jako Heroes of Might and Magic (nebo aktuálnější Disciples III) často mluvím o syndromu „ještě jeden tah a jdu spát", pak u Civilizace to platí desetinásobně! A to hlavně proto, že v pokročilejších fázích hry toho děláte hodně najednou: těšíte se, až konečně za pár tahů dostavíte Velkou knihovnu v hlavním městě, v nově založené osadě už snad sakryš postaví mlýn a zrychlí tak produkci jídla, jste jen krůček od vynalezení střelného prachu a ještě navíc vaši vojáci už skoro dobyli pohraniční město vašich agresivních sousedů...