SBK 2011: Superbike World Championship

Před spuštěním SBK 2011 jsem si schválně prošel poznámky k ročníkům 08, 09 a 2010, jednak pro oživení a především kvůli výtkám. Superbiky vývojářů z Milestone jsou totiž ve své podstatě dokonalé a vylepšit prakticky není co. Většinu kritizovaných záležitostí dokázali Italové postupně opravit a navrch ještě pokaždé přidali nějakou novinku. Opět tedy nezbývá než se ptát, má vůbec smysl do letošní verze jít? Může SBK 2011: Superbike World Championship kromě aktuálních licencí nabídnout i něco víc?

Vcelku zásadní novinkou je znovu zcela pozměněné pojetí celé hry. Vloni jsme dostali vlastně dvě v jedné, když se hráči hned v úvodu dělili na fanoušky arkád a příznivce simulátorů. Obě volby měly svoje speciální obrazovky, jinak koncipované závodní režimy, kariéru i systém pomocníků a s ním spojenou fyziku. Tato myšlenka se ovšem ukázala patrně jako příliš radikální a zbytečně násilná, jelikož s číslovkou 2011 se opět vracíme k osvědčené klasice. Tedy k tradičnímu a ručnímu nastavení všech myslitelných prvků.

Výchozím bodem jest položka "Simulation level", oscilující mezi přístupnou a pro nezkušené hráče uzpůsobenou fyzikou (kdy se motorka velmi snadno ovládá a k dispozici je celá řada pomocníků), respektive čistou simulací, kde už se jízdní model blíží reálu co možná nejvíc a sebemenší chyba znamená velké potíže, když ne rovnou pád. Fajnšmekři pochopitelně nejen že odmítnou veškeré možné helpy, ale pro maximální zážitek povolají navrch ještě opotřebení pneumatik, ručně ovládaný posez závodníka v sedle, či jeho případná zranění po pádech, spojená s eventuálním poškozením stroje.

1 of 23

Caption

Attribution

Jako ideální se pro začátek určitě jeví zlatá střední cesta a šikovný kompromis mezi realismem a přístupností, však postupně si vše můžete doladit a uzpůsobit. K ruce tu například je i automatická převodovka, ideální stopa promítnutá na trať, benevolentní traťoví komisaři (přimhouří oko nad prohřešky), či ovladatelné počasí a různorodá zásoba soupeřů, od amatérů po skutečná esa. Zkrátka pravý opak (konkurenční?) série MotoGP, kde je těch nastavení minimum a pár zásadních chybí úplně.

Lišácky provedený pokec s inženýrem

Míří právě k ideálnímu vyladění závodního stroje. Šéfmechanik má samozřejmě v záloze řadu setupů, pro různé podmínky i příležitosti (kvalifikace, závod, rozpálený asfalt, mokrý závod...), avšak díky podrobné rozpravě se můžete dobrat k přesnějšímu nastavení a dokonale připravené motorce. Stačí se jen svěřit se svými pocity z jízdy, říct že motocykl se zdá v zatáčkách nestabilní, na výjezdu pomalý, při brždění rozvlněný atd. Následná série otázek a odpovědí potom určí, bude-li se upravovat podvozek, pérování, neřku-li převodovka. Kéž by takhle zařízené byly všechny okruhové závody.

SBK 2011 si jednoduše ušijete na míru, což ostatně platí i pro herní módy. Spěcháte a chcete hlavně závodit? Pak si dejte jen kvalifikaci, nebo naskočte hned na start. K dispozici je nicméně kompletní víkendový program, včetně volných tréninků, obou kvalifikací, superpole, warm-upu i dvou nedělních závodů. Podobně si lze počínat též v garáži, rychlíci ji asi jen proběhnou, ostatní využijí možnosti nastavit si motorku, nebo se rochnit v datech z telemetrie. Kdo se v grafech vyzná, může hledat ztracené tisíciny vteřiny.

O vlastním dění na dráze toho není až tolik k vyprávění. Milestone jsou totiž dávno ve fázi, kdy mají vše pevně v rukou a hráčům předvádějí přesně to, co od nich čekají. Přesto příjemně překvapilo (i když to asi není ideální výraz, spíš potěšilo) jak snadno jsem se po roce do hry zase dostal. Pravda, pár týdnů před SBK 2011 navigoval můj gamepad motorky v MotoGP 10/11, takže aklimatizován na jízdu v jedné stopě jsem už byl. Přesto superbiky - ač teoreticky náročnější na řízení, vzhledem k propracovanějšímu a realističtějšímu jízdnímu modelu - reagovaly na ovladač mnohem lépe.

Rovněž jejich chování je více čitelné, nejsou tak splašené a nevyzpytatelné. Jestli si na prapodivné MotoGP bylo nutno dlouho zvykat, v SBK 2011 jsem byl rychle doma a brzy se dostavily i solidně zajeté časy. Menším problémem zůstává pouze přilnavost pneumatik, při razantnější jízdě (k níž díky "neohrabaným" triggerům na padu není daleko) to opravdu dost klouže. Brzdit i akcelerovat je proto záhodno skutečně velmi citlivě, jinak motorka v zatáčkách relativně hodně tancuje - což pochopitelně není žádoucí. Pokud máte navíc povoleno také opotřebení gum, po několika drsnějších kolech budou zralé pomalu na odpis. Chce to vážně trénink a trochu se snažit, jinak vám všichni ujedou.

1 of 8

Caption

Attribution

Po zážitku z MotoGP 10/11 zvlášť potěší i soupeři, umělá inteligence se v mezích možností snaží nahradit živé hráče a daří se jí to dobře. Jezdecké pole se trhá na skupinky, patrné jsou jak odlišné styly, tak individuální volba trochu jiné stopy v zatáčkách, nouze není ani o pády. Inu nic vyloženě robotického a frustrujícího. Narážím pochopitelně na kamikaze protivníky ze zmíněné MotoGP série, v SBK 2011 jsem nikým torpédován, či snad vytlačován na výjezdu ze zatáčky až za obrubník, nebyl.

Funkce Evolving Track

Svou roli jako obvykle sehrává též povrch dráhy, je rozdíl mezi jízdou na suchu a mokru (déšť je potom už vyšší dívčí), ovšem i bez razantních zásahů matky přírody - skrzeva počasí - žije trať svým životem. Jistě, řeč je o funkci Evolving Track, zajišťující dynamicky se měnící kondici asfaltu. Jeho pogumování během víkendu, stejně jako postupné osychání po dešti, je na přilnavosti pneumatik opravdu znát. Speciálně ono vysychání ideální stopy, z níž už po několika kolech závodu mizí pomalu voda.

Jakási obezřetnost, či snad opatrnost a smysl pro fair-play, tu je jasně patrná, konečně i to drobné kolidování a menší srážky resultují spíše jen v lehký dotek. A ten většinou ustojíte, stroj i jezdec bývá jen na okamžik rozhozený, vypadá to prostě reálněji. Oslím můstkem se tím dostávám k lépe animovaným borcům v sedlech, na něž letos Milestone použili technologii Emotion FX od Mystic Game. A výsledek? Krásně vrtící se a neustále si poposedávající závodníci, měnící posez před každou zatáčkou a aerodynamický odpor na rovinkách. Dokonce i dříve kritizované pády a všelijaké to kutálení a brždění při klouzání v kačírku, vypadají o fous líp.

Zpravodajská povinnost velí zmínit ještě licence, když už za ně vydavatel utrácí a jsou z jedním z lákadel. Nuže SBK 2011 je skrz naskrz oficiálním a rádoby věrným obrazem aktuální sezóny. Ačkoliv popularita superbiků u nás není kdovíjaká, Masarykův okruh a stále se lepšící Kuba Smrž jsou i ve hře k nepřehlédnutí. Osobně jsem měl radost také z přestavěné trati v Silverstone. Ještě v loňské SBK X absentovala, tentokrát ji už lze na jednostopém stroji náležitě prozkoumat. A pozoruhodný je též katarský Losail, tahle trať se obvykle jezdí za umělého osvětlení, takže je docela svátek vidět ji naopak za bílého dne.

Pamětníky jistě zaujme i takzvaný Legendary Roster, další z letošních inovací. Kromě obvyklé SBK série, disponuje hra od minule také řekněme doprovodnými (v uvozovkách) třídami superstocků a supersportů. Čímž se jednak vyrovnala podobně pojaté MotoGP a navíc dala hráči šanci začít na slabších kubaturách, snazších k ovládnutí. Noví "legendární borci" potom premiérově nabízejí pravý opak, když lze v této kategorii osedlat stroje let minulých. Než řešit zastoupené modely motocyklů, vzpomenu raději účast někdejších hvězd, je tu třeba Carl Fogarty, Troy Corser, Ben Bostrom nebo Neil Hodgson.

Z trojice rozdílných sérií pochopitelně znovu těží režim kariéry, jeden z hlavních tahounů hry. Mnoho se v něm nezměnilo, ale proč opravovat co není rozbité? Na začátek tedy tvorba svého jezdce, včetně návrhu kombinézy a přilby. Pak podpis první smlouvy, přirozeně s podřadným týmem ze superstocků. Díky vlastní píli a snad i umu možnost testovat během tréninků nové díly a vylepšovat motorku. Nepostradatelný je také vývoj závodníka, závislý od reputace. Toliko stručný nástin, cesta k superbikům trvá několik sezón, vede přes různorodé týmy a kategorii supersportů.

Další herní módy patrně netřeba příliš rozebírat, žádný z těch očekávaných totiž nechybí. Máme rychlý závod i kompletní (jeden) víkend, samostatný šampionát (bez kariérní příměsi) jakož i pestrý multiplayer, v podstatě kopírující možnosti singlu. V případě Time Trialu stojí za pozornost jízda proti duchovi, přičemž "ghost záznam" může být jak váš a lokální, tak stáhnutý od nějakého démona z inetu. Při jeho nahánění máte logicky velký prostor ke studiu, zamyšlení i vlastnímu zlepšení.

Zdánlivě nový režim SBK Tour

Z této novinky se záhy vyklubou obligátní "Milestone Challenge", kterými jsou tihle Italové vpravdě pověstní. Proč jim jen pokaždé vymýšlejí nová pojmenování? Ať už letošní Tour, či loňský Story Mode, v principu jde přece stále o totéž? Totiž o sérii výzev, či připravených scénářů - chcete-li, které prověří vaše závodnické dovednosti. Úkoly znovu sestávají z obvyklých kratochvílí, typu dokončete rozjetý závod s poškozenou motorkou/přehřátými brzdami, nechybí ani kaskadérské kousky jako jízda po zadním kole po daný čas, případně smykování.

Ke slovu přijdou též seriózní zadání, kdy musíte dojet lépe než určitý soupeř, potažmo získat stůj co stůj daný počet bodů, potřebný do celkové klasifikace. Ne všechny challenge jsou ale pouze o zábavě, svým způsobem mívají i mentorský potenciál. Však tu a tam se jede pouze ve třech, s jezdci zvučných jmen po vašem boku, na identických strojích..., jen ukažte zda stačíte hvězdám SBK. Také úzkostlivé držení se barevné vodící čáry učí hráče poznat ideální stopu na té které trati, výzva Checkpoint speed cvičí zase v konzistentnosti. Při projíždění kontrolními body rozházenými po okruhu skutečně není prostor na chyby, když má každá z bran nastavenu rychlost, jakou byste jí měli profrčet.

S blížícím se závěrem zbývá jediná otázka: tlačí vůbec někde SBK 2011 bota? Vlastně netlačí, v návaznosti na úvod článku - tahle série je už pár let takřka bez chyb, rok co rok jen lehce dopilovávána. A tak tím jediným, na co si lze trochu postěžovat, zůstává i nadále ne zrovna úchvatné zpracování. Modely motorek sice vypadají hezky, stejně jako jezdci na nich, obecně povedené jsou i textury, vkusné speciální efekty, či televizní replaye.

Ovšem tratě pořád trochu ztrácejí, byť se jim grafici a modeláři věnují a speciálně po okolí rozmisťují další budovy a objekty. Tribuny, jeřáby, sanitky, týmové kamiony, vrtulníky, postávající personál..., tohle všechno za poslední roky přibylo. Diváci jsou už trojrozměrní a dokonce animovaní, na tribunách jich ale pořád postává hrozně málo. Přímo během hraní a náročného závodění to pochopitelně nevadí, tam máte čas sledovat jen soupeře a dění na trati.

Během opakovaček si nicméně nelze nepovšimnout, jak sterilně a chudě okolí většiny závodišť působí.Prostor na oživení tu určitě je, třeba rozjásané davy fanoušků, které by byly také patřičně slyšet. Do "skvěle vypadajících závodů motorek, to budete koukat, oči přecházejí!" zkrátka SBK 2011 pořád něco chybí. A víme jak bývají dnešní hráči nároční, na nižší cenu nehledí (přitom Milestone a Black Bean coby vydavatel jsou trpaslíci), zato grafika u nich většinou bývá na prvním místě, bohužel.