Saboteur

Při svých toulkách mezi novinářskými kabinkami na veletrhu Gamescom v Kolíně nad Rýnem, kde EA prezentovali své nadcházející tituly, jsem narazil na opuštěnou konzoli PS3 s logem Saboutera na obrazovce. Využil jsem tedy příležitosti a tenhle mix GTA a Assassin‘s Creed v prostředí druhé světové války si vyzkoušel. Dokonce jsem měl to štěstí, že po chvilce ke mně přistoupil Tom French, hlavní designer hry z Pandemic Studios, a zeptal se, jestli nechci průvodce. S nadšením jsem přikývnul a pustil se do hraní levelu s názvem Train.

Celý příběh Saboteura se odehrává v Paříži a v jejím blízkém okolí, kam přiletěl irský mladík Sean. Přidat se k odboji a pomstít vraždu svých přátel, za níž jsou zodpovědní nacisté. "Plán města samozřejmě nebude 1:1 v porovnání se skutečnou metropolí, ale zato se zde bude nacházet přes 60 pamětihodností včetně Eiffelovy věže, Moulin Rouge, Notre-Dame a třeba vítězného oblouku, jenž pomůže při orientaci v uličkách města," vykládal tvůrce.

Právě v potemnělých zákoutích Paříže jsem se octnul a nejdřív se rozhodl vyzkoušet ovládání. Bylo snadné na pochopení, tak akorát citlivé, ale vůbec nejlepší bylo, že jsem se mohl vydat, kamkoli jsem chtěl, a to včetně střech budov, na něž jsem šplhal podobně jako Altair v Assassin‘s Creed. Přestože byl výhled vskutku úctyhodný, spíše mě zaujalo barevné podání, které v Saboteurovi hraje velmi důležitou roli.

Prakticky celé centrum města a všechny důležité body v okolí na sobě měly černobílý závoj, z něhož prosakovaly pouze rudé vlajky nacistů a umělé osvětlení v domech. Zkrátka všechna místa ovládáná Němci byla takto barevně chudá. Až teprve poté, co se v nějaké lokaci stala určitá událost či jsem splnil úkol, objevily se všechny objekty najednou v celé své kráse. Podle mého soudu velmi stylový nápad, na nějž byl náležitě hrdý i přítomný designér.

„Úkol této mise se může zdát trochu složitý, ale v podstatě jde o několik úkonů najednou. Nechtěli jsme dát hráči pouhý sandbox režim a třeba nějaký vzdálený cíl se slovy - dopracuj se k němu, jak chceš. Hráče spíše při plnění usměrňujeme tou správnou cestou, ale přesto mu dáváme volnost, jak se s jednotlivými dílčími problémy vypořádat,“ uvedl autor, když jsem si to svištěl ve svém sporťáku Morini Aurora k prvnímu cíli na mapě.

Společnost mi dělala překrásná Skylar, příslušnice britského odboje, které z černobílého závoje vykukovala pouze sytě modrá šála. Tato slečna mě však vzápětí opustila, když jsem se dostal k železničnímu mostu, který bylo za úkol podminovat. Nešlo však o snahu ztížit Němcům zásobování či zničit důležitý náklad, ale o rafinovaný způsob, jak dostat z vlaku významného vědce a tímto způsobem fingovat jeho smrt.

Designér mi poradil, abych si nejdříve vyzkoušel stealth postup a nevyvolával hned poplach, protože střílení si prý užiji dost později. Poslech jsem jeho radu, nožem zlikvidoval jednoho pěšáka a vzal si jeho uniformu. „Nyní bude důležité sledovat malý kroužek okolo postavy na mini-mapě. Pokud se totiž dostanete do blízkosti jiného vojáka, který se octne v tomto kroužku, máte pouze pár chvil, než pozná vaše přestrojení. Samozřejmě poloměr kružnice se zvětšuje, pokud třeba běžíte nebo nedej bože lezete po střechách budov,“ upozornil na jednu z podstatných součástí hry.

Podobně jako na začátku jsem se jako veverka vyšplhal na ohromnou mostní konstrukci a sem tam míjel ozbrojenou stráž, která hlídkovala na železných plošinách. Protože bylo nutné připevnit dynamit relativně blízko ke kolejím, musel jsem vždy počkat na vhodnou chvilku, kdy se zrovna pochůzkář otočil a umístit nálože na několik pilířů, kam se nešlo dostat po žebříku. Při slézání z toho posledního jsem si nedal pozor a spadnul na plechovou přilbu jednoho z Němců. Samozřejmě, že okamžitě spustil poplach, moje uniforma jako převlek zmizela a já se najednou cítil jako nahý v trní...