Recenze Ridge Racer Unbounded

Hry někdy nejsou tím, čím se zdají být. Skvělá destruktivní série FlatOut se díky holandským budižničemům z Team6 Game stala se svým třetím dílem rozplizlým nepovedeným budgetovým nic. Ale nemůžeme jim to mít za zlé, oni to ani jinak neumí. Naproti tomu finští medvědi z Bugbearu dostali do tlap slavnou značku Ridge Racer a i když se jistě hodně snažili, nakonec z toho vyšel zase jen FlatOut. Ale nemůžeme jim to mít za zlé, oni to ani jinak neumí. Vlastně oni jsou v tom sakra dobří, na poli akčních závodů, plných demolic, jedni z nejlepších!

Co úvod naťuknul, pro jistotu hned potvrdím. Ridge Racer Unbounded, navzdory svému názvu i vydavatelskému domu, ani náhodou nevypadá (a nehraje se) jako nic, co byste pod značkou RR mohli znát. Sterilní, převážně městské, okruhy a naleštěné sporťáky, jedoucí v neustálém smyku a dveřmi napřed, jakoby byly zapomenuty. Nebo alespoň výrazně pošpiněny, tohle je spíš FlatOut na steroidech. V hlavní roli znovu s likvidací soupeřů a destrukcí všeho v okolí. Přičemž tvůrci tentokrát pro větší efekt přidali rovnou i bourání zdí (když ne celých staveb) a ještě spektakulárnější bouračky. Příměr ke Split/Second a Burnoutům se vyloženě nabízí.

FlatOut s plynem na podlaze

Unbounded je v jádru opravdu jen rychlejší a ještě arkádovější/akčnější FlatOut. Jistě, i on postupně zrychloval, když se od rezavých vraků a venkovských závodišť přesunul do měst a pod kapoty nablýskaných žihadel. Nový Ridge Racer ovšem sešlápnul plynový pedál až na podlahu, ručička tachometru tady povětšinou kmitá u hodnoty 200 km/h, tedy pokud není zrovna aktivní nitro. Jakkoliv je vyrážení ostatních aut z dráhy stále jednou z primárních činností, nově je velký důraz kladen také na demolici města. Fiktivní Shatter Bay nabízí bezpočet okruhů, kromě obvyklého smetí a haraburdí v ulicích, však hráče zajímají též jednotlivé stavby - speciálně takové, které stojí vyloženě v cestě a říkají si o stržení.

1 of 10

Caption

Attribution

Split/Second to řešil nastraženou výbušninou, odpalovanou na dálku a na přání. Zrovna ve chvíli, kdy jel kolem soupeř, nebo se právě hodilo vyhodit do vzduchu kus elektrárny, k vytvoření šikovné zkratky. V Unbounded si na místo musíte dojet a díky nastřádanému zásobníku nitra stavbu vlastnoručně srazit. Vozy jsou v takové chvíli snad nesmrtelné, jelikož jim nedělají problém cihly, ani beton. Výsledný efekt je ale stejný, okruh si lehce přetvoříte k obrazu svému, otevřete příhodné alternativní průjezdy... a jen tak mimochodem při tom způsobíte metropoli značnou škodu, stejně jako protivníkům, pokud se náhodou explozím a odlétající suti dostanou do rány.

Samozřejmě ne všechno se dá totálně zničit, i Ridge Racer má svoje "narafičené" cíle a pečlivě zvolená místa absolutní zkázy. Hra je naštěstí viditelně označuje a přidává též záměrný kříž. Na druhou stranu, Bugbear a jeho engine ušli od FlatOutů pěkný kus cesty a množství aktivních objektů znovu povážlivě vzrostlo. Kromě obvyklého městského mobiliáře, všelijakého dopravního a stavebního značení, lamp pouličního osvětlení a hydrantů, se můžete se svým vozem pěkně vyřádit rovněž na zaparkovaných autech u chodníku, stojanech blízké benzínové pumpy, či všemožných podpěrných sloupech. Pozornost zaslouží i vtipný prvek v podobě odstavených cisteren s hořlavinou. Jakoby zapomenutých a nastražených pro větší výbušný efekt. Tolik pro představu, ostatně jaké peklo dokáží tihle Finové ve svých hrách rozpoutat všichni víme.

Sledujte také naše komentované videodojmy z hraní.

Rozjeté auto nezastaví skoro nic

Vzhledem k členitosti některých tratí (ulice nebývají přehrazeny obvyklým plexisklem) je však dobré mít se na pozoru. Jsou tu zídky, nebo i celé rohy domů, jimiž lze bez obtíží projet a užít si cihel létajících vůkol, zpřerážet jdou mnohdy také masivní betonové pilíře, do nichž by to nikdo neřekl. Jenže pak narazí kosa na kámen a předvede se povedený model poškození - to když náhodou trefíte objekt, který to zkrátka ustojí a z auta v mžiku udělá harmoniku. Po pár minutách hraní a průzkumu zdejšího prostředí, každopádně není problém zažít si daná pravidla, určující co vůz zvládne a na co je už krátký.

Co se herních módů týče, nejpočetněji zastoupený je takzvaný Domination Race. Tedy právě starý dobrý FlatOut, okořeněný průjezdy tu nákupním střediskem, tu zahradní restaurací, támhle autosalonem, či patrovým parkovištěm. Unbounded se ovšem nedrží při zdi, takže ušetřena nebude ani městská radnice, kino, policejní stanice, nádraží, muzeum, sportovní stadion, banka..., zdejší řádění jednoduše ustojí jen málo co. Na všudypřítomné destrukci a sběru nitra (dobíjí se mimochodem i na skocích, při jízdě ve smyku, ve slipstreamu...) je přitom hra postavená, tudíž čím víc toho rozboříte, tím lépe. V konečném účtování pak rozhoduje nejen pořadí v cíli, ale sčítá se i škoda na městském majetku, soupeři poslaní do šrotu a předvedené dovednosti obecně.

1 of 4

Caption

Attribution

Závody na všechny způsoby

Ridge Racer Unbounded však umí být i mírumilovný. A co víc, dokáže být dokonce i Ridge Racerem, ačkoliv se tomu málem nechce věřit. Děje se tak v závodech, kde se červený "nitro měřák" označený jako POWER změní na modrý, nadepsaný BOOST. Všechny budovy ve městě mají rázem imunitu (respektive nezobrazují se ony zaměřovače kam praštit) a namísto demoličního derby se prachobyčejně závodí. V režimech Shindo Racing a Drift Attack hra sází vyloženě na čistou jízdu, vyhýbání se překážkám a promyšlené předjížděcí manévry, když se díky efektním a dlouhým driftům sbírá nitro, tolik potřebné pro posun do čela.

Na sólo driftování (dejme tomu v NFS stylu) navazuje rovněž mód Time Attack, který zase lehce připomíná Trackmanii, vzhledem k překážkám na trati. Okruhy se vlastně nijak zásadně nemění, pořadatelé do nich jenom rozmístí všelijaké rampy, skokanské můstky, tubusy a loopingy, kterými je nutno ve stanoveném čase co možná nejrychleji prosvištět. Prim hraje rychlost i přesnost, vítanou pomůckou budiž RR ikony rozmístěné všemožně různě, jejichž sběr na malou chvíli zmrazí neúprosně ubíhající čas. Tyhle poklidné (no jak se to vezme, navztekat se u nich někdy můžete víc jak u demolic) režimy jsou pravda v menšině, nicméně skvěle hru oživují a přinášejí vítanou různorodost.

Základní PC verze na některých počítačích nefungovala správně, ale postupně to vylepšují patche.

V duchu hesla, že všeho moc škodí, každopádně tvůrci záhy kontrují svým nemilosrdně brutálním Frag Attackem, jehož název je všeříkající. Zatímco normálně není vyloženě nutné rozdávat soupeřům fragy na potkání a závod lze vyhrát i bez jejich destrukce, tohle je celé jen o ní. Po trati si to ženou skupinky vozů, POWER bar se dobíjí co chvíli a neúprosná číslovka v kolonce počtu vraků žádá jediné - udělat z nich v daném čase hořící kusy šrotu. Martinovy videodojmy, kde si to na dálnici rozdával kamion s policejními sedany, jste předpokládám viděli. Doplním tak už jen, že služebák s majáky má později k dispozici i hráč a že tohle destrukční matiné lze absolvovat taky ve sporťáku. Inu Bugbear to dělá pestré jak jen může.

S nováčky se tady nikdo moc nemaže

Že hratelnost je jedním slovem skvělá, hra zábavná a poměrně návyková, zdůrazňovat netřeba - bavíme se přece o převlečeném FlatOutu. Mnohé ze závodů si jistě rádi i několikrát zopáknete, s jiným autem a vidinou lepšího umístění (uspěje jen první trojice v cíli), potažmo zisku více hvězdiček a jakýchsi bodovaných achievementů, za extra kousky během jízdy. Hodilo by se ale zmínit relativně vyšší obtížnost, přestože tahle položka může být opravdu relativní. Tak především, Unbounded vlastně nemá žádný tutoriál, což v dnešní "vedeme vás za ručičku, tady vyskočte, tady se skrčte a pak následujte šipku" době minimálně překvapí. Stručné informace jsou sice k vidění na loading obrazovkách, ty však v PC verzi jen probliknou, nahrávání je rychlé. Steam verze dokonce nemá ani manuál.

Pochopení herních mechanismů a snad i používání driftovacího tlačítka (někteří s tím měli problém a přestože nechápu, jak se jim to povedlo, Namco raději rozesílalo vysvětlivky) si proto vyžádá chvíli zkoušení. Svoje dělá též použitá taktika a závodní strategie, občas je rozumné si nitro pošetřit a nesnažit se být za každou cenu agresivní. Ostatně soupeři (a solidní AI) nedají nic zadarmo. Konečně podcenit nelze ani výběr vozu, vyplatí se prohlédnout jejich atributy (rychlost, akcelerace, odolnost, ovladatelnost, náchylnost k driftům...) a vybrat vzhledem k závodnímu režimu ten správný. Ač arkáda, fyzika tu relativně funguje.

Improvizovaný kariérní mód postupně otvírá a zpřístupňuje další čtvrti města, stejně jako plní garáž novými auty. Ne pokaždé lze tudíž hned dominovat a všechno vyhrát. Někdy je lepší vrátit se až s nadupanější károu. Nenechte se proto odradit počátečními neúspěchy, pokročilejší závod mnohdy zdoláte hned na první pokus, přestože ty dřívější jste restartovali téměř donekonečna. Okrsků je mimochodem v Shatter Bay k dispozici hned devět, každý se sedmi závodišti, na pokoření tak čeká víc jak šedesátka výzev. Na pár večerů to rozhodně vystačí, přičemž jde vlastně pouze o trénink, další závodění čeká v nekonečném multiplayeru.

Editor jak z Trackmanie

Zlatým hřebem budiž nicméně editor, ve kterém si z jednotlivých bloků poskládáte vlastní okruh. Znovu tak trochu v Trackmania stylu a prakticky s možnostmi, jaké měli při tvorbě tratí sami vývojáři. Výhodou PC verze je pochopitelně přítulnější ovládání (jde to i na gamepadu, ale myš je myš), stavba je každopádně velmi snadná a přehledná - jako když budujete autodráhu. Virtuální krabice s díly obsahuje všechna městská prostředí, po sestavení hrubého layoutu okruhu lze s kamerou přijet blíž a začít vkládat "příslušenství", potažmo překážky a výbušné nástrahy. Vytvářený polotovar si lze v mžiku i projet, po otestování zbývá už jen nastavení pravidel, výběr herního módu a šup s tím na síť.

Uživatelská města jsou přístupná komukoliv, hra dokonce vybírá ta právě populární a předkládá přednostně časové výzvy. Podobně jako v TDU2 tak můžete trumfovat ostatní, skutečně donekonečna, první výtvory se objevily záhy po odemčení hry na Steamu. A některé věru stály za to! Jsou hráči, kteří se drží mantinelů a staví závodiště v Bugbear slohu, další ale celou hru postavili na hlavu, když budují třeba tratě plné skokanských ramp a zdánlivě neprůjezdných pasáží, zdolatelných jen vzduchem, obřími skoky. Vcelku konkurence Trackmanii a bezpochyby mocný nástroj, za editor oba palce nahoru.

1 of 12

Caption

Attribution

Dokonce i graficky hra připomíná Split/Second, možná díky podobně laděné barevné paletě a zlatavému nasvícení, se sluncem nízko nad obzorem. Zdejší prostředí má ale více tváří, takže za soumraku je vše oděno do ponurejšího namodralého nádechu a při ryze nočních závodech, zvlášť v centru města, září na každém kroku neony. Také minimalisticky pojatý interface odkazuje k tolik zmiňované konkurenci, zobrazuje se opravdu jen to nejnutnější, přičemž doplňující informace jsou rádoby promítány na budovy, či mosty, třeba po vzoru seriálu Fringe. Neotřelé, působivé a funkční.

Ridge Racer Unbounded pro PC, PS3 a X360 vyšel koncem března za 699-1399 Kč

koupit na Xzone

Za efektní zpomalené opakovačky havárií by se nemusel stydět Burnout ani Michael Bay, hořící auta v kotrmelcích se jen tak neokoukají. A když, pohled akční kamery lze vypnout. Ozvučení potom naprosto dominuje neustálý rachot padajících budov, výbuchy, skřípění plechů a řev silných motorů. Lehce rozpačitě naopak vyznívá soundtrack, po rockovém FlatOut nářezu mi ta elektronika k Unbounded moc nesedí. Nicméně víc jak polovina skladeb odkazuje ke starším dílům Ridge Racer série, takže takhle si to zjevně přálo Namco.