RECENZE Resogun

Nejprve by se sem, myslím, hodilo takové prohlášení - recenzovat Resogun se mi příliš nechtělo. Jakožto člověk užívající si spíše hry, kde vás k cíli pohání epický příběh, moc mě nelákalo létat kolem dokola a střílet tuny a tuny nepřátel. Proč to takhle na začátek hned říkám? Jednoduše proto, že přestože arkádové hry beze smyslu nejsou úplně to, u čeho si představuji kvalitně strávený čas...

...Resogun mě uhranul. Dokonce tak moc, že není dne, kdy bych si tuhle oddechovou střílečku alespoň občas nepustil. A to nemluvím o tom, že přítelkyni, která hraje hry jen výjimečně, se stačilo chvíli dívat a od té doby už mi neustále bere ovladač, že si chce také zastřílet.

Resogun má totiž nějakou zvláštní, nevysvětlitelnou moc. Není nijak extra originální a pohlcuje v sobě nápady z jiných, starších arkádiček sahajících až do 80. let. Ale všechny ty elementy, které si půjčuje, do sebe tvůrci zakomponovali tak neuvěřitelně brilantně, že ve výsledku se z téhle malé hry, kterou si navíc mohou všichni majitelé PlayStation 4 zahrát zadarmo (i když si nechcete platit PS Plus, máte ho na 14 dní zdarma), stala asi nejlepší launchová hra této konzole.

Princip Resogunu je naprosto jednoduchý. Máte na výběr tři různé vesmírné lodě, z nichž každá má nějaké výhody a nevýhody, mají trochu jinou rychlost a jiné palebné vybavení. Pohybujete se v podstatě ve 2D prostředí, ale situovaného do kuželu, takže nepřátele máte z pravé i levé strany, můžete jim vpadnout do zad a vůbec různě strategicky uvažovat. Pokud to stihnete.

Sledujte také Lets Play video od Eurogameru nebo čtěte názory ze zahraničí.

Resogun na vás totiž chrlí stovky a stovky nepřátel, do čehož ještě sem tam musíte zachraňovat zelené panáčky, kteří začínají v divných akváriích, ale občas je z nich někdo vyhodí a na vás je, abyste k nim přiletěli, čapnuli je a pak hodili do teleportu. Dělat to nemusíte, ale máte za jejich záchranu spoustu bodů a body jsou to, oč tu běží.

Resogun staví na tom, že se v online žebříčcích snažíte porazit kamarády, což je někdy poněkud frustrující (někteří kolegové-recenzenti jsou pravděpodobně roboti!). Ale nutí vás to neustále se do hry vracet a zkoušet být lepší a lepší. Dohrát ho není vlastně zase takový žrout času, pokud se vám bude dařit a budete mít rychlé prstíky, posledního bosse můžete porazit za něco málo přes dvě hodinky. Ale vůbec vám nebude vadit hrát už několikrát prolezlé levely znovu a znovu. Pořád z nich lze vytřískat víc bodů! Prostředí se sice v jednotlivých levelech příliš nemění, ale stejně nebudete mít moc času si ho prohlížet, když vám po krku jdou tuny nepřátel. A ti se alespoň mění a s každým levelem jsou tužší a fikanější.

Čím to, že je zrovna tahle hra, která nemá vlastně nic zase tak originálního, natolik zábavná? Na to se odpovídá dost těžko. Předně má Resogun úžasnou grafiku. Pokud škarohlídi rádi říkají, že taková hra by docela v klidu mohla vyjít třeba na PS3, nebo dokonce PS2, jednoduše jí neviděli v provozu. Stovky lodiček, všude všechno neonově svítí a světélkuje, všichni nepřátelé se rozpadají na tisíce kostiček, které popadávají realisticky a podle fyzikálních zákonů (no dobře, v podstatě) po prostředí a to vše navíc běhá v 60 snímcích za sekundu. To je prostě slast. A next-gen v plné nádheře. Vážně!

Navíc má Resogun snadné ovládání, není nijak těžký k pochopení a zvládne ho v podstatě kdokoli (ano, tím se zase dostávám k přítelkyni, která obvykle spíš farmaří na iPadu). Jednou analogovou páčkou létáte, druhou střílíte doleva nebo doprava a na čtyřech triggerech máte speciální schopnosti, které získáváte nebo se vám postupně naplňují.

Resogun jen pro PS4 vyšel v půlce listopadu.

koupit se dá pouze v digitální verzi z PSN.

A to jsem se ještě nedostal ani ke kooperativnímu hraní, které dostává zábavu ještě do nového levelu. Hrát se dá sice jenom ve dvou, ale člověk si alespoň už může troufnout na vyšší obtížnosti, protože vám kamarád nejenže kryje záda, ale díky tomu máte i dvojnásobek speciálních schopností a mít dvojnásobek bomb, které vyčistí pole v případě nouze, to je jako dar z nebes.