Resident Evil: Mercenaries 3D

Po nemastném neslaném začátku plném rychle splácaných her to vypadá, že se na Nintendo 3DS konečně začínají objevovat kvalitní a hlavně serióznější tituly. Stále ještě jsem unešen ze Zeldy a okamžitě po ní se mi do rukou dostal nový Resident Evil pro 3DS. Naneštěstí však nejde o klasický mix hororu a akce. Zbyla pouze druhá jmenovaná položka v naprosto čisté formě.

Z podtitulu plyne, že obsahem je odemykatelný mód ze čtvrtého a pátého dílu Resident Evil s názvem Mercenaries. Neříkám, že jsem se u něj dříve nebavil, ale použít ho jako základ celé hry...? Pokud jste dříve hráli Mercenaries, víte naprosto přesně, co vás čeká. Capcom tak lpěl na původním konceptu, až to hře samotné uškodilo, ale o tom později. Na velmi omezeném prostoru se na vás hrnou hordy nepřátel, které musíte za pomocí rychle ubývajících nábojů likvidovat. Z protivníků vypadávají třeba broky, granáty, miny nebo klasické zelené rostlinky obnovující zdraví.

1 of 39

Caption

Attribution

Zadání je ve většině případů následující: v časovém limitu zabít co nejvíce zombie, pokud možno v kombu rychle za sebou, abyste nasbírali maximum bodů. Stojaté vody občas rozčeří úrovně, kdy je nutné vybít pouze určité množství nepřátel. Kupodivu nejzábavnější mi přišel mód, kdy se na vás hrnuly potvory ve vlnách. Po deseti nebo patnácti zlikvidovaných kouscích jste dostali chvilku na oddech, aby se na vás příště vyřítilo, kromě spousty základních, i větší množství finálních bossů. Nechápu, proč tuhle modifikaci využil Capcom jen v jedné misi?

Zklamání z multiplayeru

Kooperativně se nedají hrát všechny úrovně, jen některé. Navíc je hra ve dvou lidech poměrně odfláknutá. Můžete sice pozvat své přátele nebo zkusit náhodně někoho přes internet, ale vždy jen na jedné mapě. Proč nemohu procházet postupně všechny úrovně? Proč musím vždy zpět do menu, vybrat jinou mapu a čekat až se někdo připojí? Proč si nemůžu hráče, s kterým se mi dobře spolupracovalo, nějak uložit, abychom mohli příště pokračovat? Online hra trpí i kvůli vysokým odezvám. Kvůli tomu je běžné, že potvory přeskakují po mapě i po několika metrech, protože data z druhé konzole zabloudila a dorazila až po stovkách milisekund.

Všechny mapy už jste viděli ve čtvrtém a pátém dílu Resident Evil. I když občas nejde o kopie 1:1, okamžitě víte, kudy a kam máte jít. Hra je rozdělená do šesti kapitol, v nichž se nachází třicítka úrovní a v těch se každá mapa opakuje nejméně dvakrát. Podobné je to s postavami, všechny je znáte - Chris Redfield, Jill Valentine, Rebecca Chambers, Claire Redfield, Hunk, Barry Burton, Jack Krauser a Albert Wesker. Každá má specifické zbraně a po prvním setu si odemknete i jiné kombinace z vybavení ostatních postav. Každá má také dvoje různé oblečení, které získáte postupem ve hře. Zbraně fungují všechny dle očekávání, problém je pouze s odstřelovačkou.

Protože se na vás ženou zombie ze všech stran a na herní plochu se dostávají například přelézáním plotů, nikdy se nestane, že byste měli dost času na to odstřelovačku využít. Nakonec k ní sáhnete jen v momentě, kdy vám dochází náboje v ostatních zbraních nebo když vám přijde vhod její poměrně velká síla. Přesto je manipulace s ní za trest.

Menší vylepšení nakonec Capcom přidal ve formě perků. Pro ně má každá postava tři sloty. Jejich škála je opravdu široká a odemykáte je hodně dlouho. Ačkoliv už jsem Mercenaries dohrál (nikoliv na maximální bodové hodnocení), stále nevidím ani polovinu z nich. Perky pomáhají například s léčením, rychlejším zabíjením finálních bossů nebo vás udělají odolnější a zranění vám neseberou tolik zdraví. Spousta z perků se točí kolem zbraní a je proto dobré u každé postavy mít sestavu jinou, přizpůsobenou právě jejímu arzenálu.

Když se všechno výše uvedené smíchá do jednoho koktejlu, zjistíte, že vám zpočátku hodně chutná. Po pár hodinách se však cítíte, jako byste celé léto pili kolu s rumem, ale přitom měli chuť i na mojito nebo tequilu sunrise. Jenže jste se zasekli v baru, který nabízí jen jeden drink. Hratelnost je prostě stále stejná a protože Mercenaries 3D nedrží jednotlivé úrovně pospolu nic kromě vylepšování perků, rychle se omrzí. Příběh žádný, variabilita nulová. Na cesty dobré, ale na velkých konzolích by hra mohla mít úspěch maximálně jako stahovatelný titul na XboxLive, WiiWare či PSN. A to je za dvanáct stovek prostě málo.

Docela jsem se kvůli absenci druhého joysticku bál ovládání, ale po pár minutách jsem si zvykl. Chodíte a otáčíte se právě joystickem, míříte pravým tlačítkem za displejem, střílíte s "Y", pomocí "A" používáte ozdravující sprej a na směrovém kříži rychle měníte zbraně. K tomu lze použít i dotykový displej, ale v zápalu akce se stane, že se ne úplně přesně trefíte, kam potřebujete a místo miny vytáhnete raketomet. A to může mít samozřejmě fatální následky.

Už v dojmech z Resident Evil: Revelations z E3 jsem byl hodně nadšen z grafiky, kterou na Nintendu 3DS Capcom vykouzlil. V Mercenaries sice není tak úžasná, ale to je logické. Protože jde o čistě akční záležitost, kdy se na obrazovce v jeden moment objevuje třeba deset zombie, muselo se to někdo projevit. Utrpěly zejména textury a modely postav. Přesto vypadá vizuální zpracování úžasně a navíc se i při velkém počtu modelů ani na chviličku nezadrhne.

Přiložení dema RE: Revelations

Mělo být zajímavým zpestřením balení hry. Jenže jde jen o první technologické demo, které už jsme všichni viděli na videích při oznámení samotného Nintenda 3DS. Sice je demo hratelné, ale vyzkoušíte si jen pistolí s neomezenými náboji zastřelit tři mutanty a konec. Když se budete hodně loudat, ukázku projdete za pět minut. Proč Capcom radši nepřibalil stejné demo, z něhož jsou mé dojmy z E3?

Skvěle vypadá 3D efekt, jenže přesto si ho moc neužijete. Na vině je neustálé zběsilé mačkání tlačítek, které konzoli z ideální pozice často vyklání a 3D obraz se rozpadá. Takže přestože je efekt oproti prvním 3DS hrám z jara opravdu úžasný, dlouho se jím kochat nebudete. Tedy alespoň pokud chcete dosáhnout slušného skóre.